Článek
Je ještě jedna věc, kterou si musíme ujasnit, než se vrhneme do hloubky naší problematiky. V minulém článku jsme si ukázali, že lidé, kteří sdílejí konspirační teorie, dezinformace, atp. nejsou hloupí. Dnes se podíváme na další otázku a to, zda jsou tito lidé zlí.
Odpověď je celkem snadná. Ne, není ani přesné, ani spravedlivé označovat osoby, které sdílejí konspirační teorie nebo dezinformace, za „špatné“ nebo „zlé“. Lidé mohou mít různá přesvědčení, názory a motivace ke sdílení takových informací a mnozí z nich mohou skutečně věřit v pravdivost toho, co sdílejí. Šíření konspiračních teorií a dezinformací však může mít vážné důsledky a poškozuje porozumění veřejnosti a důvěru v důležité instituce a informační zdroje. Je důležité přistupovat k těmto otázkám s kritickým myšlením a vyhodnocovat jednotlivé důkazy a zdroje informací.
Co na to věda?
Existuje mnoho studií o tom, proč lidé sdílejí dezinformace a konspirační teorie. Mezi nejčastější důvody dle výzkumů patří:
- Konfirmační zkreslení: Lidé častěji věří a sdílejí informace, které potvrzují jejich stávající přesvědčení a názory.
- Emocionální apely: Dezinformace a konspirační teorie často vyvolávají silné emoce, jako je strach, hněv nebo nedůvěra, což je může činit přitažlivějšími a pravděpodobnějšími ke sdílení.
- Sociální identita: Lidé mohou sdílet dezinformace nebo konspirační teorie jako způsob, jak vyjádřit svou identitu a příslušnost k určité skupině.
- Důvěra ve zdroje: Lidé mohou důvěřovat zdrojům informací, i když tyto zdroje v minulosti šířily dezinformace.
- Snaha o upoutání pozornosti: Někteří lidé mohou sdílet dezinformace nebo konspirační teorie jako způsob, jak získat pozornost nebo být považováni za znalé či vlivné.
To je jen několik příkladů, proč lidé mohou sdílet dezinformace a konspirační teorie. Je však důležité si uvědomit, že každý člověk je jedinečný a může existovat mnoho různých důvodů, proč se někdo rozhodne takové informace sdílet.
Tomuto fenoménu se věnuje řada vědeckých výzkumů, a jak jsme si již stanovili, jedná se o relativně „mladý“ výzkum a stále máme co poznávat. S časem se naše poznatky budou jistě rozšiřovat a to je třeba mít neustále na paměti.
Na úvod do tématu bych čtenáři mohl doporučit tyto publikace:
- "The psychology of conspiracy theories" od Karen M. Douglasové
- "The spreading of misinformation online" od Michely Del Vicariové
- "Reliance on emotion promotes belief in fake news" od Camerona Martela
- "What Drives Conspiratorial Beliefs? The Role of Informational Cues and Predispositions" od Josepha E. Uscinskiho (pro přístup mi napište e-mail)
- "Why do people believe health misinformation and who is at risk? A systematic review of individual differences in susceptibility to health misinformation" od Xiaoli Nan, Yuan Wang, Kathryn Thier.
Příklad
Pojďme si to ještě ukázat na jednoduchém příkladu:
Řekněme, že jste rodiče a vašemu dítěti je právě diagnostikována porucha autistického spektra. To je něco, co váš život navždy změní. Cloumají s vámi emoce a existuje pouze málo způsobů, jak se s tím vyrovnat. Mnoho rodičů dětí s poruchou autistického spektra tak hledá odpovědi a příčiny. Myšlenka, že autistickou poruchu jejich dítěte způsobily „špatné geny“, je prakticky neuchopitelná. Oproti tomu myšlenka, že ji způsobily vakcíny, může být lákavá, protože nabízí jasné vysvětlení příčiny a následku. Navíc načasování podání vakcíny a nástupu příznaků autismu může toto přesvědčení ještě posílit, a to i přesto, že spojení vakcín s poruchami autistického spektra bylo opakovaně vyvráceno a původce možnosti této kauzality byl prakticky usvědčen z podvodu. Rodiče mají zkrátka o své děti strach a tento strach je může zavést dál do hlubin konspirační teorie, kterou pak potřebují sdílet se svými blízkými. Mají pocit, že jsou v jejich sociálních bublinách jistě další rodiče, kteří musejí být varováni před podobným osudem!
Je evidentní, že zde nemůžeme mluvit o zlé povaze rodičů, kteří pak takové informace sdílejí. Je to strach a snaha pomoci, co je motivuje. Podobně to pak platí i pro další konspirační teorie a dezinformace.
Závěr
Nelze tedy obecně tvrdit, že lidé, kteří sdílejí konspirační teorie, jsou zlí, či hloupí. Jsou spíše oběťmi, kterým je třeba pomoci namísto odsuzování a ponižování. Jak byste se cítili VY, kdyby váš záměr byl dobrý a lidé vám namísto pomoci nadávali do „dezolátů“ a "bláznů"? Myslím, že moc dobře ne.
Teorie a základů už bylo dost, a proto si v příštích článcích začneme rozebírat jednotlivé faktory, které přispívají i k současné krizi, která je s dezinformacemi spjatá, a to krizi autorit.
