Meta-myšlení: Přemýšlejte o svých myšlenkách

Meta-myšlení je přemýšlení o myšlení. Dokonce můžeme přemýšlet o tom, jak přemýšlíme nad svými myšlenkami. V první řadě je důležité svým myšlenkách vůbec věnovat pozornost.

Dovednost meta-myšlení je (nejen) v osobním rozvoji velmi důležitá. Například pokud u sebe chci budovat pozitivní myšlení, je nezbytné zastavovat se a přemýšlet nad tím, jak přemýšlím a proč. Úplně stejně to můžeme mít v případě, že chceme třeba začít hubnout a sportovat. Jak nad zdravím jídelníčkem a sportem přemýšlím? Když mám jít cvičit, jaké mám myšlenky? Těším se, nebo se nutím násilím? Jaké jsou moje myšlenky, když se převlékám do běžeckého oblečení?

Pokud se mi při zavazování běžeckých bot v hlavě neustále honí myšlenky na to, jak se mi nechce, že to bude zase hrozný, a že pravděpodobně někde po třetím kilometru umřu, pravděpodobně to tak skutečně bude. Sami jsme to našemu mozku odsouhlasili a on teď bude dělat všechno proto, aby naše přání splnil. V takové chvíli se můžu zastavit a přemýšlet o tom, co se mi honí v hlavě. Proč mám takové myšlenky? Určitě vím, že to bude takhle hrozný? Podle čeho? Je tohle myšlení teď pro mě užitečné? Jakmile věnujeme svoji pozornost přemýšlení o svých myšlenkách, už to není jen pasivní proud myšlenek, je to něco, o čem aktivně přemýšlím a tím pádem to mohu mít více pod kontrolou.

Stejně to může fungovat u různých emočně nabitých situací. Jedu v autě, někdo mi nedá přednost, jen tak tak to ubrzdím a ten zlořád odjíždí, jakoby nic. Vlna negativních emocí je nasnadě. Ovšem to, co se nám děje, je jen část situace, mnohem větší část tvoří to, jak na ni zareagujeme. Jedna část reakce je ta vnější, to jestli na kolegu řidiče, který nezná přednosti, budeme zuřivě gestikulovat známým gestem, nebo jestli se ovládnu a nebudu se pouštět do potyček, byť jen přes okénko. Druhá část reakce, je naše vnitřní, jak naložíme se svými emocemi a myšlenkami. Můžu se jimi nechat unášet a dorazit domů pekelně vytočená (a i to je legální a někdy se to prostě stane). Nebo můžu zastavit proud negativních myšlenek (čti: nadávek, co je to za k****a, že nezná přednosti zprava) a nějak s nimi pracovat.

Můžu pojmenovat emoce, které se ve mě teď odehrávají. Můžu si říct: „Ok, tak tohle je vztek. Jo a tyhle myšlenky, to je důsledek vzteku.“ Jakmile něco pojmenujeme, máme to více pod kontrolou. Studie navíc naznačují, že pokud emoce pojmenujeme, snižuje se aktivita amygdaly, která má v našem mozku na starost (společně s dalšími částmi), právě emoce. Díky tomu nejsou emoce tak intenzivní a můžeme je lépe zvládnout.

Důležité je se i od emoce odosobnit, vy nejste ta emoce, jen se vám teď děje. Je to stejné jako s deštěm, taky řeknete: „Hmmm, prší.“ Zkuste to samé se vztekem, smutkem nebo netrpělivostí. „Hmmm, teď je vztek.“ nebo „Hmmm, teď je tu smutek.“ S emocí se nemusíte identifikovat.

„Jsem smutná.“ vs. „Je mi smutno.“
„Jsem naštvaná.“ vs „Teď je tu naštvání.“
„Jsem netrpělivá.“ vs „Aha, tak tohle je netrpělivost.“

Cítíte ten rozdíl? Je to drobnost, která má velký účinek. Odosobněné věty mohou znít divně, ale je to především proto, že nejsme zvyklí s emocemi takto pracovat. A i kdyby, tohle jsou věty, které si říkáte v duchu, abyste mohli lépe zvládnout situaci, takže úplně jedno, jestli jsou divné.

