Článek
„Paní asistentko“ zní důležitě. Jenže pak promluví.
Seděla jsem na třídních schůzkách a poslouchala, jak se v koutě třídy nafukuje ego. Asistentka s tónem dozorkyně komentuje chování dětí, rozdává soudy a tváří se, že bez ní by se škola zhroutila. A pak vypustí větu s gramatikou prvňáka a logikou dlažební kostky.
Z pomocné role se stává malá školní policie
Asistent má být opora učiteli a záchytný bod pro dítě, které potřebuje víc struktury. Jenže v praxi z toho někdy leze moc bez zodpovědnosti: napomínání, moralizování, přitlačování, „já si tě podám“. Děti to cítí okamžitě. Respekt nevzniká z hlasitosti, ale z jistoty a klidu. Když se místo toho rozdává strach, škola přestává být bezpečná.
Děti říkají „paní asistentko“
Nejvíc mě štve to tiché poselství: že autorita je role. Stačí kartička na krku, ostrý hlas a člověk může komandovat. Dítě pak nevidí pomocníka, ale dalšího dospělého, který si na něm léčí nervy a svoje mindráky. A když se ozve rodič, dozví se, že „asistentka jen pomáhá“ – jako by pomoc automaticky znamenala správnost.
Maturita není pedagogika
Chuť „pracovat s dětmi“ je hezká, ale nestačí. Dítě není projekt ani trenažér autority. Práce s dětmi chce sebekontrolu, schopnost komunikovat a chápat hranice – vlastní i dětské. Když tohle chybí, nejvíc to odnese ten nejzranitelnější: dítě s úzkostí, ADHD, poruchou chování, nebo prostě s mizerným dnem.
Pravý problém je systém: bereme kdekoho
Školy berou asistenty, protože „někdo tam být musí“. Dotace se vyčerpá, papír se odškrtne a jede se dál. Supervize žádná, vedení slabé, pravidla rozmazaná. Kdo je dobrý, vyhoří; kdo je hlasitý, přežije. A když se dítě zhroutí, škola sepíše záznam a jede se dál, jako by šlo o porouchaný stůl. Všichni si pak umyjí ruce a nejhůř je na tom dítě. .
Méně pózy, víc kvality
Nechci lov na čarodějnice. Chci, aby se konečně přestalo tvářit, že každá „dobrá duše“ je v práci s dětmi automaticky přínos. Některé asistentky jsou skvělé a drží třídu pohromadě. Jiné jsou průšvih, který k dětem nepatří. A dokud se to nebude říkat nahlas, budou za to platit děti. A dokud se to bude zametat pod koberec, budou z dětí jen další unavení dospělí.
