Článek
Stačí vykrojit napadenou část, nebo je lepší nechat celý úlovek v lese? A hrozí něco, když houbu před vámi okusovala myš? Jestli jste houbař tělem i duší, znáte ten pocit, kdy v lese zahlédnete nádherný klobouk „hřiba praváka“. Na první pohled je houba tak dokonalá, jako kdyby byla ze sádry. Se zatajeným dechem pokleknete a opatrně ji vylovíte z vlhké lesní půdy. Noha je při doteku podezřele měkká. (Kdo se teď naježil, protože houba přece nemá „nohu“ ale „třeň“, má samozřejmě pravdu. Ale přiznejme si, že nás není málo, kdo celý život říkáme „noha“ a nebudeme na tom nic měnit.)
Stačí pár zásahů nožíkem a vidíte, že nejste zdaleka první, kdo toho krasavce objevil. Už dávno má totiž spoustu drobných obyvatel. Je naprosto prolezlý červy. Při troše štěstí najdete pár nedotčených míst v klobouku. Co teď? Já třeba červavé části bez milosti odstraňuju, nesmířím se s myšlenkou konzumace těch malých bílých pidivajzlíků, i když je mi jasné, že se mi jich za ty roky na talíř dostala spousta. Ale nevědomky! A to je prostě rozdíl. Pak jsou lidé, kteří to prostě tolik neřeší, nebo si – jako mnoho babiček – neberou na krájení hub brýle. A nabízí se otázka, jestli…
Je konzumace červavých hub zdraví škodlivá?
Mnoho lidí má zažité, že červavá houba je automaticky zdravotně závadná. Ve skutečnosti samotné larvy, které se v houbách běžně vyskytují, člověku neublíží. Pokud omylem sníte několik larev v dobře tepelně upravené houbě, pak vám to jako zdravému dospělému člověku zpravidla nezpůsobí žádné potíže. Mnohem větším problémem je, že červivá houba už bývá starší a hrozí u ní výskyt plísní, kvasinek či některých bakterií. A právě ty pak představují větší riziko než samotné larvy.
U mladé houby se tedy nic nestane, když vyříznete červivou část a zbytek tepelně zpracujete. Jestliže je jinak houba pevná, svěží a příjemně voní tak, jak to umí jen houby z lesa, klidně vykrajujte. Rozměklá, evidentně stará plodnice, která už je nějaký ten pátek domovem spousty larev, by si ale zasloužila dožít v lese.
Kdy může houba na talíř a kdy naopak měla zůstat v lese
Co se stane, když člověk sní červavou houbu?
To je jedna z nejčastějších otázek konzumentů hub. A jak už jsme si naznačili, samotná červivost při důkladné tepelné úpravě hub riziko nepředstavuje. Jakmile je ale houba napadená jinými mikroorganismy (plísně, kvasinky, bakterie), hrozí, že ne všechny škodlivé látky zničíte působením tepla. U citlivějších lidí pak pokrm z takové houby může způsobit nevolnost, bolesti břicha, zvracení či průjem. Opatrní by měli být hlavně senioři, malé děti, těhotné ženy či lidé s chronickým onemocněním.
Houbu okusovala myš nebo slimák. Můžete ji ještě sníst?
Občas houbaře čeká nepříjemné překvapení. Krásný hřib má vykousnutý kus klobouku nebo nohy – pardon - třeně. Nejspíš si na něm pochutnala myš, veverka, plch nebo jiný obyvatel lesa. Případně oslizlého strávníka najdete nalepeného pod kloboukem. Jak si poradit s takovými ochutnávači?
Pokud je houba mladá, jinak zdravá a tvrdá, dá se slimák odstranit a jím okousané místo vykrojit. Jestliže si ale na vašem úlovku pochutnal nějaký hlodavec, uděláte podle odborníků nejlépe, když si takovou houbu ani nedáte do košíku. Hlodavci mohou být nositeli některých infekčních onemocnění. Přestože není běžně zdokumentováno, že by se člověk nakazil po konzumaci okousané houby, odborníci doporučují takové plodnice nesbírat. Důvodem je možné mikrobiální znečištění i skutečnost, že poškozená houba se rychleji kazí.
Tenhle hřib měl smůlu – někdo ho objevil dřív než houbař. Otázkou zůstává, jestli je ještě vhodný do košíku.
Teď se jistě spustila lavina argumentů, že běžně okousané houby vykrajujete a nikdy se nikomu nic nestalo. Věřím. A přiznávám, že často prostě malý okousaný kousek odkrojím a zbytek jinak zdravé houby použiju. To ale nic nemění na doporučeních odborníků, kteří vycházejí z reálných zdravotních rizik.Přestože jsou tato onemocnění v Česku poměrně vzácná a není nijak doloženo, že by se někdo nakazil právě z okousané houby, úplně vyloučit takové riziko nelze. Docela jistě hrozí nezkušenému houbaři spíš to, že zamění jedovatou houbu za jedlou, než že se nakazí hantavirem z okousané plodnice. Nikdy ale není na škodu znát doporučení odborníků a mít dostatek relevantních informací. Co s nimi uděláte při příští návštěvě lesa, už bude na vašem vlastním uvážení.
Zdroje:
