Článek
Začalo to nenápadně. Soused si před náš vjezd postavil auto na půl hodiny, protože u něj byla návštěva. Potom tam parkoval celé odpoledne a nakonec i přes noc.
Poprvé jsem ho slušně požádala, aby nechával vjezd volný. Vysvětlila jsem mu, že máme auto za branou a potřebujeme mít možnost kdykoliv odjet.
„Vždyť s ním skoro nejezdíte,“ odpověděl. „Kdybyste potřebovali, zazvoníte a já popojedu.“
Byla to jeho oblíbená věta. Když jsem namítla, že nechci před každou cestou hledat majitele cizího auta, označil mě za hádavou sousedku, která dělá problém z ničeho.
Manžel mě přemlouval, ať to neřeším. Na vesnici je prý lepší udržovat dobré vztahy. A tak jsme pokaždé zazvonili, počkali a poděkovali, když nám soused laskavě uvolnil náš vlastní vjezd.
Telefonát z veterinární pohotovosti
Jednou v sobotu večer začal být náš pes neklidný. Měl tvrdé nafouklé břicho, dávil naprázdno a během několika minut se jeho stav výrazně zhoršil.
Zavolala jsem na veterinární pohotovost. Lékařka mi řekla, ať okamžitě přijedeme.
Popadli jsme deku, doklady a běželi k autu. Před vraty stálo sousedovo kombi.
Zvonila jsem u něj několikrát. Nikdo neotevřel. Volala jsem mu, ale telefon měl vypnutý. Zkoušeli jsme sehnat taxi, jenže první řidič odmítl převézt velkého nemocného psa a druhý mohl přijet nejdříve za půl hodiny.
Nakonec jsme zavolali městskou policii.
Najednou jsem byla viníkem já
Strážníci podle registrační značky dohledali majitele. Soused byl na oslavě o několik domů dál. K autu přišel po více než dvaceti minutách a od začátku se choval, jako bychom obtěžovali my jeho.
Auto nakonec přeparkoval jeho střízlivý syn. My vyjeli na pohotovost. Pes musel okamžitě na operaci, ale naštěstí přežil.
Druhý den na mě soused čekal před domem. Vyčetl mi, že kvůli „obyčejnému psovi“ volám policii a dělám mu ostudu před celou ulicí. Podle něj jsme mohli ještě chvíli počkat nebo si odvoz zařídit jinak.
Ani jednou se nezeptal, zda je pes v pořádku.
Vjezd není parkovací místo
Od té doby jsme přestali prosit. Každé další blokování jsme vyfotili a oznámili. Soused mě dnes nezdraví a několika lidem už stihl vyprávět, že jsem nesnesitelná.
Možná jsem podle něj pokazila dobré sousedské vztahy. Já si ale myslím, že dobrý vztah nemůže stát na tom, že jeden člověk opakovaně ustupuje a druhý jeho ohleduplnost považuje za slabost.
Nezáleží na tom, zda z vjezdu vyjíždíme třikrát denně, nebo jednou za měsíc. Nikdo nemá právo rozhodovat, kdy budeme svůj majetek potřebovat.
