Článek
Už za pár hodin vyrážíme na svatomartinskou husu a já už se nemůžu dočkat. Restaurace je zamluvená, šaty v bordó barvě, která je letos trendy mám nachystané, kozačky napulírované a už jen odpočítávám hodiny. Všimla jsem si ale, že hodně lidí má s svatomartinskou husou problém a vadí. jim.
Svatomartinský marketing
Překvapuje mě, kolik lidé svatomartinskou husu a víno kritizují jako strašně komerční tah. Vždyť je to stejné jako kapr a bramborový salát na Vánoce nebo beránek na Velikonoce. Prostě je to tradice. Zajímavé je, že nejvíce se ozývají ti, kteří zůstali sedět doma. Ti se nejvíce nad husou ofrňují, zatímco v troubě rádoby rebelsky šudlají kachnu. Což samozřejmě vůbec nesouvisí s tím, že je kachna podstatně levnější než husa.
Tradice jsou fajn
U nás doma máme tradice rádi. Ne ty, „předepsané“, ale ty naše. Svatomartinská večeře patří mezi naše oblíbené každoroční zážitky, ale kapra byste u nás na Štědrý večer nenašli, protože ho nemáme rádi. V každém případě mě překvapuje, jak málo lidí si život užívá a místo, aby se starali o své jídlo, řeší, co mají na talíři ostatní.
Kde se vzala svatomartinská husa
Svatý Martin z Tours byl původně římský voják, který se později stal mnichem a biskupem. Proslul svou laskavostí a pokorou. Nejznámější je příběh, kdy se slitoval nad žebrákem, kterému daroval polovinu svého pláště, aby ho ochránil před zimou. Jeho svátek se slaví 11. listopadu, a právě na tento den se váže tradiční pečení svatomartinské husy. Podle legendy se Martin schoval v husinci před tím, než měl být zvolen biskupem, protože si to nepřál. Husy však svým hlasitým kejháním prozradily jeho úkryt. Proto se traduje, že na svátek svatého Martina by měla být servírována pečená husa jako připomínka této události.
