Článek
Je sobota ráno. Zatímco vy v teplákách mícháte ovesnou kaši pro dvě křičící děti a v hlavě marně počítáte, jak do následujících dvou dnů vtěsnat nákup na celý týden, návštěvu tchyně, praní prádla a úklid koupelny, váš manžel se právě souká do přiléhavého sportovního dresu.
Nasadí si aerodynamickou helmu, do lahve natočí iontový nápoj, zkontroluje tepovku na chytrých hodinkách a s úsměvem prohodí: „Jdu si vyčistit hlavu, miláčku. Na oběd jsem doma!“ Zablýská svým karbonovým rámem za sto padesát tisíc a otec rodiny mizí v prachu. Vítejte ve světě takzvaných víkendových vdov. Žen, jejichž manželé nevysedávají po hospodách ani nehrají automaty, ale přesto doma prakticky neexistují. Svou nezodpovědnost totiž dokonale schovali za společensky nedotknutelné alibi: zdravý životní styl a přípravu na triatlon.
Kdyby váš partner v pátek odpoledne oznámil, že odchází s kamarády do hospody a vrátí se v neděli večer lehce přiopilý a bez peněz, měla byste plné právo být naštvaná. Společnost by stála na vaší straně. Jenže dnešní muži kolem čtyřicítky na to jdou mnohem chytřeji. Zjistili, že když vymění půllitr za kolo, rybářský prut nebo běžecké boty, získají pro své sobectví naprostou imunitu.
Navenek totiž takový muž vypadá jako ztělesnění ideálu. Nekouří, nepije, stará se o svou fyzičku, má skvělou postavu a na Instagramu sbírá stovky lajků za fotky z horských průsmyků s hashtagem o překonávání vlastních limitů. Realita za zavřenými dveřmi jeho domova je ale taková, že zatímco on si v neděli trhá osobní rekordy v sedle kola, jeho vyčerpaná manželka táhne chod celé rodiny úplně sama. Z partnerství se stala jednostranná oběť a ze sportu sprostý nástroj pro útěk od zodpovědnosti.
Fenomén MAMIL: Když se z koníčka stane druhá práce bez šéfa
Pro tento typ mužů dokonce vzniklo už v Anglii označení. Říká se jim MAMIL – Middle-Aged Men In Lycra, tedy muži středního věku v lykře. Jde o manažery, úředníky a podnikatele po třicítce a čtyřicítce, kteří najednou pocítí neodkladnou potřebu najít smysl života ve vytrvalostní zátěži. Koupí si vybavení v hodnotě menšího ojetého auta a jejich denní režim se začne řídit neúprosnou logikou tréninkových plánů v aplikaci Strava.
Problém je v tom, že vytrvalostní sporty jako cyklistika, půlmaratony nebo dokonce ironmani nejdou dělat hodinu týdně po večerech. Vyžadují obrovskou časovou investici. Běžný trénink takového nadšence spolkne 15 až 20 hodin týdně. A teď si to spočítejte, den má pouze 24 hodin a týden 7 dní. Pokud muž odpracuje svých 8 hodin v zaměstnání, v noci spí a zbytek volného času věnuje sbíráním kilometrů na asfaltu, kolik minut mu reálně zbývá na jeho vlastní děti a partnerku? Nula.
Jeho rodina se smrskla na servisní depozitář, kam se chodí najíst, vyprat si zapocené dresy a vyspat se před dalším tréninkem. Jakákoliv snaha manželky promluvit do tohoto posvátného rozvrhu je navíc okamžitě smetena se stolu jako nepochopení a útok na jeho psychické zdraví. „Přece dělám něco pro sebe, abych nedostal infarkt! Potřebuju na chvíli vypnout od pracovního stresu,“ zní nejčastější obhajoba, proti které se strašně těžko hledají argumenty.
Proč matka nemá právo na čistou hlavu
Pokud se na tenhle novodobý kult podíváme bez růžových brýlí sportovního marketingu, zjistíme, že jde o ukázkovou ukázku generové nerovnosti v rozdělení volného času. Proč je pro muže s dětmi ve věku batolat naprosto normální zmizet v sobotu v 8 ráno na celodenní vyjížďku, zatímco jeho žena si nedokáže bez pocitu viny odskočit ani na hodinovou pedikúru?
