Článek
Jak jsme si shrnuli v uplynulých dvou týdnech. Jihoafrické parlamentní volby, které se budou konat příští týden, jsou nejnevyzpytatelnějšími v období po konci apartheidu. ANC kvůli mnoha problémům spojeným s třicetiletou správou země téměř jistě přijde o nadpoloviční většinu hlasů a mandátů, avšak opozice není schopná bez ANC složit funkční koalici. A právě podoba budoucí vlády může vézt ke změně zahraniční politiky této významné africké ekonomiky.
ANC ve své zahraniční politice dlouhodobě držela do jisté míry pragmatický kurz. Na jedné straně se do ní propisovala historie boje proti apartheidu a propojení se státy, které buď (alespoň rétoricky) tento boj podporovaly, anebo jsou představiteli takzvaného globálního jihu. Na druhé straně však také brala v potaz ekonomickou realitu, která zemi váže spíše na západ. Vždyť ani námluvy s Ruskem ohledně dalšího rozvoje těžebního průmyslu v devadesátých a nultých letech k žádným výsledkům nevedly.
Tato vyvážená pozice se začala měnit po zvolení Jacoba Zumy jihoafrickým prezidentem. Ten viděl významný ekonomický potenciál ve spojenectví s rostoucí Čínou a velmi usiloval o vstup do uskupení BRIC, které se přijetím Jižní Afriky v roce 2010 proměnilo v BRICS. I když zde Jihoafrická republika hraje roli minoritního partnera, ANC ve své orientaci na východ vidělo možnost diverzifikovat svou ekonomiku směrem od západu.
Tato snaha však nevedla k velké změně v oblasti zahraničního obchodu či investic. Snaha bývalého prezidenta Zumy zajistit dodávky energie skrze Ruskem postavené jaderné elektrárny byla smetena ze stolu jihoafrickými soudy pro značnou nevýhodnost dojednaných smluv a ani vazba na Čínu významně nesnížila význam ekonomických vazeb JAR na Evropu a Severní Ameriku. Přesto však ANC razí formálně neutrální, avšak fakticky často proruský a pročínský diskurz, což bylo patrné například v reakci na ruskou plnohodnotnou invazi na Ukrajinu. Zlí jazykové tvrdí, že to může být i úspěšnou korupcí kádrů ANC ze strany Moskvy.
Jak se tato politika může změnit v návaznosti na volby? Prvně musíme zmínit, že v krátkodobém horizontu asi nikterak významně. ANC s největší pravděpodobností zůstane dominantní vládní silou. Avšak v případě nutnosti vytvořit vládní koalici bude do velké míry záležet na tom, s kým tuto koalici utvoří.
Na jedné straně stojí nejsilnější opoziční Demokratická aliance a její případní partneři se kterými podepsala dohodu o vytvoření případné povolební koalice. DA je středopravicová strana, akcentující nutnost kvalitní administrativy a správy věcí veřejných. Je to také prozápadní strana, což bylo vidět například v značně odlišné reakci jím ovládaného Kapského města na ruskou agresi. Ta mimo symbolů solidarity s Ukrajinou znamenala například zajištění jachty Alexeje Mordašova i přesto, že JAR není vázaná sankčním režimem vůči jeho osobě. Je tedy pravděpodobné, že DA by z ekonomických a politických důvodů tlačila ANC směrem k větší vstřícnosti vůči Západu.
Případná koalice s MK Jacoba Zumy, nebo radikální EFF by naopak pravděpodobně vedla k opačnému trendu. Zuma byl vždy podporovatel orientace na BRICS a EFF je silně ideologicky vymezené hnutí. Obě strany by tak tlačily ANC k dalšímu narušení vazeb na západ a orientaci na Rusko a Čínu bez ohledu na ekonomickou realitu a možné dopady takové změny. EFF obecně ve svých návrzích preferuje ideologii nad ekonomickou realitou, Jacob Zuma se však primárně snaží udržet v pozicích moci a mohl by tak být v této otázce méně radikální.
Nadcházející volby v JAR tak nemají pouze vnitropolitický charakter, ale i silný zahraničně-politický rozměr. Zatímco v domácí politice rezonují témata korupce, nedostatku elektrické energie, nezaměstnanosti, nebo kriminality, v zahraniční politice se hraje o celkovou orientaci Pretorie v globálních otázkách. Změny nebudou razantního rázu, ani vstup DA do vlády s vysokou pravděpodobností nepovede k vystoupení JAR z BRICS. Z dlouhodobého hlediska však spojení buď s DA na jedné straně, nebo MK a/nebo EFF na straně druhé ovlivní roli Jižní Afriky na mezinárodní scéně.
