Jan Kraus a jeho soukromý buzynes

Knihám od známých osobností se vyhýbám, protože historky z dob zašlé slávy mě nezajímají. Ke knize oblíbeného moderátora Jana Krause, jsem tedy už z počátku přistupovala dost skepticky. O to větší však bylo moje překvapení. Vůbec jsem netušila, že i u nás vychází tento typ literatury, kde lidé, kteří něco v životě dokázali, popisují svou cestu k úspěchu. S panem Krausem jsem se téměř ve všem shodla a s chutí bych se pod jeho názory podepsala. Jestli zvládnete těžší čtivo než akční letáky, pusťte se do knihy také a otevřete svou hlavu novým nápadům a pohledu na svět.

Pan Kraus má za sebou celou řadu úspěchů. Dařilo se mu jako herci, moderátorovi, dramatikovi, baviči, publicistovi a podobně. Jen těžko by se v Česku našel člověk, který o něm neslyšel. V knize se ale řeší jeho úplně jiná stránka, ta, která není příliš známá, a přesto se mu v ní dařilo možná více než ve všech předchozích dohromady. Jan Kraus je vynikající podnikatel s desítkami let zkušeností. Hodně mě zaujalo třeba to, že nikdy nebyl zaměstnaný. To je něco, co neskutečně obdivuji. Sama jsem za život byla zaměstnaná tak pět let dohromady a stačilo mi to. Potřebovala jsem čas, abych přišla na to, čemu se v životě chci věnovat, a taky prostor, abych na podnikání nabrala odvahu a připravila si finanční rezervu. Co jsem ale nedělala nikdy, je docházka do zaměstnání pět dní v týdnu. Vždycky jsem si vybojovala individuální přístup, takže jsem nikdy nemusela „žebrat“ o volno, OČR, nebo dovolenou. Vždycky jsem si to dokázala naplánovat tak, abych měla co největší množství svobody.

Kniha vznikla na základě debaty v Brně, kde pan Kraus probíral se studenty svoje podnikání. Přednášku slyšela paní Honzová z nakladatelství. Byla ohromená a viděla příběh, který může zaujmout masy. Málokdo ví, že Jan Kraus má česko-židovské kořeny, a tu židovskou část rozhodně nezapře (v pozitivním slova smyslu). Ani dětství za socialismu v něm nedokázalo potlačit podnikatelskou vášeň. Nedalo mu to a neustále vymýšlel nové podnikání a cesty, kterak přijít k penězům. Vydrželo mu to celý život. V knize vypráví, jak obchodoval s keramikou, šanýrky, pořádal veletrhy, daboval, dělal daně, účetnictví, a dokonce prodával jedny z prvních digitálních hodinek v Československu.

Obrovsky zajímavé jsou zkušenosti, které během svého podnikání získal a jak se jeho přístup k podnikání postupně měnil, podle toho, jak se měnila doba. Ta v těch letech byla velmi turbulentní. Přesto se pokaždé dokázal adaptovat a přizpůsobit se novému světu a jeho pravidlům. Já to vnímám tak, že v začátcích byl jeho styl hodně podobný podomním obchodníkům, tak jak je známe ze starých filmů. Časem se ale vypracoval v úspěšného, moderního podnikatele, který je dnes pro své zkušenosti zván do nejrůznějších rozhovorů, kde se řeší podnikání nebo peníze.

Kniha Můj soukromý buzynes mi svým stylem dost připomínala bibli všech investorů - Bohatého a chudého tátu od Roberta Kiosakiho. V obou případech se jedná o vyprávění ze života člověka, který musel dřít za tři, makat na sobě, překonávat překážky, vytrvat až dokud nedosáhl vytouženého úspěchu a teď může motivovat ostatní. Osobně mám tenhle typ knih hodně ráda. Baví mě sledovat ten vývoj, vzestupy a pády, získávání zkušeností, riskování, pohyb na hraně a občas i za, neustálý boj a snahu žít si po svém. Je to pro mě daleko napínavější než nějaká detektivka, i když už ve chvíli, kdy držím knihu v ruce, vím, že to dobře dopadlo. Jinak by žádná kniha ani nevznikla.

Lidi jako jsou Kraus, Kiosaki a mnozí další jsou pro mě velký vzor. Tihle lidé neznají slovo nemožné. Když se pro něco rozhodnou, nehledají výmluvy, proč by to nemělo jít, ale objevují způsoby, jak to udělat, aby to šlo. Jasně, občas se nakonec ukáže, že jejich cíl byl opravdu nemožný, ale ty zkušenosti, které při snaze o to jej dosáhnout jim nikdo nevezme, a nakonec je mohou využít, aby dosáhli jiného „nemožného“ cíle. Podobných lidí moc není, zejména v Česku ne, o to větší si zaslouží respekt. Jsou živým důkazem toho, že když se chce, všechno jde.

Dost mě překvapilo, jak moc jsem si s panem Krausem notovala. Vzhledem k tomu, že je ve věku, kdy by mi mohl dělat tátu, bych očekávala spíše obrovské názorové rozdíly. Opak byl ale pravdou. Strašně se mi líbí, jak moc odmítá typické české kňourání, stěžování si a svádění vlastních neúspěchů na ostatní. Stejně jako já nemá rád hloupost, lži a stojí si za svým názorem bez ohledu na případné následky. Hodně si cením i jeho názoru na komunismus, byť si nejsem jistá, jestli bych v podobných situacích, ve kterých se ocitl on, dokázala být taky tak odvážná a neústupná. O to víc, se mi líbí to, že se mu v životě podařilo dosáhnout úspěchu. Zaslouží si ho. Tvrdě dřel, pracoval na sobě a dokázal i riskovat.

Můj soukromý buzynes je kniha, kterou bych doporučila každému, kdo má pocit, že stojí před nemožným cílem. Díky knize si uvědomíte, že jen vy rozhodujete o tom, co je pro vás možné nebo nemožné. Celá kniha je napsaná vtipný, sarkastickým stylem, plná ironického humoru, který k Janu Krausovi neodmyslitelně patří. Nedovedu si představit člověka, kterého by nepobavil prodej mísy s „kuličkou štěstí“. Pro to nejsou slova, ale je to skvělá připomínka toho, že odvážnému štěstí přeje.