Článek
Bylo to uprostřed nedělního oběda. Děti se hádaly o zákusek, tchyně servírovala maso a on, „milý rodinný klaun“, mi zezadu sáhl na zadek. Prý že omylem. Prý že to byl fór. Úplně jsem zkameněla. A víte, co bylo nejhorší? Ne to, co udělal. Ale to, jak všichni ztichli a pak se začali smát.
Tchyně protočila oči a znechuceně zamumlala: „Ale no tak, to přece nic není.“ Můj muž mlčel. Mlčel jako malý kluk, co ví, že se má držet stranou, když jeho tatínek „žertuje“. A já tam stála – jako bych snad byla ta přecitlivělá hysterka, co kazí rodinnou pohodu.
Když se hranice posunují plácnutím
Začíná to prý nevinně. Vtípek, dvojmysl, plácnutí po zadku. Co je na tom? No, třeba to, že mi na zadek sahá chlap, kterého jsem si rozhodně nevybrala. Který není můj partner. Který je navíc můj příbuzný – a měl by být ten, kdo mě chrání, ne ten, kdo mě ponižuje.
A hlavně: Který si dovoluje víc než kdokoliv jiný právě proto, že se to v rodině zametá pod stůl. Protože je to „ze srandy“. Protože se to „vždycky dělalo“. Protože má člověk držet pusu, neudělat scénu, nedělat z komára velblouda. Jo, jasně. A pak se najednou divíme, že se tolik žen cítí zneužitých, přestože nikdy nedošlo na „opravdové“ násilí.
Když ti tvá vlastní rodina hodí vinu na hlavu
Po tom incidentu jsem si dovolila říct, že mi to vadí. Že to nebylo vtipné. Že mě to ponížilo. A co jsem slyšela?
„Jsi přehnaně vztahovačná.“
„To je stará škola, vždyť on je takový srandista.“
„Ty jsi vážně dneska nějaká podrážděná, co se ti stalo?“
Ne, nejsem podrážděná. Jen mám dost. Dost toho, že si někdo myslí, že moje tělo je veřejný majetek, když se sejdeme na rodinném obědě. Dost toho, že když se bráním, jsem „problém“. A hlavně – dost toho, že si tohle dovolí člověk, který má v očích všech „autoritu“.
Mlčet znamená souhlasit
Ne, už mlčet nebudu. Ne kvůli sobě. Ale kvůli všem ostatním, kterým někdo sahá na tělo „ze srandy“. Protože to není sranda. Protože když se tomu smějeme, dáváme tím zelenou ještě horším věcem.
Jestli vás tenhle článek uráží, tak možná patříte mezi ty, kteří by si měli zkontrolovat vlastní „fórky“. Protože dotek bez souhlasu není humor. Je to drzost. A když je vám přes šedesát a saháte své snaše na zadek, tak je to ubohost.
