Článek
Době, kdy jsme se jako děti těšily na Mikuláše, čerta a anděla, už odzvonilo. Tradice, která byla neodmyslitelně spjatá s naším dětstvím, stejně jako s dětstvím našich rodičů a prarodičů, je dnes často terčem kritiky. Stále více rodičů a odborníků argumentuje, že návštěva čerta může být pro děti traumatizující.
Překonávání strachu
Vzpomeňme si na to, jaké to bylo, když k nám domů přišel čert. Srdce nám bušilo, nervózně jsme vzpomínali na slova básničky nebo písničky, zatímco Mikuláš četl naše „hříchy“. Byla to chvíle, která nás učila překonávat strach, respektovat autoritu a zároveň nás odměnila, když jsme byli stateční. Ano, čert byl strašidelný, ale právě to dodávalo celé tradici kouzlo. Dnes se však mnoho rodičů bojí vystavit své děti byť jen náznaku stresu.
Trauma, nebo zdravý respekt?
Často slýcháme, že by čert mohl dětem způsobit trauma. Ale opravdu je návštěva čerta, Mikuláše a anděla tak děsivá? Nebo je problém spíše v tom, že dnešní děti nejsou na strach vůbec připravené? Když dítě vyrůstá v prostředí, kde se mu neustále umetají cestičky, kde se každý náročný okamžik obchází a každá drobná nepříjemnost je považována za katastrofu, není divu, že je pak konfrontace s něčím jako čert příliš.
Psychologové se shodují, že děti potřebují zažít strach, aby se naučily, jak ho zvládat. Přiměřené stresové situace jsou nezbytné pro zdravý psychický vývoj. Pokud se z návštěvy čerta dělá zbytečné drama, spíše tím oslabujeme schopnost dětí vyrovnat se s náročnějšími situacemi v budoucnosti.
Generace „měkoušů“?
Místo toho, aby se rodiče snažili děti připravit na život, který přináší i těžší momenty, často volí cestu nejmenšího odporu. Nechávají je růst ve skleníkovém prostředí, kde je chrání i jen před náznakem jakéhokoliv zklamání nebo nepohodlí. Výsledkem je, že mnozí mladí lidé pak mají problémy se zvládáním běžných životních situací. Vždyť se podívejme na slavnou Generaci Z, která plní ordinace psychiatrů a psychologů. Strach z čerta je možná malichernost, ale symbolizuje hlubší problém: neochotu vystavit děti čemukoliv nepříjemnému.
Jsme na vině vy, rodiče?
Je lepší naučit děti zvládat své obavy, než je chránit před každou situací, která by je mohla rozrušit. Vždyť čert není nic jiného než pohádková postava, která jim připomene, že být hodný má svůj smysl. A zároveň je pro ně potvrzením, že svět je magické místo, plné nadpřirozených postav. Jak moc chudé je dětství dětí, které ani na okamžik nevěří na čerty, vodníky, nebo, že dárky nosí Ježíšek.
Takže příště, až někdo bude tvrdit, že čert dětem škodí, zamyslete se: není to náhodou naopak? Možná, že právě díky němu se naučí, jak překonávat obavy – a to je lekce, která jim zůstane na celý život.
P.S. Je obrovský rozdíl mezi tím, jestli na děti přijde hudrající český čert v normální masce, nebo řvoucí, „znetvořený“ Krampusák. A zatímco kontakt s normálním čertem děti naučí překonávat strach, věřím, že z Krampusáka to trauma opravdu mohou mít. Já bych ho nejspíš měla i jako dospělá. Krampusáci totiž nemají s hezkou tradicí našich čertů nic společného.
