Článek
Koncem ledna vyšla tradiční výroční zpráva Afrického centra pro strategická studia (African Center for Strategic Studies) o situaci v Africe v oblasti násilí páchaného radikálními islamistickými skupinami. Jsou v ní shrnuta data o počtu a druhu útoků, obětí z celého kontinentu, představeny dlouhodobější trendy a vše je geograficky lokalizováno. I když má zpráva své nedostatky jako je třeba opomenutí odnože Islámského státu ve střední Africe, přináší nám několik zajímavých poznatků.
Počet útoků skupinami napojenými na radikální Islám roste, počet obětí se od roku 2021 téměř zdvojnásobil a dle představených dat je situace horší, než tomu bylo při předchozím vrcholu v počtu násilných incidentů spojeným primárně s aktivitami nigérijského hnutí Boko Haram a skupin v severní Africe okolo roku 2015. Zatímco severovýchod Nigérie je stále významným přispěvatelem do počtu mapovaných incidentů, severní Afrika z nich téměř vymizela. Do popředí se však dostaly dva jiné regiony, které za masivním nárůstem v současnosti stojí především – Somálsko a oblast západního Sahelu. Příčiny však nejsou totožné.
Somálsko se s islamistickým násilím potýká již nejméně od nepovedené etiopské intervence v roce 2006. Hnutí al-Šabáb si od té doby vydobylo v zemi, které minimálně od roku 1991 v podstatě chybí funkční centrální vláda, silnou pozici a je jedním z nejsilnějších aktérů schopných spravovat části území. A to do míry, kdy například primárně právě jednotky al-Šabábu dokázaly zdecimovat formující se odnož Islámského státu v Somálsku, případně vymáhat environmentální politiky jako je zákaz užívání plastových tašek. Al-Šabáb patří dlouhodobě k nejaktivnějším islamistickým uskupením na kontinentu. Současný nárůst však není nutně spojen s teroristickými či povstaleckými aktivitami hnutí jako takového, ale významně se do nich propisuje vliv ofenzivy, kterou proti hnutí vede somálská vláda minimálně od loňského roku.
Pokud se totiž podíváme do druhu incidentů, většina je značená jako „bitvy“ – střety mezi armádou a jejich spojenci s bojovníky al-Šabábu. Nakolik bude již poměrně dlouho trvající operace úspěšná je otázkou. A to obzvlášť v kontextu rozepří mezi Etiopií, která centrální vládu významně podporuje, a Mogadišem ohledně statutu Somalilandu. Přesto však určitý nárůst násilných incidentů se v tomto případě nutně nerovná úspěšnému postupu povstalců.
Odlišný obrázek však nabízí oblast západního Sahelu, pro tyto potřeby spojující bojiště v Mali, Burkině Faso a Nigeru, které jsou společně zasaženy tím samým druhem násilí ze strany stejných skupin. Významně se nám zde profilují dvě organizace – na al-Káidu napojená JNIM a místní odnož Islámského státu a jejich spojenci. JNIM je z těchto dvou v tomto ohledu značně úspěšnější a viditelnější. Je také zajímavé, že největší část incidentů proběhla v Burkině Faso a ne Mali, na které je obecně soustředěná pozornost.
Zhoršená situace v těchto státech je časově spojena s protifrancouzskými puči a odsunutím evropských jednotek na úkor ruských žoldáků. Jak čísla naznačují, tento vývoj vedl k masivnímu zhoršení situace. Z dat vyplývá, že právě tato změna externího bezpečnostního garanta stojí primárně za sledovaným masivním nárůstem počtu násilných incidentů, tak, jak byl zmíněn na začátku textu. V případě Sahelu je pak oproti Somálsku mnohem větší procento útoků vedeno proti civilistům či je vedeno nástražnými výbušnými zařízeními. Na rozdíl od Somálska, je nárůst incidentů v této oblasti spojen s rozšiřováním aktivit dvou islamistických povstaleckých skupin ve státech, které vyhostily francouzské jednotky a přiklonily se k nabídce bezpečnostní pomoci z Ruska. Jde jen o další ilustraci dlouhodobějšího procesu, který je v oblasti viditelný po několik let.
Z dat však můžeme vyčíst i několik pozitivních zpráv. Za prvé, situace v severní Africe se zdá se uklidňuje. I v minulých letech velmi aktivní oblasti islamistického násilí, jakými byla Libye a sever egyptského poloostrova Sinaj, nevykazují žádné zásadní množství incidentů. Za druhé, i přes vyšší množství útoků, než je tomu u Středozemního moře je situace v severním Mosambiku pro tuto chvíli relativně stabilizovaná a místní odnož Islámského státu není schopná expandovat své aktivity.
Pro nás a celou Evropu jde však i tak o velmi problematický obrázek. Západní Sahel je zásadní bezpečnostní výzvou, kterou se od roku 2013 nepodařilo vyřešit a navíc je v současnosti vliv evropských aktérů na Mali, Burkinu Faso a Niger minimální. Oblast tak může být snadno použita Ruskem k další destabilizaci situace u Středozemního moře skrze nárůst teroristických aktivit či masové ilegální migrace. Evropě sice hraje do karet obnovená možnost získávání zemního plynu u pobřeží severního Mosambiku, avšak situace v Sahelu je katastrofální a bude významnou výzvou pro stabilitu a bezpečí celého kontinentu.
