Článek
Profesionální první pomoc zdravotníky zahrnuje oproti laické první pomoci ještě zajištění dýchacích cest a vstupu do cévního řečiště, podávání léků a podání výbojů z defibrilátoru.
Jak poznáme, že je potřeba zahájit resuscitaci
Stejně, jako v laické první pomoci, i nás zajímá, jak je na tom pacient s vědomím a dýcháním. Nereaguje na oslovení ani na zatřesení rameny? Zdravotník ještě vyzkouší bolestivý podnět - pokud ho dokáže udělat rychle, efektivně a opravdu bolestivě - do rukou laika ale dělání bolestivých podnětů nepatří, na to pozor. I zdravotníkům, kteří bolestivé podněty nepoužívají běžně, se nedoporučuje je nyní zkoušet.
Poté kontrolujeme kvalitu dechu. Pokud pacient nedýchá nebo nedýchá normálně, zahajujeme stlačování hrudníku.
Ani zdravotník na to nechce být sám
Zavolat si pomoc je jeden ze zásadních bodů profi postupu. Ať už se jedná o pomoc v podobě resuscitačního týmu v nemocnici nebo pomoc kolegů ze záchranky.
Komprese hrudníku hrají prim
Stlačování hrudníku je nejdůležitějším úkonem. Přerušovat se bude jen na nezbytně nutnou dobu.
Stlačování hrudníku.
Zajištění dýchacích cest a umělého dýchání
Pokud chceme dát mozku pacienta šanci na dobrou poresuscitační funkci a nechceme jen vytvořit na přístrojích přežívající tělo, je potřeba při resuscitaci zajistit přívod kyslíku.
O metodách zajištění dýchacích cest si budete moct přečíst v jiném článku. Teď jen ve zkratce: nejjednoušší a nejdostupnější metodou je obličejová maska se samo rozpínacím vakem - ambuvakem. Nejbezpečnější metodou z hlediska ventilace je orotracheální intubace. Její provedení patří do rukou zkušenému lékaři, protože možnost zaintubování jícnu je vcelku častá komplikace. A s dýchací trubkou v jícnu se vcelku špatně dýchá.
Dýchání nejčastěji zajišťuje ambuvak - vak, jehož stlačením se vhání vzduch. Dá se k němu napojit zdroj kyslíku.
Zajištění cévního vstupu
Aby bylo možné později aplikovat léky či infuze, je potřeba zajistit u pacienta žilní vstup. Někdy to jde a kanyla se napíchne snadno, někdy to jde hůř, a někdy je potřeba sáhnout po vrtačce a kanylu zavrtat přímo do kosti (intraoseální vstup). Vrtá se nejčastěji do holenní kosti, druhou variantou je kost pažní. Překvapivě to skoro nebolí (dle zkušenosti odvážných záchranářů, kteří si to zkoušejí na sobě). Bolí až podání infuze a to dost, což je ale stejně člověku v bezvědomí docela jedno. Jedna z velkých nevýhod je častá dislokace a neprůchodnost kanyly v kosti, obzvlášť při transportu pacienta.
Intraoseální vstup - kostní vrtačka
Přineste defibrilátor!
Defibrilár (varianta pro laiky je AED - automatický externí defibrilátor - ale o něm zase jindy) je šikovná mašinka, která dokáže vyhodnotit srdeční rytmus a podat námi zvolený výboj. Srdeční rytmus při resuscitaci nás hodně zajímá. Odvíjí se od něj totiž náš další postup.
Defibrilátor.
Defibrilovatelný srdeční rytmus
Pro pacienta je vždy výhra pokud jeho srdíčko ještě něco samo dělá. Tyto srdeční rytmy (fibrilace komor a bezpulsová komorová tachykardie) sice nestačí samy o sobě ke kvalitnímu krevnímu oběhu a k životu, ale dají se zrestartovat defibrilačním výbojem.
Pokud takovýto srdeční rytmus vidíme na ekg nebo na monitoru defibrilátoru, můžeme podat 1. výboj. Do té doby se provádí komprese hrudníku a také hned po výboji se vracíme k resuscitaci. Při podání výboje se nikdo nesmí pacienta dotýkat, jinak by ho to odprásklo taky. A 200 - 360 Joulů není sranda jako brnivá pecka z elektrického ohradníku.
Každé 2 minuty se resuscitace přeruší a zkontroluje se, jak je na tom srdíčko s rytmem.
V rámci 3. defibrilačního výboje můžeme podat léky.
Léky u defibrilovatelného srdečního rytmu
Po 3. výboji podáváme:
- Adrenalin 1 mg (1 celá ampule), dále ho budeme podávat po 3-5 minutách
- Amyodaron 300mg, po 5. výboji lze podat ještě jednou 150mg
Adrenalin je lék, který dokáže roztáhnout cévy v srdci a mozku, čímž zvýší jejich prokrvení. Naopak je tomu u ostatních cév - ty stahuje, čímž zvyšuje krevní tlak.
Amyodaron má za úkol stabilizovat srdeční rytmus.
Nedefibrilovatelný srdeční rytmus
Pokud křivka EKG vypadá jen jako rovná čára, srdce tedy stojí, defibrilační výboj by nyní nepomohl. Aby výboj měl smysl, musí srdce alespoň něco dělat. Proto se v tomto případě podává adrenalin 1 mg opět po 3-5 minutách, pokračuje se ve stlačování hrudníku a umělém dýchání. Resuscitace se přerušuje co 2 minuty, aby se zkontrolovalo, zda se rytmus srdíčka nezměnil na jednu z defibrilačních variant.
Ukončení resuscitace
Ukončení, které máme že všech nejraději, je života schopný sinusový rytmus, který zajistí dostatečný krevní oběh. Ale i když se resuscitace nyní ukončuje, pacient zdaleka nemá vyhráno. Musíme zjistit, co k zástavě srdce vedlo a vyřešit to/přepravit pacienta na specializované pracoviště (iktové centrum řešící mrtvice, katetrizační centrum řešící infarkt srdce, …)
O ukončení resuscitace rozhoduje lékař. Někdy je to po 20 minutách (oficiální doporučení). Někdy se resuscituje desítky minut, ale i když se snažíme ze všech sil, tak to bohužel někdy nekončí dobře.
Řetězec přežití
Záchranu života je potřeba začít už na ulici. Pacient, kterému je poskytnuta první pomoc, i když třeba není dokonalá, má o hodně vyšší šanci než člověk, kterému do příjezdu záchranky stálo srdce a mozek byl bez kyslíku, protože se někdo jiný bál, že by mu třeba mohl zlomit žebra. U lidí, kterým nebyla poskytnutá první pomoc, mnohdy už ani my osud zvrátit nedokážeme.
Takže se toho nebojte, vystupte z davu přihlížejících a pomožte, pokud víte jak.
A pokud nevíte jak, zavolejte 155. Oni už vám poradí, co máte dělat.
Zdroje:
ERC guideline 2021
Málek Jiří: Lékařská první pomoc v urgentních stavech
