Článek
Čadská vláda minulý týden oznámila, že se rozhodla ukončit vojenskou spolupráci s Francií. Ta tak bude nucena po Mali, Burkině Faso a Nigeru opustit další ze svých bývalých kolonií nacházející se v oblasti Sahary-Sahelu. Francie tak bude muset ze země stáhnout svých asi 1000 vojáků, kteří zde působili. Prozatím to však neznamená, že by Čad zpřetrhal vazby na Paříž kompletně. Dle slov čadského ministra zahraničí Abderamana Koulamallaha jde pouze o krok směrem k zajištění suverenity Čadu, ať už to v praxi znamená cokoliv. Francie má i nadále zůstat klíčovým spojencem tohoto afrického státu, N´Djamena však jednoznačně naskakuje na vlnu odklonu od Francie a alespoň formální důraz na vlastní nezávislost (v praxi často změnu závislosti směrem k Rusku), kterou sledujeme v celém regionu.
Čad prochází politickými změnami od smrti diktátora Idrisse Déby Itno v roce 2021. Na jeho místo nastoupil jeho syn Mahamat, který však nevede natolik profrancouzskou politickou linku jako jeho otec. Již v rámci kampaně před značně zmanipulovanými volbami v květnu tohoto roku tak ze země vyhostil americká vojska. Déby také začal navazovat vztahy i s alternativními zahraničními aktéry jako je Rusko, nebo třeba i Maďarsko. Přesto je však krok k vyhoštění francouzských vojsk nečekaný.
Čad se totiž potýká s několika bezpečnostními hrozbami zároveň. Na jihozápadě země je ohrožen přelivem džihádistického násilí z Nigérie. Místní pobočka Islámského státu, v mediálním prostředí také známá pod jménem Boko Haram, v posledních měsících zvýšila svou aktivitu v oblasti jezera Čad. Na konci října vedl jeden masivní útok ke smrti asi 40 čadských vojáků, na což Déby reagoval velmi podrážděně. Dokonce vyhrožoval stažením Čadu z regionálních bezpečnostních iniciativ, na kterých prý země pod jeho vládou tratí. Na východě Čad sousedí se súdánskou provincií Dárfúr. S probíhající občanskou válkou v zemi se znovu zvedl počet přeshraničních útoků a narostlo užití zástupného násilí, které jsme v regionu sledovali historicky dlouhodobě. Sever Čadu je pak složitě kontrolovatelný a probíhají zde přelivy násilí ze sousední Libye. Je to pak tato oblast, kde došlo k zabití Débyho staršího.
Případný příklon k Rusku by však tyto problémy Čadu nepomohl vyřešit. Ruské kapacity v regionu se tenčí, a i s eskalací bojů v Sýrii neexistuje možnost, že by mohlo dojít k masivnějšímu vyslání vojsk na pomoc režimu v N´Djameně. Důvody k odklonu od západních partnerů tak můžeme nejspíš vnímat primárně jako vnitropolitické. Současná hlava státu nemá tak silnou pozici jako její otec a musí reagovat na vzestup protifrancouzských nálad v regionu. Stejně tak to činí například současná senegalská vláda. Déby se může obávat dalšího převratu a současnými politickými kroky se může snažit naklonit si i protifrancouzsky a protizápadně naladěnou část armády. Rusko je navíc případně schopné nabídnout Débymu balíček ochrany režimu. Ten sice nepřináší bezpečnostní benefity zbytku státu, ale je schopný udržet africké vládce alespoň dočasně u moci tak, jak jsme sledovali jinde v Sahelu či ve Středoafrické republice.
Odklon Čadu od západních spojenců by znamenal velký problém. Čad je geostrategicky velmi významně položeným státem. Doposud šlo o poslední stát v regionu, který bránil propojení Ruskem silně ovlivněných konfliktních oblastí v západním Sahelu, Středoafrické republice, Súdánu a Libyi. I při nízké penetraci ruskými silami umožní zefektivnit logistiku ruských paramilitárních organizací v regionu. Čad byl také díky své relativně efektivnější armádě důležitým článkem snah o potírání některých povstaleckých aktivit v regionu, a to i přes silně autoritářský styl vládnutí a podporu rebelům v Súdánu či Středoafrické republice. Stažení z těchto iniciativ a možný kolaps státu přinese do regionu další bezpečnostní problémy.
I z těchto důvodů je klíčové i po vypovězení francouzských vojsk udržovat s Čadem kontakty. Zatím se stále zdá, že čadská vláda neusiluje o tak razantní rozvázání vztahů se Západem jako jsme sledovali v Mali, Burkině Faso a Nigeru. Vzhledem k masivně se zhoršující bezpečnostní situaci v těchto státech je možné, že se Déby pokusí jít třetí cestou, která jeho zemi nepřivede do destruktivní ruské náruče, avšak umožní rozvolnit vztahy s bývalou koloniální mocí. Jakýkoliv kolaps tohoto rozlehlého státu by Evropu znatelně ovlivnil. Ta tak musí najít jiný způsob jak s Čadem, ale i Senegalem, který taktéž o vypovězení francouzských vojsk uvažuje, udržovat vztahy a napomoci s udržením jejich stability i v tomto novém vzájemném nastavení.
