Článek
Co je to ta laparoskopie
Jedná se o endoskopickou operační metodu, která se provádí pomocí laparoskopických nástrojů zavedených do dutiny břišní.
Výhody oproti klasické otevřené operaci
Proč byste nad laparoskopickou operací měli uvažovat, pokud je vám v nemocnici nabídnuta?
- Operační rána bude malá - respektive bude jich sice hned několik, protože i laparoskopických nástrojů je několik, ale budou velikosti několika centimetrů. Rozhodně to nebude žádný obří řez od klíční kosti až pod pupek.
- Laparoskopická operace je šetrnější než operace otevřená, proto je i doba rekonvalescence a pobytu v nemocnici kratší. Aneb kdo by se po operaci nechtěl vrátit co nejdřív do práce, že.
- Díky menším řezům je i menší riziko krvácení. Na druhou stranu, pokud k závažnějšímu krvácení při laparoskopii dojde, řeší se to o dost obtížněji než při otevřené operaci.
- Díky méně invazivní technice je i bolestivost po operaci menší, než při klasické otevřené operaci.
Nehodí se pro každého
Bohužel ne pro všechny pacienty a typy operací lze laparoskopické metody použít.
Kdy to jde:
- Operace gynekologické – operace dělohy (myomy, národy, odstranění celé dělohy), vaječníků (cysty, nádory,…), vejcovody (neprůchodnost,…) či mimoděložní těhotenství
- Operace urologické – operace ledvin (nádory), nadledvin, močovodů, prostaty…
- Operace chirurgické – střevní (slepé střevo, nádory, ileus), žlučníku (odstranění), kýly, operace jater,...
Kdy to spíš nebo vůbec nejde:
- Hodně obézní pacienti: jedním z hlavních důvodů je, že při některých laparoskopiích je potřeba sklopit pacienta co nejvíce hlavou dolů. Přebytečná kila se pak navalí na hrudník, což hodně ztíží umělou plicní ventilaci vedenou ventilátorem, který za pacienta během operace dýchá. Ventilátor bude muset pracovat proti mnohem většímu odporu a tlakům v hrudníku, což plicím zrovna neprospívá.
Dalším důvodem je relativně méně prostoru a horší manipulační podmínky v břiše.
- Vysoký krevní tlak, který není zaléčený/není stabilní: opět je problém poloha hlavou dolů, což zvyšuje tlak především v hlavě. Dalším důvodem je nafouknutí břicha plynem (viz níže), což taky tlak v hlavě zrovna nesnižuje.
- Těhotenství
- Při onemocnění plic: těžké astma, snížená funkčnost plic při/po těžkém plicním onemocnění
- U srdečního selhání
Jak to probíhá na operačním sále
Po příjezdu na sál na vás anesteziologický tým nalepí a nasadí všechny možné hlídáčky v podobě manžety na měření krevního tlaku, saturačního čidla na měření kyslíku v krvi, ekg elektrody na měření funkce srdíčka. Dále vám do žíly zavedeme kanylu a napojíme na ní infuzi. Do ní po chvíli začněte dostávat látky na spaní, které vás vzápětí odnesou do říše snů. Laparoskopické operace lze dělat pouze v celkové anestezii a při zajištění dýchacích cest orotracheální intubací. Vlivem zvýšeného tlaku v dutině břišní při operaci a polohy hlavou dolů je mnohem vyšší riziko „zvracení“ a následného vdechnutí/zatečení obsahu žaludku do dýchacích cest. A žaludeční kyselina nedělá plicím úplně dobře. Díky intubaci jsme schopni vcelku dobře utěsnit dýchací trubici tak, aby žaludeční obsah nebyl vpuštěn do plic.
Na některé druhy operací lze ještě jako přídatnou anesteziologickou metodu zvolit epidurální katetr- ten se bude zavádět na sále ještě před uspáním.
Potom, co usnete, se již začnou k akci chystat chirurgové. Po natření operačního pole desinfekcí a jeho zarouškování budou do dutiny břišní zavádět laparoskopické nástroje. Je jich hned několik.
První z nich je insuflační jehla (Veressova jehla), která se píchá do břicha naslepo. Má tupou a ostrou část. Při zavedení do dutiny břišní tupá část, do níž se zasune část ostrá, chrání vnitřní orgány před poškozením. Přes ní se do dutiny břišní začne vhánět plyn- CO2. Tím se dutina nafoukne a vytvoří se v ní prostor pro operaci a pohyb laparoskopických nástrojů.
Dále se do břicha zavádějí trokary- duté nástroje s ostrým hrotem, kterými se v dutině břicha vytvoří otvor a tím i vstup pro ostatní laparoskopické nástroje.
Jedním z důležitých laparoskopických nástrojů, který se následně přes trokar zavede, je optika- nástroj s kamerou, díky které je možné vnitřek břicha či pánve vidět a promítat na obrazovku laparoskopické věže. Laparoskopická věž je nutnou součástí těchto operací. Napojují se do ní nástroje, které díky ní fungují – kamera, pálení, insuflátor na vhánění CO2 a další.
Již pod vizuální kontrolou na obrazovce se zavádí ostatní trokary, přes ně laparoskopické nástroje a samotná operace může začít.
Poloha při laparoskopii
Při laparoskopické operaci je potřeba dostatek prostoru. Proto se využívá gravitace- pacient se sklopí hlavou dolů (na výkony v pánvi a dolní části dutiny břišní) či hlavou nahoru (výkony horní části dutiny břišní) a orgány se přesunou vybraným směrem.
Příklady laparoskopických nástrojů
Používají se různé kleště a disektory (šetrná manipulace s tkáněmi a orgány, které se jimi uchopí, ale nepoškodí), koagulace (pálení tkání), skalpely. Tkáně uvnitř se šijí buď klasicky uzlením (což je vážně obdivuhodné) či se dají například zaklipovat svorkami (cévy). Některé orgány se z břicha vytahují ve speciálních sáčcích, aby se při cestě nepoškodily/nepraskly (např. žlučník).
Konec operace
Laparoskopická operace je zakončena vytažením všech nástrojů a přes trokary vyfouknutí/odsátí zavedeného plynu. Vstupy po trokarech se zašijí a zalepí. Po probuzení odjíždí pacient na oddělení (ať už JIP, dospávací pokoj či při bezproblémové operaci na klasické oddělení).
Nevýhody a možné komplikace při operaci
- Jedna z velmi častých komplikací při laparoskopii může být vznik srdeční arytmie, ke které dochází například díky vstřebávání CO2 do krevního oběhu či dráždění bloudivého nervu (n. Vagus), což může způsobit bradykardii (zpomalení srdečního rytmu) a v nejhorším (avšak výjimečném) případě až srdeční zástavu. Ale nebojte, anesteziolog nad vámi celou operaci bdí a je vždy připraven tuto komplikaci rychle zaléčit.
- Méně častými komplikacemi může být pneumothorax či pneumomediastinum (vzduch v hrudní dutině)- plyn vniká do těchto dutin nejčastěji vrozenými defekty či oslabenými místy v bránici.
- Ještě vzácnější je plicní embolie (vznikající hlavně při zavedení plynu CO2 přímo do cévy).
Možný dyskomfort po operaci
I když jsou laparoskopické operace obecně šetrnější než operace otevřené, ani ony se někdy neobejdou bez pooperačních nepříjemností. Mezi nejčastější patří:
- bolesti hlavy
- bolesti ramene- takzvaný frenikový příznak - vzniká při dráždění bráničního nervu (nervus phrenicus)
- díky kapniperitoneu (CO2 v dutině břišní během výkonu) jsou časté nevolnosti a zvracení
Všechny tyto nepříjemné pooperační stavy se dají léčit. Snažíme se jim předcházet již na operačním sále podáním léků proti bolesti či zvracení. Pokud se u vás vyskytnou, neváhejte kontaktovat zdravotní sestřičku, která vám ještě něco do žíly přidá.
Závěrem
Laparoskopické operace mají mnoho výhod oproti operacím otevřeným. Jejich volba záleží na lékaři či možnostech daného pracoviště. Vy se jich nemusíte bát, avšak neváhejte se lékaře zeptat na cokoliv, co vám ohledně výkonu nebude jasné.
Pokud máte i nyní nějaké otázky, napište je do komentářů, třeba na ně dokáže odpovědět i anestezioložka.
Zdroje:
Práce anesteziologa na operačním sále
https://www.wikiskripta.eu/w/Laparoskopick%C3%A1_chirurgie
https://www.wikiskripta.eu/w/Laparoskopie_v_urologii
https://www.nzip.cz/clanek/1515-laparoskopie-gynekologie