Odpověď je jednoduchá: my jsme jim ten luxus samy dovolily. Společnost stále podvědomě bere ženský čas jako bezplatný veřejný statek, který je neustále k dispozici potřebám rodiny. Mužský volný čas je naopak vnímán jako posvátná komodita, kterou je nutné chránit. Když jde táta na pět hodin na kolo, je to „sportovec, co na sobě maká“. Kdyby máma nechala v sobotu dopoledne děti na krku partnerovi, zamkla se v ložnici a pět hodin si četla román nebo koukala na seriál, bude označena za lenivou matku, která zanedbává domácnost.
Žena, která od pondělí do pátku žongluje mezi prací, školkou a nákupy, se na víkend těší jako na moment, kdy se zátěž konečně rozdělí mezi dva dospělé lidi. Místo partnera má ale doma jen zpoceného hosta, který v neděli odpoledne vklouzne do dveří s blaženým úsměvem přeplněným endorfiny a provokativní otázkou: „Tak co jste dneska dělaly, holky? Já dal 80 kilometrů a padalo to tam skvěle!“ V tu chvíli máte chuť vzít ten drahý karbonový rám a přerazit mu ho o hlavu.
Útěk před dětským pláčem na asfaltovou dálnici
Proč muži ve středním věku tak masivně propadají těmto časově nenasytným koníčkům? Psychologové a pároví terapeuti mají poměrně jasnou, byť pro pány velmi nelichotivou odpověď. Je to ta nejpohodlnější forma úniku před rodinným životem.
Domácnost s malými dětmi je ze své podstaty hlučná, nepředvídatelná a plná emočních výkyvů. Vychovávat potomky, řešit vzdor, uklízet nepořádek a komunikovat s unavenou manželkou vyžaduje obrovskou trpělivost, empatii a potlačení vlastního ega. A co je nejdůležitější, v rodině nedostáváte diplomy, tabulky ani zlaté medaile za to, že jste úspěšně utišili brečícího tříletého kluka.
Ve světě sportu, rybaření nebo online hraní je naopak všechno jednoduché, přehledné a nalajnované. Šlápnete do pedálů a hodinky vám okamžitě ukážou, o kolik sekund jste rychlejší než minule. Nahrajete výkon na internet a do minuty vám naskakují obdivné komentáře od dalších „sportovců“. Muž na kole zažívá pocit naprosté kontroly, svobody a okamžitého uznání, který mu doma chybí. Místo toho, aby pracoval na tom, jak najít harmonii a radost ve vlastní neuklizené obýváku, raději ujezdí tisíce kilometrů na silnici, kde po něm nikdo nechce, aby přebalil dítě nebo vynesl tříděný odpad.
Konec víkendového mučednictví
Láska ke sportu a koníčkům je samozřejmě skvělá věc a žádný zdravý vztah by neměl připomínat vězení, ve kterém si partneři zakazují dýchat. Ale v momentě, kdy se koníček jednoho z partnerů stane neplacenou otročinou pro toho druhého, měli byste se zamyslet dřív, než skončíte u rozvodového právníka. Z nešťastných víkendových vdov se totiž rychle stávají vdovy skutečné – ženy, které si uvědomí, že když všechno zvládnou samy v sobotu a v neděli, zvládnou to samy i ve zbývajících pěti dnech v týdnu, a k ničemu toho vyrýsovaného běžce ve svém životě nepotřebují. Zapomeňte tedy na výčitky ohledně peněz utracených za vybavení, to hlavní, o co tu běží, je čas. A ten musí mít pro oba naprosto stejnou hodnotu.
Zaveďte doma jednoduché pravidlo rovnováhy. Pokud manžel stráví v sobotu pět hodin na svém posvátném kole nebo na rybách, získáváte od té chvíle k dobru přesně pět hodin volna i vy. Pět hodin, během kterých bude mít na starosti děti, vypnete telefon, odejdete z domu a nebudete řešit, jestli je uvařeno a jestli dům nespadne. A je úplně jedno, jestli ten čas strávíte v sauně, na kávě s kamarádkou, nebo zkrátka jen budete sedět v parku na lavičce a číst si. Zdravý životní styl totiž není jen o vypracovaných lýtkách a neoprenových dresech. Je především o zdravé mysli obou partnerů, ze kterých se kvůli jednomu koníčku nestali sluhové a páni.
Zdroje:
