Článek
Seděla jsem v obýváku, popíjela kávu a procházela si telefon, když mi přišla notifikace. Neznámé číslo. Otevřela jsem ji.
„Dobrý den, nevím, jak začít, ale myslím, že byste měla vědět, že váš manžel má už rok vztah se mnou.“ Prásk.
Najednou jako by se zastavil čas. Hlava mi zběsile jela na plné obrátky. Co to je? Špatný vtip? Nějaký omyl? Nějaká pomstychtivá bývalá přítelkyně, co si vymýšlí?
V břiše se mi udělal nepříjemný uzel, ale ještě jsem se snažila zachovat klid. Přece nemůžu hned věřit někomu, kdo mi píše z neznámého čísla.
Odepsala jsem: „Kdo jste a co po mně chcete?“ Odpověď přišla skoro okamžitě „Jsem žena, se kterou váš muž poslední rok spal. A než mě začnete nenávidět, chci vám říct, že to už skončilo. Jenže mám jeden problém. A ten se vás týká.“ V tu chvíli už jsem věděla, že to nebude jen nějaká lež.
Šok, který jsem nečekala
Držela jsem telefon v ruce a prsty se mi třásly. Chodíval domů normálně. Nebyl podezřelý. Neměla jsem žádné varovné signály.
A teď mi tady nějaká neznámá žena tvrdí, že se mnou žije, zatímco si vedl dvojí život? Po pár minutách váhání jsem jí zavolala. „Co po mně chcete?“ řekla jsem rovnou, aniž bych ji nechala pozdravit. Na druhé straně se ozval klidný hlas. Nebyl vyzývavý, nebyl zlý. Byl skoro… smutný.
„Podívejte, já jsem o vás věděla. Celou dobu. On mi říkal, že se s vámi rozvede, že už s vámi nic nemá, ale já pochopila, že to byly lži.“ Hlavou mi projela vlna vzteku „Dobře, takže mě podváděl. Proč mi ale píšete?“ A pak přišla věta, která mě úplně odrovnala. „Jsem těhotná. A potřebuju, abyste mu to řekla vy.“ Ticho. Najednou jsem nemohla dýchat.
Mám mu to říct já? Proč já?!
Seděla jsem tam jako opařená. „Cože?“ vyhrkla jsem. „Nevím, jak na to zareaguje,“ řekla klidně. „A protože jsem pochopila, že já pro něj znamenám jen zábavu, nechci se tím už dál zabývat. Chci jen, aby to věděl. A chci, aby mi na dítě přispíval. Ale říct mu to musí někdo jiný. Já už s ním nikdy nechci mluvit.“
Tohle nebyl rozhovor, na který by mě někdo mohl připravit.
„Tak mu to řekněte sama,“ vydechla jsem.
„Ne. To musí přijít od vás.“
Nejhorší rozhovor mého života
Položila jsem telefon a cítila, jak se mi točí hlava. Bylo to vůbec fér? Celou dobu jsem netušila, že mě podváděl, a teď mám být ta, kdo mu oznámí, že čeká dítě s jinou ženou? Ale pak jsem si řekla: A proč ne? Zasloužil si, aby se to dozvěděl od někoho, koho podvedl, komu lhal a koho bral jako jistotu. Když večer přišel domů, stála jsem v kuchyni a čekala.
„Musíme si promluvit,“ řekla jsem bez emocí. Posadil se ke stolu a vypadal klidně. Asi si myslel, že se zase pohádáme o nějakou běžnou blbost. Ale pak jsem se nadechla a řekla to nahlas. „Tvoje milenka je těhotná.“ Viděla jsem v jeho očích, jak v něm všechno zamrzlo. „Cože?“ vykoktal. „Ano. A čeká tvoje dítě. A chce, abys to věděl. Ode mě.“
Seděl naprosto ztuhlý. Najednou jsem viděla v jeho výrazu něco, co jsem nikdy předtím neviděla. Strach. „To není možné…“ hlesl. „Ale je. A teď je to tvoje věc. Už ne moje.“ Vstala jsem, odešla do ložnice a zavřela za sebou dveře. Byl to můj poslední rozhovor s mužem, kterého jsem si kdysi vzala.
Co bylo dál?
Odešla jsem. Nemělo smysl dál s někým zůstávat. On se pokoušel bojovat. Prosil mě, že udělal chybu, že to bylo jen jednou, že nevěděl, že otěhotní.
Ale už mi na tom nezáleželo. A ta žena? Nikdy jsem se s ní už nesetkala. Nikdy mi nenapsala, jak to celé dopadlo. Ale její požadavek změnil můj život.
Ne tím, že bych mu to řekla. Ale tím, že mi otevřela oči. A za to jí vlastně děkuju. Protože kdyby nezasáhla, možná bych s ním byla dodnes.
