Článek
Sedím v kavárně, kafe za stošedesát, úsměv nula, základní „prosím/děkuju“ zjevně v ceně není. Ale když přijde účet, výraz obsluhy je jasný: kde je dýško? A ideálně aspoň deset procent, jinak jsem skrblík, co „nechápe gastro“.
Tak tady to máte černé na bílém: dýško je dobrá vůle, ne povinná daň za vaši přítomnost v práci.
Nejsem povinná dotovat cizí špatný plat
Nejčastější manipulace: „Číšníci z toho žijí.“
Jo, platy v gastru jsou bída. Ale to není moje vina. Já nejsem spolumajitel podniku. Nevyjednávala jsem mzdy. Platím cenu na meníčku. To, že majitel postavil business model na tom, že hosti budou „doplácet“ personálu platy přes dýška, je jeho problém a těch, co mu takovou smlouvu podepsali.
Dýško má být bonus za super přístup. Ne kompenzace za to, že vás šéf platí mizerně.
Slušnost není nadstandardní služba
Když je obsluha milá, pozorná, zvládne nával a ještě se u toho chová jako k člověku mile, ráda nechám něco navíc. Protože vidím snahu. Vidím práci. Vidím, že mi někdo zpříjemnil den.
Ale když:
- čekám dvacet minut,
- musím třikrát připomenout, že chci vodu,
- dostanu talíř na stůl s podrážděným bouchnutím,
tak fakt necítím potřebu platit dýškem za to, že na mě někdo celou dobu házel otrávené pohledy.
Slušné chování není nadstandard, za který se připlácí. Je to základ.
„Dýško je samozřejmost.“ Ne. Nikdy nebylo
Všude jsou rady, kolik „by se mělo“ nechávat navíc. Kdo dá míň než deset procent, je buran. A kdo nedá nic, je lidský odpad.
Jenže dýško bylo vždycky dobrovolné. Poděkování navíc. Jestli z něj někdo udělal nárok, je to čistě jeho problém.
Největší bizár? Když číšník rovnou naťuká na terminálu částku o stovku vyšší a suše řekne: „To takhle je to dobré, že jo?“ Ne, není. Tohle už není dýško. To je nátlak.
Když je služba dobrá, ráda přidám. Když špatná, nedám nic
Tohle je celé. Žádná věda.
Dobrá služba = ráda dám.
Normální služba = něco málo přidám.
Špatná služba = nedám nic.
Ne proto, že jsem krutá. Ale proto, že peníze jsou zpětná vazba. Jestli někdo bere dýško jako samozřejmost, a ještě se urazí, když nedostane „dost“, měl by si uvědomit: problém nejsou lakomí hosté. Problém je nepochopení slova dobrovolné.
Dýško je dobrá vůle. A dokud tohle nepochopí každý, kdo pracuje se zákazníky, budou jim hosté odcházet nejen bez dýška – ale hlavně bez chuti se vracet.
