Jak bezpečně zničit každou diskusi

Když se účastníme diskusí, tak často děláme spoustu chyb, které ji dokáží spolehlivě zničit. Dnes se podíváme na jeden takový osvědčený způsob ničení, s nímž se setkávám prakticky denně a na všech stranách barikád.

Samozřejmě, mluvím o zdrojích a jejich přijímání stranou oponenta.

Zdroje informací jsou nesmírně důležité, jelikož většina z nás přijímá informace delegované od autorit, které považujeme za relevantní a důvěryhodné. To je zcela přirozené, protože nikdo z nás nemůže nikdy plně obsáhnout všechna pole lidského poznání a pro tvorbu našich názorů je to důležité. Nemůžeme čekat, že každý člověk například půjde vystudovat vysokou školu v oboru mezinárodních vztahů, jen aby mohl mít názor na evropskou politiku.

Vybrat si kvalitní zdroj informací není zrovna snadný úkol. Ve hře je mnoho faktorů a díky internetu jsme denně bombardováni obrovským množstvím různých zdrojů informací, kdy ne všechny jsou stejně relevantní a už jen z logiky nám vychází, že pokud dva zdroje tvrdí navzájem se vylučující závěry, minimálně jeden z nich se musí plést. Než se ale podíváme na to, jak vlastně postupovat při vybírání zdrojů, pojďme si říct o tom ničiteli diskusí.

Jistě jste se s tím v diskusi setkali. Oponent se vás zeptal na váš zdroj, vy jste mu poslali článek, ze kterého jste informaci čerpali, a jako odpověď jste namísto věcné kritiky dostali odpověd typu „To je dezinformační web, tomu nevěřím, s tím na mě nechoď, ty ovce!“, „CDC? To číst nebudu!“ nebo třeba „Studie? Ty jsou placené, to nic neznamená!“.

Variací těch odpovědí je mnoho a používají ji prakticky všichni na všech stranách. Všichni mají své důvody, proč čerpají od svých zdrojů a naopak ne z jiných. Většina lidí má rovnocenný pocit, že jejich zdroj je ten nejlepší. Co si tedy myslíte, že se stane, když jeden druhému odmítnete zdroj jen na základě toho, že je z jedné či druhé strany? No, je po diskusi, protože takový „argument“ mezi vámi vytvoří nepřekonatelnou bariéru.

Jak jsem již řekl, každý má svůj důvod, proč do svého zdroje vkládá důvěru. Pokud pak útočíme na zdroj, aniž bychom řešili obsah takového zdroje, prakticky tím útočíme na integritu daného člověka a takový člověk se bude bránit, jako by bránil sám sebe. A proto bychom to neměli dělat i přesto, že si můžeme objektivně říci, že některé zdroje jsou zkrátka nedůvěryhodné.

Pokud chceme, aby každá diskuse neskončila v této slepé uličce, musíme se naučit respektovat zdroje poznání lidí kolem sebe. Tím samozřejmě neříkám, že mají všechny stejnou váhu, nebo jsou všechny stejně relevantní. Nejsou. Pokud se ale někdy z tohoto začarovaného kruhu zničených diskusí chceme dostat, musíme začít respektovat zdroje poznání druhých lidí. Zdroj, který nám náš oponent posílá, musíme vnímat jako něco, co dle něj obsahuje důkaz toho, co tvrdí, a na základě čeho se rozhoduje vnímat realitu a tvořit si své názory, postoje a hodnoty. Proto je nezbytně nutné takový zdroj vzít, a snažit se jeho obsahu porozumět, abychom získali představu, na základě čeho si získal důvěru dotyčného člověka.

Jen na základě takového přístupu můžeme odhalit případné nedostatky v daném zdroji, nebo dokonce zjistíme, že měl náš protějšek pravdu a chyba je ve skutečnosti na naší straně. To, že se můžeme mýlit, je třeba přijmout jako něco normálního a být tomu vždy plně otevřeni. Jedině tak zajistíme, že budeme k informacím přistupovat co nejzodpovědněji. Představa o vlastní neomylnosti je totiž cesta do pekel. Osobně k takovým diskusím přistupuji v duchu: „Nesouhlasím s tebou, ale zde jsem a zkus mě přesvědčit.“

Dalším důvodem, proč bychom měli přestat s takovým přístupem, je to, že řada „nekvalitních“ informačních zdrojů staví svou tvorbu na obecných faktech, na které se nabalí následné dezinterpretace atp. Pokud tedy takový zdroj zavrhnete jako dezinformaci, označujete tak vlastně i všechny ty relevantní části. Jak myslíte, že to váš protějšek přijme? Vidí člověka, který fakta označuje za dezinformace, aniž by se na ně podíval. A to nezanechává dobrý dojem a vrátí se vám to jako bumerang.

V první řadě si řekněte o čas. Přečtení článku nebo shlédnutí videa s následným zpracováním zabere čas. Ano, vím, že je to nepříjemné, protože diskusí většinou nechceme trávit více času, než je dle nás nutné, ale pokud se někdy chceme někam dostat, je to nezbytný krok, který musí všichni respektovat.

A teď k tomu, na co se zaměřit.

Až poté se k diskusi vraťte a můžete uvést konkrétní důvody, proč vám článek nepřijde relevantní, nebo naopak můžete uznat, že pro téma relevantní je. Taková reflexe je mnohem účinnější. Nejenže tím vašemu protějšku ukážete, že jej respektujete, ale ještě tím trénujete svoji vlastní mediální gramotnost a můžete mít čisté svědomí v tom, že jednáte zodpovědně. A ano, slyším tu kritiku, kterou už nyní píšete do komentáře, že na to vždy není čas nebo že váš oponent vás nerespektuje a tak podobně. I pro vás mám vzkaz: Nehleďte na to. Jděte příkladem, protože jedině tak se dá nastavit nový a lepší standard.

Je důležité si říct, že nelze jednoznačně říci, že nějaký zdroj je ultimátně špatný nebo ultimátně dobrý. Hraje v tom roli celá řada faktorů, a proto je lepší hodnotit články, videa, atp. jednotlivě. Mediální domy například mají mnoho jednotlivých redakcí, kde každá jedná nezávisle na druhé a může být jinak kvalitní. O jednotlivých autorech to platí také.

Existuje ale řada obecně platných rad a tipů, jak si udělat základní představu o kvalitě takového média, či jakékoliv autority, na kterou své poznání delegujete.

Spolehlivé médium používá zdroje, které dává čtenářům k dispozici k ověření. Jen pouhá přítomnost zdroje ale nestačí!

Spolehlivé médium se snaží o přesnost v interpretaci zdrojů, a proto bychom si je vždy měli ověřit. Citují studie správně? Citují správně výroky? Nevynechávají v interpretaci zdroje nějaký kontext? Pro budování důvěry jsou to kritické kroky. Osobně jsem se také mnohokrát setkal s tím, že článek uváděl jako zdroj jiný článek, který byl prakticky identický, a jako zdroj uváděl ten původní. I to se dá potkat.

Spolehlivé médium prezentuje více pohledů na dané téma a snaží se o vyváženost a objektivitu. V případě, že tedy čteme nějakou kritiku, měli bychom očekávat, že budou daná média prezentovat oponenty správně a nikoliv například formou slaměných panáků.

Spolehlivé médium bude transparentně informovat o svých zdrojích a metodách podávání zpráv. Pokud se dopustí chyby, poskytne také opravu. Korekce chyb je velmi důležitý faktor. Chybu může udělat každý. To, na čem záleží, je, jak se k nim kdo postaví.

Spolehlivé médium má profesionální standardy pro své zpravodajství a dodržuje etický kodex. Dávejte si pozor na vulgární jazyk.

Kvalitní informační zdroj se dá poznat také tak, že na základě jeho informací se dají tvořit spolehlivé predikce vývoje situací. Dávejte si však pozor! Mnoho nekvalitních zdrojů se snaží zpětně tvořit dojem, že jejich predikce vyšly, i když tomu tak není. Jako příklad mohu uvést Soňu Pekovou s jejím tvrzením o laboratorním původu viru SARS-CoV-2 nebo třeba Jindřicha Rajchla s jeho predikcí ohledně jaderných elektráren.

Je třeba podotknout, že kladné odpovědi na výše zmíněné otázky automaticky neznamenají, že to garantuje validitu daného média. Pokud je ale odpověď na některou z těch otázek „Ne“, je to spíše takový prvotní varovný signál, že si daný obsah máme více „proklepnout“. Je v článku clickbait? Cituje někoho se zavádějícím kontextem? Cituje věci, na které neodkazuje, aby nešly snadno ověřit? Tak tam něco „smrdí“.

Tento článek nemá být návodem, jak obstát v každé diskusi, a rozhodně si takové ambice neklade. Stejně tak neočekávám, že nyní všichni začnou diskutovat správně a na světě zavládne láska a mír. Ne. Pokud ale o takových tématech nebudeme mluvit a nebudeme o nich psát, zapadnou a my zůstaneme navěky v této smyčce vzájemné neúcty, která každou diskusi zabije dříve, než vlastně může začít. Je třeba říct, že existují problémy, které je třeba řešit, a nad kterými je třeba vést diskusi, což je ale kvůli těmto bariérám prakticky nemožné. A co když přesně to někomu vyhovuje? O tom zase jindy.