Článek
Rok 2013 přinesl Gregu Byrnovi a Heidi West z rozhlasové stanice WSRS nápad, který zpočátku vypadal docela obyčejně. Chtěli najít fotografii, kterou by mohli přidat na Facebook rádia. Procházeli internet, kde se to hemžilo koťaty, batolaty a veselými momentkami, když narazili na snímek dvou novorozeňat ležících v inkubátoru. Jedno mělo paži položenou kolem druhého. Bylo to jednoduché gesto, které se člověku vryje do paměti.. Sdíleli ho jen tak, bez zvláštního očekávání, ale než se nadáli, lidé pod fotkou nechali tisíce reakcí, stovky komentářů a sdíleli ji dál a dál. Teprve později jim došlo, že ty dvě děti na snímku nejsou zdaleka neznámé, šlo o Kyrie a Brielle Jacksonovy, které se narodily přímo ve Worcesteru, jen pár ulic od jejich vysílacího studia.
Holčičky se narodily předčasně
Paulu a Heidi Jacksonovým se 17. října 1995 ve worcesterské nemocnici v Massachusetts narodila dvojčata, a to o plné tři měsíce dřív, než měli. Byly tak drobné, že otec Paul později vzpomínal: „Představte si ty nejmenší panenky, se kterými si hrají malé holčičky. Naše dcery byly možná ještě o něco menší.“ Kyrie vážila něco přes kilo, Brielle ještě o pár dekagramů méně, sotva devět set gramů.
Podle tehdejší praxe lékaři dvojčata hned po porodu rozdělili a uložili do samostatných inkubátorů, aby snížili riziko infekce. Jenže už po několika dnech bylo jasné, že ačkoli spolu dívky sdílely devět měsíců pod srdcem, první týdny života budou mít každá úplně jiné.
Od prvních dnů se u obou holčiček projevovaly zásadní rozdíly. Kyrie, s váhou o něco vyšší, postupně přibírala a většinu času spala v klidu. Brielle to měla podstatně těžší. Dýchala namáhavě, srdeční tep jí nestabilně kolísal, hladina kyslíku v krvi klesala a na váze skoro nepřibývala. Lékaři věděli, že jde o kritické dny. 20. listopadu, tři týdny po porodu, se její stav prudce zhoršil. Dýchala s námahou, kůže na obličeji i končetinách nabrala šedomodrý odstín, srdce tlouklo příliš rychle a pak přišla škytavka. Nenápadný, ale vážný signál, že tělo malého dítěte už sotva zvládá.
„Sestry na JIP ke mně byly upřímné. Řekly mi, že zatím to vypadá dobře, ale během následujících 48 až 72 hodin se může stav velmi rychle zhoršit,“ vybavoval si Paul Jackson chvíle, kdy se všechna naděje začala tenčit.
Společný inkubátor byl poslední šance
Gayle Kasparian, zkušená sestra na novorozenecké jednotce intenzivní péče, vyzkoušela všechny standardní postupy. Odsála Brielle dýchací cesty, zvýšila přívod kyslíku. Nic nepomáhalo, stav dítěte se zhoršoval. Pak ji napadl postup běžný v Evropě, který se však v Americe prakticky nepoužíval. Dát obě předčasně narozená dvojčata do jednoho inkubátoru.
„Dovolte mi zkusit dát Brielle k její sestře, abychom viděli, jestli to pomůže,“ obrátila se na vyděšené rodiče. „Nevím, co jiného bych mohla udělat,“ řekla sestra. Jacksonovi okamžitě souhlasili a Kasparian jemně přenesla neklidné dítě do inkubátoru k sestře, kterou od narození nevidělo.
Brielle se hned přitulila ke Kyrie a její dech se začal zklidňovat. Během několika minut se hladina kyslíku v krvi zvedla na nejlepší hodnoty od porodu. Když pak usínala, Kyrie kolem ní tiše sevřela paži. Fotograf Chris Christo z Worcester Telegram & Gazette, který byl v nemocnici na jiné reportáži, tento okamžik zachytil.
Susan Fitzback, manažerka oddělení, se právě nacházela na konferenci věnované právě tomuto tématu – společnému umísťování dvojčat v inkubátorech. Po návratu při ranní obchůzce spatřila obě děti pohromadě a zastavila se. „Nemůžu tomu uvěřit, tohle je tak krásné,“ řekla. První oficiální lékařské studie této metody začaly až v lednu 1996.
Fotografie objetí obletěl svět
Christova fotografie vyšla v novinách pod titulkem „The Rescuing Hug“ – záchranné objetí. Snímek se záhy dostal do časopisu Life, kde mu věnovali celou stránku, a do Reader's Digest. Mediální zájem byl tak intenzivní, že manželé Jacksonovi museli změnit telefonní číslo. „Žertovali jsme s holkami, že jejich patnáct minut slávy přišlo, když jim byly tři týdny,“ říkal Paul Jackson později.
Mediální zájem však neutuchal ani po letech. V roce 2011 natáčel dokument o dvojčatech ve Westminsteru televizní štáb z Jižní Koreje, v prosinci 2012 přijela CNN. V roce 2013 fotografii sdílel na svém blogu a Facebooku herec Ashton Kutcher – příspěvek získal třiatřicet tisíc laiků a pět set komentářů. Sedmnáctileté dívky sledovaly další vlnu pozornosti s překvapením. „Myslím, že ten příběh se pořád vrací, protože dělá lidem radost. Každý den se tolik mluví o špatných zprávách. Lidé mi píší, že brečeli, když tu fotku viděli poprvé,“ vysvětlovala Brielle.
Co se skutečně stalo
Fotografie se šířila po internetu a s ní i různé verze příběhu. Gayle Kasparian, která dosud pracuje na stejné jednotce intenzivní péče v UMass Memorial Hospital, proto chtěla vyjasnit dvě skutečnosti. Nepotřebovala „bojovat“ za to, aby mohla dát holčičky do jednoho inkubátoru – prostě se zeptala rodičů.
„Je pravda, že můj tep se normalizoval, když mě sestra objala. Ale nebyla jsem smrtelně nemocná. Nezachránila mě před smrtí, její dotek mě uklidnil,“ upřesnila Brielle. „Když jsem dala Brielle k její sestře, bylo to úžasné. Okamžitě se uklidnila. Její srdeční tep se stabilizoval a barva se změnila,“ vzpomínala Kasparian.
Změna v péči o předčasně narozené děti
Fotografie a příběh dvojčat Jackson pomohly prosadit metodu známou jako „klokánkování“ nebo péči kůže na kůži i pro velmi mladé předčasně narozené děti na jednotkách intenzivní péče. „Mnoho z těch věcí jsme dříve nedělali. Mysleli jsme si, že tyhle děti jsou příliš křehké, že to nebude možné. A teď to děláme nejen u dětí narozených ve 28. týdnu, děláme to i u 23, 24, 25týdenních dětí, dokonce i když jsou napojené na dýchací přístroj,“ vysvětlil později jeden z lékařských odborníků.
Po té události v listopadu 1995 začaly další americké nemocnice postupně zavádět společné umísťování dvojčat do inkubátorů. Zdá se, že tato metoda skutečně zkracuje hospitalizaci předčasně narozených sourozenců. A co víc – prokázala se jako bezpečná.
Jak žijí sestry dnes
„Vyrostly jsme s tím příběhem, ta fotografie byla vždycky součástí našeho života,“říkala Brielle o svém životě pod drobnohledem veřejnosti. V jejich rodném městečku Westminster se sedmi tisíci obyvateli se staly místními celebritami, jejich tvář zdobila obálku knihy o dvojčatech nazvané „Twin Tales“.
Až do dospělosti žily spolu a tvořily sehraný tým. „Často mluvíme současně. Nebo třeba jedna z nás řekne: ‚Myslíš teď na tu písničku?‘ a ta druhá: ‚Jo, na úplně stejnou část,‘“ popisovaly své spojení. V podzimním semestru čekalo dívky první dlouhodobé odloučení. Kyrie se rozhodla studovat medicínskou laboratorní vědu, Brielle psychologii, obě na různých univerzitách, byť v rámci stejného státu. „Je to trochu děsivá představa, ale zároveň vzrušující, že teď potkáme lidi, kteří nebudou vědět, že máme dvojče,“přiznávaly tehdy.
Příběh dvojčat ovlivnil život celé rodiny. Heidi Jacksonová se před jejich narozením o zdravotnictví nezajímala, ale po dvou měsících strávených v nemocnici se rozhodla změnit svůj život. Vystudovala ošetřovatelskou školu a dnes pracuje jako sestra na pohotovosti v nemocnici Heywood Hospital v Gardneru. Rozhlasová stanice WSRS, která v roce 2013 znovu zveřejnila slavnou fotografii, později zorganizovala setkání dospělých dcer s Gayle Kasparian, se kterou se od odchodu z nemocnice neviděly.
Kyrie a Brielle Jackson jsou dnes zdravé mladé ženy. Jejich společný snímek z inkubátoru pomohl prosadit praxi, při níž se dvojčata nechávají pohromadě, a také rozšířit metodu klokánkování, která je dnes běžnou součástí péče o předčasně narozené děti. Blízkost sester ale přetrvává i mimo nemocnici. „Když je jedna smutná, druhá ji prostě obejme,“ říká Kyrie. A Brielle dodává: „Je pro mě útočištěm i oporou zároveň. Když mě obejme nebo mi dodá sílu, pomáhá mi to.“
Zdroje: eu.telegram.com