Až 95 % našich reakcí je automatických. Máme je poděděné, dané výchovou nebo i našimi zkušenostmi. Ne každý vzorec je pro nás užitečný, spíše naopak. Špatná zpráva je, že je neumíme úplně přepsat. Neuro spojení v mozku, díky kterému tam ten vzorec je, nejde smazat. Dobrá zpráva je, že můžeme vzorce tvořit nové a čím častěji je budeme opakovat, tím budou silnější a můžou trumfnout původní vzorce.

Jak si to představit? Klidně se vraťme k příkladu s nedáním přednosti. Pokud jsem od mala viděla na podobné situace vždy jen agresivní reakce, pravděpodobně tak budu automaticky reagovat i já. Ale možná nechcete být nerudný páprda, kterého naštve každý neukázněný řidič a chcete to změnit. Taková změna je možná, i když někdy těžká.
Díky schopnosti meta-myšlení se můžete zastavit a ptát se, proč reagujete tak, jak reagujete? Čím je to dané? Dalo by se reagovat jinak? A za jakých okolností? Co mi v tom pomůže?

Mnohdy, když se sama sebe takhle do hloubky ptám, přijdu na to, že vlastně nevím, proč dělám to či ono. A díky tomu, že přemýšlím o svých myšlenkách, které v tu danou chvíli mám, jsem schopná identifikovat, že je to asi naučený vzorec a můžu si říct: „Aha, ale takhle přemýšlet nechci. Co s tím můžu dělat?“

Pokud se tedy chci zaměřit v rámci svého rozvoje na to, že se nebudu rozčilovat a budu chtít pěstovat pozitivní mindset, můžu si všímat změny myšlení a aktivně nad tím přemýšlet.

Příště, až mě zase nějaký řidič vytočí a já si řeknu: „Ok, jde na mě vztek. V pohodě, asi to neudělal schválně.“ tak moje další myšlenka může být: „Jé, super, právě jsem se nezřízeně nevytočila a byla jsem schopná pojmenovat svojí emoci! Navíc moje první myšlenka nebyla, že je ten člověk debil.“  Tím můžu spustit pozitivní zpětnovazební smyčku, upevnit žádoucí přemýšlení a pěstovat svoje pozitivní myšlení.

Někdy se vám může stát, že máte negativní myšlenky a neustále je přežvykujete (ruminace). Jedna z možností, jak z toho bludného kruhu ven, je vybočit ze smyčky a zeptat se svého mozku: “Hmmm, proč mi zrovna teď nabízíš tyhle myšlenky?”

Myšlenka nejste vy a ani mnohdy nejste její autor, hlava nám je tak nějak generuje sama.

Pokud máte mluvit na veřejnosti, váš mozek vám začne přehrávat ty nejkatastrofičtější scénáře a vy se zeptáte: „Proč?“, můžete si odpovědět: „Jasně, to jsou klasické myšlenky před prezentací, ale jsou to jenom myšlenky. Může být realita jiná? Jak chci, aby to dopadlo?“ To by nebylo možné bez toho, aniž byste si svých myšlenek všimli a aktivně nad nimi přemýšleli.

Metamyšlení je dovednost jako každá jiná, jde se to tedy naučit. Techniky mindfulness vám mohou pomoci více si všímat svých myšlenek a jen je pozorovat, bez toho, aniž byste se s nimi identifikovali, nebo se jimi nechali strhnout. Užitečná může být i znalost základních informací o lidském mozku, vědět proč mozek dělá to, co dělá.

Jako každá jiná dovednost to chce trénovat. Při každém zastavení nad svými myšlenkami v tom budete lepší a lepší. Nemusí se to povést pokaždé, důležité ovšem je, abyste si uvědomili situace, kdy se vám to povedlo.

Můžete pak přemýšlet o tom, jak přemýšlíte o svých myšlenkách.


Zmiňovaná studie – zdroj: https://www.scn.ucla.edu/pdf/AL(2007).pdf