Článek
Mít vlastní dům a neplatit nájem? To zní jako sen, za který by většina lidí dnes prodala i vlastní duši. Jenže co když se tenhle sen změní v noční můru? Na vlastní kůži jsme zjistili, že když vám tchán nabízí střechu nad hlavou, většinou drží v druhé ruce bič a seznam pravidel, za která by se nestyděl ani velitel nápravného zařízení.
Štědrý dárce, nebo rodinný despota?
Můj tchán, říkejme mu Alois, si myslí, že s pořízením vlastního domu v roce 1995 sežral veškerou moudrost světa. Když nás pozval na „vážnou rodinnou radu“, čekali jsme všechno, jen ne to, že nám pod nosem zamává listem vlastnictví ke své vile.
„Děti, dům bude váš. Chci vidět, jak tu vzkvétáte,“ prohlásil s výrazem svatého mučedníka. Jenže než jsme stihli bouchnout šampaňské, Alois vytáhl desetistránkový „dodatek k darovací smlouvě“. V tu chvíli nám úsměv zamrzl rychleji než ruský plyn v lednu.
Podmínka č. 1: Žádné soukromí
Víte, co byla první podmínka? Že si Alois ponechá klíče od všech místností a „právo na namátkovou kontrolu čistoty“. Prý aby dům nechátral. „On chtěl mít právo vlézt nám do ložnice v neděli ráno, aby zkontroloval, jestli máme správně ustláno!“ zuří můj manžel.
Tchán si zřejmě plete darování s pronájmem cely. Představa, že se sprchuji a za dveřmi slyším jeho kašlání, jak jde kontrolovat, jestli nepoužívám moc drahou pěnu, byla prostě přes čáru.
Zahrada jako pracovní tábor
Milujete sobotní grilování? Na to zapomeňte. Podle Aloisova „testamentu“ musela zahrada vypadat jako z katalogu anglického lorda. Žádné bazénky, žádné trampolíny – jen přísně střižený trávník a pěstování brambor, protože „člověk má být soběstačný“. Dům sice mohl být náš, ale my bychom byli jen neplacenými zahradníky v jeho soukromém skanzenu.
Finanční past pro naivky
A teď to nejlepší: finance. Alois by nám dům sice časem „daroval“, ale veškeré opravy – včetně nové střechy za půl milionu – jsme měli platit my a hned. On by si v domě nechal doživotní právo užívání v celém prvním patře, a to včetně full servisu. Úklid, vaření, praní.
Suma sumárum: Měli jsme do staré barabizny nasypat všechny úspory, stát se neplacenou služkou a zahradníkem, nechat si lustrovat šuplíky se spodním prádlem a ještě u večeře poslouchat, jak jsme nevděční.
Svoboda v garsonce je víc než vila v okovech
Když jsme mu řekli, že si tu vilu může nechat a klidně v ní shnít i s těmi svými bramborami, díval se na nás jako na blázny. „Vy radši budete platit hypotéku cizím lidem, než abyste žili u mě?“ křičel. Ano, Aloisi. Radši budeme jíst rohlíky v pronajatém bytě, kde si můžeme nechat neumyté nádobí v dřezu, aniž by nám do toh někdo kecal a vyčítal.
