Mám 20 000 Kč na měsíc, a ještě živím dceru. Vyjdeme bez problémů

Radka to v životě zrovna dvakrát nevyhrála. Otěhotněla krátce po dokončení gymnázia, dcera se jí narodila, když jí nebylo ještě ani 20 let a o 2 roky později na ni zůstala sama, když její partner a otec holčičky odešel za lepším. Stala se z ní tak matka samoživitelka. Měsíčně disponuje příjmy 20 000 Kč. Je to nejen její výplata, ale i alimenty na dceru, které jsou opravdu směšné, přesto si nestěžuje a bez větších obtíží dokáže uživit sebe i holčičku.

Radka s dcerou žijí na vesnici. To má své výhody i nevýhody. Výhodou je, že bydlí v malém domečku s malou zahrádkou, kde si můžou vypěstovat nějakou zeleninu a ovoce. Dokonce se jim tam vejde i 5 slepic, takže o vajíčka je postaráno. Nevýhodou jsou minimální pracovní příležitosti. Ačkoliv má Radka maturitu z gymnázia, na vsi je jí to k ničemu, a tak pracuje za minimální mzdu v místním obchodě. Spočítala si, že dojíždět do nejbližšího města, které je 20 km autem, kvůli vyššímu platu se jí zatím nevyplatí. Možná až bude dcerka větší. Autobusové spojení tu prakticky neexistuje a pořízení ojetého auta by bylo nevítaným zásahem do rodinného rozpočtu, který je už tak dost napjatý, a ještě ho komplikují každoroční nutné opravy na domku.

Vyjít s 20 000 Kč na měsíc se zdá být nemožné, přesto to při chytrém plánování jde, ale člověk musí přiložit ruku k dílu. Největší položka je samozřejmě bydlení. I když Radka bydlí ve vlastním, není to jednoduché. Maličký domeček po babičce nikdy neprošel žádnou zásadní rekonstrukcí, a tak se po troškách snaží každý rok opravit to, co „hoří“ nejvíc. Celkově jí bydlení ukrojí z rozpočtu rovnou polovinu, tedy 10 000 Kč. Jsou v tom nejen energie, ale i daň z nemovitosti a každoroční nákup uhlí a samozřejmě i pár drobných jako příprava na další opravu, která se každý rok objeví.

1000 Kč odkládá Radka každý měsíc stranou na spořicí účet. Tam je její rezerva na těžké časy. Spoří si tam peníze pro případ, že by jim odešla pračka, lednička, nebo až Anička nastoupí na druhý stupeň a bude potřeba pořídit auto, aby mohly dojíždět do města. Místní malotřídka totiž funguje jen do 5. třídy.

Vyjít s necelými 9 000 Kč pro dva lidi není jednoduché, ale Radka to zvládá. Hodně ušetří na jídle. Díky slepicím má domácí vajíčka, a když má přebytky, vymění je se sousedkami třeba za brambory, cukety a jinou zeleninu. Každý rok taky chodí hodně na houby, takže mají zásoby na celý rok. Houby suší do polévky, mrazí v mrazáku na smaženici, nebo naloží do octa jako chuťovky a do kulajdy. To samé zahrada. Využívá ji na maximum. Třešně, jablka i hrušky zpracuje do posledního kousku. Ať už je nasuší na mlsání nebo na čaj, udělá kompot nebo přesnídávky. S jídlem se tak bez větších problémů vejde do 3 000 Kč měsíčně za obě. Samozřejmě do restaurací chodí naprosto výjimečně. Občas si zajdou s dcerkou na polední meníčko a říkají tomu slavnostní oběd a mají to jako svou tradici, že si udělají „hezký“ den.

Zbývajících 6 000 Kč se každý měsíc rozkutálí na další nezbytnosti. 1 000 Kč zmizí na kosmetiku, hygienu, úklidové prostředky a věci na zahradu, další 2 000 Kč padnou na vitamíny a léky - Anička je alergička, takže bere pravidelně léky, s ne zrovna malým doplatkem a kvůli podpoře imunity potřebuje i kvalitní vitamíny. 500 Kč jde na oblečení. To nakupují zásadně z druhé ruky. Podle Radky se i v sekáčích dají sehnat krásné a kousky, které nadělají spoustu parády, ale vyjdou jen na zlomek ceny. Tisícovku si schovávají na zábavu. Jednou měsíčně s Aničkou vyrazí do města a zajdou třeba do ZOO, do kina, bazénu nebo na nějakou jinou akci, aby si užily taky trochu zábavy, jako ostatní děti. 500 Kč stojí krmení pro Babetu, malého křížence z útulku, kterého si Anička přála k pátým narozeninám. Babeta je rodinný miláček a přináší domů spoustu radosti. Posledních 1 000 Kč se rozkutálí a obědy do školky a nejrůznější vstupné a poplatky za kroužky a podobně.

„Nestěžuju si,“ krčí rameny Radka. „Jasně, jedeme dost na dřeň, ale vím, že je to dočasné. Až Anička nastoupí do města a bude mít ve škole odpoledky, najdu si práci ve městě a bude to o něčem úplně jiném. Teď je ale ještě maličká a nechci, aby musela trávit odpoledne zavřená ve školní družině. Myslím si, že spolu ten čas využijeme lépe.“

„Mě nejvíc překvapuje, kolik lidí má problémy vyjít s důchodem, který je v podstatě velký jako celý náš rozpočet. Mají ho jen sami pro sebe, my z 20 000 Kč žijeme dvě. Ale lidi prostě neumí šetřit. To vidím i v obchodě. Přijde starší paní, nakoupí 2 tašky nákupu, protože se jí nechce čekat, až pojedou s manželem v pátek do města. Ve městě by to ve velkých obchodech pořídila o několik stovek levněji. Tyhle vesnické obchody jsou dost předražené. Fungují spíš jako taková „pohotovost“, když vaříte a zjistíte, že jste si zapomněli koupit kvasnice, dítě vám vylije mléko, ohlásí se nečekaná návštěva a podobně. Dělat tu velký nákup je fakt nesmyslné vyhazování peněz. Ale někdo na to očividně má, zakončuje Radka.

Jak to bude dál má Radka jasno. Za tři roky Anička nastoupí do školy do města. Do té doby by Radka chtěla našetřit na pořízení ojetého auta a na řidičák, protože ten si ještě neměla příležitost udělat. Ve městě si chce sehnat lépe placenou práci a ráda by Aničce pořídila klavír. Teď holčička dochází sice na lekce, ale trénovat musí na školním klavíru, což není dostatečné. Ráda by měla možnost hrát i doma a Radka by ji v tom chtěla podpořit.

Držím palce, ať jim všechno vyjde, jak si plánují.