Článek
„Žijeme jen jednou, tak vyrazíme na zimní dovču na hory,“ zaznělo. Děti chtěly sníh, partner fotky na Instagram a já klid. Rozpočet? Zhruba 80 000 Kč za týden. „To dáme,“ mávnutím ruky.
Dnes bych ty peníze radši viděla v krbových kamnech. Aspoň by k něčemu byly.
Luxus na papíře, ubytovna v realitě
Fotky ubytování slibovaly „moderní rodinný apartmán“. Ve skutečnosti přetopená chodba, promrzlý pokoj, matrace po někom, kdo tam očividně trpěl dávno přede mnou. Stěny tak tenké, že jsem znala noční režim souseda včetně splachování.
„Plně vybavená kuchyň“ znamenala tři talíře, dvě sklenice a jednu pánev neumytou po kulinářské vraždě řízků. Za ty peníze jsem čekala komfort. Dostala jsem kulisy, ve kterých jsem dělala full-time kuchařku a pokojskou.
Fronty, betonový sníh a děti na pokraji kolapsu
Měla to být zimní pohádka. Realita:
- 20 minut fronta na lanovku,
- 5 minut nahoru,
- 3 minuty dolů,
- 15 minut hledání dítěte v davu stejných kombinéz.
Děti střídaly fáze „mrzne mi nos“ a „už mě to nebaví“. V bufetu ceny jak v Dubaji: dvě kakaa a hranolky = menší infarkt nad účtenkou. Každý pád slzy, každá jízda pocit, že jsem si zaplatila privilegium mrznout a nervovat se.
Rodinná idylka za všechny prachy
Zimní dovolená měla být náš „čas pro rodinu“. Ve skutečnosti to byl test manželství, nervů i trpělivosti. Hádky o ztracené rukavice, kdo komu rozepnul kombinézu, kdo „nic neorganizuje“ a kdo „jen řeší peníze“.
Večer co večer jsme seděli nad účtenkami a počítali: permice, půjčovna, jídlo, benzín. Do toho věta roku: „Hlavně že máme zážitky.“ Jo. Zážitek z toho, jak luxusní je zůstat příště doma.
Instagram kecá. Účet nekecá
Na fotkách vypadáme jako reklama na „rodinnou pohodu na horách“. On v bundě jak profi rider, děti v helmách, já s úsměvem, který jsem si musela nalepit. Lidi lajkují, žasnou, jak „si to umíme užít“.
Nikdo nevidí, že pět minut před fotkou jedno dítě brečelo, druhé chtělo domů a já v hlavě sčítala, kolik hodin práce mě tahle sranda bude stát. Instagram má filtr na všechno, jen ne na mínus na účtu.
Žije se jen jednou, ale nemusí se žít na dluh
Když těch 80 000 přepočítám: rok kroužků, nová výbava na sport, kus úspor, klidnější rok místo každotýdenního stresu. Místo toho máme pár fotek a zničené nervy.
Zimní dovolená za 80 000 nebyla odměna. Byla to lekce. Lekce v tom, jak draze vychází snaha hrát si na „normální rodinu z katalogu“. Už vím, že příště radši „trapně“ zůstanu doma. A budu bohatší. Penězi, nervy i pocitem, že jsem je nevyhodila za cizí představu.
