Rodiče tvrdí, že se o mě bojí. Ve skutečnosti jen nesnesou, že si žiju po svém

„My se o tebe jen bojíme.“ Tuhle větu jsem slýchala celý život. Ale až dnes chápu její skutečný překlad: „Nejsi taková, jakou jsme tě chtěli mít, a nesneseme, že sis dovolila žít jinak.“

Zní to drsně? Možná. Ale drsnější je žít s rodiči, kteří váš každý krok posuzují lupou a mají očekávání, která si vymysleli dávno předtím, než jste vůbec otevřeli pusu.

Nevzala jsem si hypotéku. Nemám dvě děti v první třídě. Nechodím včas spát. Nepiju meltu. A rozhodně se neptám na svolení, jestli můžu jet na víkend s přáteli.

A to je pro ně neúnosné.

Podle jejich měřítek bych už dávno měla mít manžela, kterého nenávidím, děti, co mi lezou po hlavě, a práci, která mě ničí, ale hlavně mít jistotu! Jaká jistota? Ta iluze, že když člověk žije „normálně“, nic se mu nemůže stát?

Jenže já jsem se rozhodla jinak.

To je totiž ten pravý strach. Ne že mi bude špatně, ale že mi bude dobře i bez jejich scénáře. Že si dovolím mít radost z něčeho, co by oni v životě nepochopili. Že budu šťastná s partnerem, který nemá vysokou. Že mi bude fajn i bez svatby, nebo že půjdu pracovat na volnou nohu místo „jistoty“ v korporátu.

Bojí se, že nezapadnu. Že nezvládnu tlak. Že jednou „přijdu s brekem“. Ale ve skutečnosti se bojí jediné věci, že už mě nemají pod kontrolou.

Je fascinující, jak rychle se „jiný názor“ promění v „obavy o zdraví“. Jakmile člověk nežije podle rodinné šablony, najednou je to „divné“. „Nedospělé“. „Nezodpovědné“.

Protože dospělost je prý definovaná hypotékou, biorytmem a sedací soupravou na splátky.

Ale já radši budu „nezralý snílek“ s batůžkem na zádech, než uštvaná troska s diářem, co plní cizí očekávání.

Nechci žít jako jejich replika. Nejsem rozšíření jejich nešťastných rozhodnutí. Nejsem pokus o nápravu jejich chyb.

Jsem já. A to, že žiju jinak, neznamená, že selhávám. Znamená to jen, že nechci sedět v jejich zlaté kleci. Může být vymazlená a dobře míněná, ale pořád je to klec.

A pokud mě fakt milujete? Tak to přijmete. A nebo alespoň přestanete hrát to falešné divadlo o tom, jak moc se o mě „bojíte“.

Protože tohle není láska. To je manipulace.