Článek
Před pár dny jsem narazila na dramatický článek o tom, jak sílí česká katastrofa, kdy ani pracující lidé nemají na bydlení. Naštěstí po rozkliknutí článku se ukázala realita.
Co naše děti?
Když jsem viděla nadpis článku, tak ve mně zatrnulo. Myslela jsem na svoje děti, které budou jednou pracovat, ale přesto si nebudou moc dovolit ani nájem, natož vlastní bydlení. Co je čeká? Ovšem stačilo článek rozkliknout a byla jsem „doma“ ono je totiž práce a práce. A člověk, který poctivě pracuje v „běžném rozsahu“, chová se k penězům zodpovědně a má základní finanční gramotnost na bydlení bude mít vždycky.
Zedník bez práce, jak se to podaří?
Jedním z případů je zedník, který si hned našel práci, ale výplatu dostane až po měsíci, takže teď si přivydělává přes agenturu a přespává v noclehárně. K tomu mám dvě otázky. Jak se stane, že dospělý a prý pracující člověk nemá našetřeno, třeba ani 10 000 Kč, za které by si mohl někde pronajmout pokoj. A pak mám ještě druhou, která mi vrtá hlavou snad ještě víc. Jak může v dnešní době zoufalého nedostatku řemeslníků mít zedník problém si vydělat? Máme zedníka v rodině. Není ani milý, ani ochotný ani zvlášť šikovný. Přesto ho lidi uhání, aby pro ně něco udělal a když nezvedá telefon, jsou zvonit na barák a přemlouvat ho. Hodinovka od 300 Kč nahoru a stejně ho „přeplácí“, jen aby přišel zrovna k nim. Jak se tedy stane, že člověk, který je zedník nemá ani korunu? A ještě ke všemu zedník, který se vrátil z práce v zahraničí, kde jsou platy někde úplně jinde?
Brigády a sezónní přivýdělky nejsou práce
On je totiž obrovský rozdíl, jestli někdo chodí pravidelně každý den na 8,5 hodiny do práce nebo si přivydělá peníze, jen když si chce něco koupit a úspory, šetření na kauci a podobné věci neřeší. Ono pracovat si jen, když se člověku zrovna chce a za pár šušňů, to je pak opravdu z bydlením problém, protože není nejlevnější. Každopádně řádně pracující člověk má jistotu minimální mzdy trn. 18 900 Kč hrubého. Neříkám, že je to nějaká extra částka, ale pokoj nebo třeba postel si za to člověk rozhodně pronajmout může.
Nasekali si dluhy a nemají na nájem
Další popisovaná skupina lidí jsou dlužníci. Nechápu, co je na tom tak překvapivého, když si někdo naseká dluhy, které musí splácet a ještě si neumí nebo nechce vydělat služné peníze, tak holt živoří po ubytovnách nebo lavičkách v parku. Co je na tom nepochopitelného? Když je někdo finančně negramotný a půjčuje si na hlouposti, tak mu ty peníze pak chybí. Zaslouží si tihle lidé náš soucit? Nemyslím si. Do problémů se dostali sami, tak by se z nich taky měli vyhrabat a hlavně projevit snahu. Spousta lidí ale místo toho, aby zatnuli zuby a zabrali, tak se i nadále s pořádnou prací neobtěžuje, přivydělává si po brigádkách a pak chodí brečet do charit a neziskovek, kde se o ně starají lidé, kteří jsou na tom často jen o málo líp než oni, protože sociální pracovníci nemají nijak extra vysoké platy.
Výjimky potvrzují pravidlo
Jasně, samozřejmě existují i výjimky. Lidé, které někdo podvedl, okradl, kteří kvůli nemoci přišli o práci nebo bydlení, nebo nemůžou pracovat ze zdravotních důvodů na plný úvazek. Zkrátka lidé, kteří si svou situaci nezavinili, ale skutečně měli smůlu. Právě takoví lidé jsou ti, kteří si pomoc skutečně zaslouží a mělo by se jim jí dostat. Ti ostatní akorát zneužívají systém a lidského soucitu a hlouposti.
Článek interpretuju podle toho, jak jsem ho pochopila a podle mého názoru. Možná jsem se spletla, ale jsem zbytečně přísná, ale nemyslím si to.
