Článek
Dlouhodobá pracovní neschopnost – fenomén, který v posledních letech zažívá obrovský boom. Stačí trocha bolesti zad, pár dobře nacvičených stížností u doktora a hurá na měsíce placeného volna. Zatímco jedni se poctivě dřou, jiní si válí šunky doma a žijí si za státní peníze.
Neschopenka jako životní styl
Kdysi byla pracovní neschopnost určena pro skutečně nemocné lidi. Dnes? Stačí si trochu postěžovat na stres, ukázat unavené oči a máte před sebou měsíce placeného volna. Deprese, úzkosti, vyhoření – tohle všechno se stalo magickými klíči k pohodlnému životu bez práce.
Zatímco dříve lidé s chřipkou i zlomenou rukou šli do práce, dnes se po kancelářích a dílnách trousí jen ti „nešťastníci“, kteří nemají odvahu říct si o papír. Zato jiní mají jasno – proč bych měla makat, když můžu být doma a brát skoro stejné peníze? A zaměstnavatelé? Ti jen kroutí hlavou, protože místo schopných lidí mají prázdné židle a horu papírování.
Bolavá záda? Zázračná k dovolené
Jedním z nejčastějších důvodů dlouhodobé neschopenky jsou záda. Stačí si jednou postěžovat u doktora a otevřou se vám dveře k nekonečné rehabilitaci a odpočinku na účet státu. A pak? Na dovolené u moře se s tím zázračně dá žít. Skládat tašky s pivem z kufru auta jde taky bez problému. Ale jakmile jde o návrat do práce, bolest je zpět.
Psychické potíže – nová zbraň lenochů?
Ano, duševní zdraví je důležité. Nikdo nepopírá, že jsou lidé, kteří skutečně trpí psychickými problémy. Ale je zajímavé, kolik „vyhořelých“ lidí je schopno hned po přiznání své diagnózy začít podnikat, cestovat nebo se věnovat koníčkům, na které předtím neměli čas. Najednou se umí radovat ze života, jen ne z práce.
Ostatní makají za ně
Každá dlouhodobá neschopenka znamená víc práce pro kolegy. Ti musí dřít za dva, a zatímco oni tahají přesčasy, „nemocný“ si užívá klid. Nejdřív pár týdnů na neschopence, pak plynulý přechod na částečný úvazek a nakonec – proč se vůbec vracet?
Je čas říct pravdu
Neschopenka není dovolená. Je to pomoc pro lidi, kteří ji opravdu potřebují a skutečně kvůli zdravotním problémům nemohou. Ale dnešní realita je jiná – mnoho lidí ji využívá jako elegantní únik z práce. A dokud se tohle bude tolerovat, bude těch „nemocných“ jen přibývat. Neříkám, že všichni na neschopence simulují. Ale ruku na srdce – kolik jich je mezi námi? Já sama mám ve svém okolí hned několik lidí, kteří dlouhodobě nechodí do práce, užívají si klídek doma a díky vycházkám jim vůbec nic nechybí.
