Článek
Žijeme ve světě, kde se na rovnost hraje na všechny strany – až na tu jednu zásadní. Mezi dětmi a dospělými. Jak je možné, že i v době, kdy boříme společenská pravidla, stále akceptujeme tak velké pokrytectví jako je tykání. Přesněji řečeno, tykání dospělých dětem.
Tykat ano, ale rovněž tykání přijmout zpět
Když dospělý osloví dítě „ty“, co tím vlastně říká? „Já jsem nahoře, ty jsi dole. Máš mě poslouchat, ctít, a já k tobě budu familiární, protože na úctu si ještě malé.“ Takové chování není jen neuctivé – je to přežitek z dob, kdy děti nebyly považovány za plnohodnotné lidi, ale za něčí majetek.
A teď si představte opak: dítě, které tykne učiteli nebo cizímu dospělému. Okamžitě je označeno za drzé, nevychované nebo dokonce problémové. Proč? Jen proto, že si dovolilo jednat stejně, jak bylo s ním jednáno? Pokud chcete mému dítěti tykat, buďte připraveni na to, že vám tykne taky a já ho v tom jenom podpořím.
Respekt si nevynutíte příkazy
Řekněme si to jasně: vykání není znakem úcty. Je to znakem hierarchie. A hierarchie se v moderním světě rozpadá. Skutečný respekt si nevydupete. Buduje se tím, jak se chováme – bez ohledu na věk nebo postavení. Pokud dospělý chce, aby ho dítě respektovalo, měl by začít tím, že ho respektuje také. A pokud ne? Pak nemá právo očekávat úctu zpět.
Vaše pravidla jsou vaše, ne naše
Nezlobte se, ale mě ani mé dítě nezajímá, že jste vy vyrůstali v době, kdy bylo vykání povinné. Že vás nutili krčit se před autoritami, skládat ruce za záda a šeptat „ano, pane učiteli“. Dnes jsme jinde. A pokud se na rovnost díváme jako na základní pilíř společnosti, měli bychom ji uplatňovat i v komunikaci.
Pokud se bojíte, že rovné zacházení povede k neúctě, jste mimo. Pravý respekt se rodí z oboustranného porozumění, ne z toho, že si ho vynutíte frázemi a pravidly. A pokud to neumíte přijmout, možná problém není v dětech, ale ve vás.
Nechte si svou nadřazenost od cesty
Ano, může vás to šokovat. Možná si myslíte, že tykání používáte jako znak „přátelství“. Ale není to přátelství, když druhá strana nemá možnost jednat stejně. Je to nadřazenost. A tu si nechte. Protože moje dítě není váš podřízený ani vaše hračka, které budete ukazovat, kde je „její místo“.
Budoucnost patří rovnosti
Přestaňme se schovávat za fráze jako „tak to bylo vždycky“ nebo „děti si musí autority zasloužit.“ Pokud chceme vychovat generaci, která bude umět stát na vlastních nohou, která nebude automaticky padat před autoritami na kolena, musíme začít tady a teď. Takže pokud chcete mému dítěti tykat, očekávejte to samé.
