Článek
Mýtus číslo 1.: Nehty rostou i po smrti
Spousta pozůstalých viděla vyrůst nehty u nebožtíka na vlastní oči (a to nejen osmdesátníci s šesti dioptriemi) a dá za toto tvrzení ruku do ohně. Jak je to s posmrtným růstem doopravdy?
Realita je bohužel oproti představám o dost nudnější. Po smrti se zastavují všechny buněčné procesy. Vše v i na těle se začne scvrkávat, protože začne docházet k povšechné dehydrataci. Smršťuje se i kůže - na hlavě či končetinách to pak může působit dojmem, že nehty nebo vlasy vyrostly i po smrti.
Takže nebojte, nehty ani vlasy po smrti nerostou. Tedy pokud není nebožtík zombie.
Mýtus číslo 2.: Člověk má 206 kostí
Ha, anatomický chyták. Počet kostí v těle se totiž během života mění.
V dospělosti jich opravdu máme (alespoň většina z nás) 206.
Miminka jich však mají kolem 300. Je to proto, že v mládí jsou některé kosti spojené pružným vazivem, což umožňuje například zmenšení hlavičky při průchodu porodními cestami. Vazivo, v tomto případě lebeční švy, během dětství srostou.
A o Vánocích mají někteří z nás v těle kostí ještě o několik víc, obzvláště ti v čekárnách na ORL.
Mýtus číslo 3.: Žluté zuby jsou nezdravé
Asi každý by si přál mít zuby oslnivě bílé jako zadek na začátku léta. Ale věděli jste, že nažloutlá barva zubů je mnohdy zdravější než bělostná bílá? Když tedy zrovna není žlutá kvůli cigaretám nebo absenci zubního kartáčku.
Důvodem přirozeného žloutnutí je dentin. Jak se postupem života obrušuje zubní sklovina, začne pod ní prosvítat dentin (střední vrstva zubu kryjící zubní dřeň), který je žlutý. Takže zuby bílé jako ponožky v sandálech, které nežloutnou a ještě jsou dokonale rovné, jsou nejspíše umělé.
Mýtus číslo 4.: Bílé čáry na nehtech znamenají nedostatek vápníku
Tyto běžně se vyskytující bílé čáry většinou nepoukazují na závažný stav. Nejčastěji je způsobí malé trauma nehtu- například manikúra. Ve velkém množství případů je také viníkem mykóza nehtů (onychomykóza). Méně často se může jednat o nedostatek zinku. A ještě raritnější, avšak závažnou, příčinou jsou otravy - typicky otrava arsenem. Bílé rýhy na nehtech mohou být doprovodným symptomem u některých chronických nemocí, jako je onemocnění ledvin (konkrétně nefrotický syndrom), nemoci jater nebo při chemoterapii. Nikdy to naštěstí není jediný příznak, tak až bílou čáru najdete i na svém nehtu, nepište hned parte a raději si kupte jiné nůžky.
Mýtus číslo 5.: Ustřižení pupeční šňůry po porodu určuje tvar pupík
Pupíková teorie se dotýká každého z nás. Do jakého klubu se řadí ten váš? Vystouplý nebo zapadlý? Ať tak, či tak, tvar pupíku na techniku odstřižení pupeční šňůry házet nemůžeme. Pro představu- pupeční šňůra se po porodu přeruší tak, aby novorozenci ještě pár centimetrů zbylo. Po pár dnech pupeční pahýl odpadne sám. Ranka, která po něm v břiše zůstane, se hojí jizvou- a to je ono zásadní jádro pudla. Jak se jizva zahojí, tak bude pupík po zbytek života v plavkách vypadat. To, jestli budete patřit do party se zapadlým či méně častým vystouplým pupíkem, ovlivňuje genetika či elasticita kůže a ne to, jak šikovný byl tatínek s nůžkami při porodu.
A tatínkové, vy můžete v porodnici dál stříhat šňůry bez obav. Nehrozí, že byste špatným úhlem či třesoucí se rukou vytvořili nějaký nový pupíkový druh.
Mýtus číslo 6.: Křupání kloubů je nebezpečné a může vést k artróze
Zvuk vyvolávající nepříjemné pocity. Někdo si prokřupe prsty, někdo záda, někomu jsou při chůzi slyšet palce u nohou. Taky vám to jako dětem zakazovali a hrozili, že si klouby zničíte? A taky jste to pak dělali v nestřežený okamžik naschvál? Artrózu by pak podle našich rodičů mělo 3/4 populace. Ale můžete být v klidu, není tomu tak.
Pro lidstvo své klouby obětoval doktor Donald L. Unger, který si v rámci svého výzkumu po 60 let dvakrát denně prokřupával prsty na levé ruce. Pouze na levé. Na pravé ne. Nikdy. (Taky z toho máte husí kůži a nutkání prsty pravé ruky prokřupat?). Po šesti dekádách se ukázalo, že ani na jedné ruce nemá známky artrózy. Jeho oběť a objev potvrdilo během let ještě několik dalších studií.
A jak že to křupnutí v kloubech vlastně vzniká? Při oddálení dvou kloubních plošek dojde ke vzniku a prasknutí bublinek v synoviální tekutině (=tekutina mezi klouby sloužící k jejich výživě a ochraně). A ono prasknutí bublinek způsobí nám tolik známý zvuk.
Suma sumárum, uvolnění kloubů touto technikou nemá vliv na vznik artrózy, takže můžete vesele štvát lidi kolem sebe až do Aleluja.
Zdroje:
Studium na 1. lékařské fakultě
https://www.medikards.cz/blog/myty-o-lidskem-tele-2/
https://www.fyzioprozivot.cz/tema-stoleti-krupani-kloubu/
https://www.eotazky.cz/cary-na-nehtech-rozdeleni-podle-zbarveni-tvaru
