Článek
Život za druhé světové války byl velmi náročný. Nikdo z nás si dnes tuto dobu neumí vůbec představit a někteří by tyto roky temna nejraději vymazali z historie. Já se naopak domnívám, že historii je třeba si neustále dokola připomínat, a především krutosti druhé světové války by neměly být opomenuty. Jsou mezi nimi totiž lidské příběhy našich občanů, kteří se snažili za světové války bojovat proti zlu. Nacistické Německo však bylo silnější a lidé, kteří se tomuto režimu postavili na odpor, za to v mnohých případech zaplatili svým životem. Nejhorší doba nastala po jmenování Reinharda Heydricha zastupujícím říšským protektorem.
Dne 28. září 1941 došlo k historické proměně kasáren v pražské Ruzyni, která se stala místem častých a krutých poprav. Během období prvního stanného práva zde bylo popraveno celkem 120 osob, včetně významných členů odboje a šesti generálů československé armády z doby před druhou světovou válkou. V období po takzvané Mnichovské dohodě v roce 1938 a následné okupaci Československa nacistickým Německem v březnu 1939 byly touhy po odporu potlačeny diplomatickými ústupky. Československý národ, který byl ochoten bojovat proti nepříteli za svá práva a svobodný život, se tak rázem ocitl v situaci, kdy neměl téměř žádná práva.
Zavřené školy i koleje
První akce, která se postupně zapsala do dějin, byl odpor pražských občanů 17. listopadu 1939, kdy se Adolf Hitler rázem rozhodl obsadit všechny vysoké školy a vysokoškolské koleje. Tím dal českému národu jasně najevo, kdo je tady pánem. Do historie se právem 17. listopad řadí jako den krutosti a boje proti nacistické okupaci. Přibližně 2 000 studentů bylo na těchto školách zadrženo a převezeno do ruzyňských kasáren. Nikdo z nich ještě netušil, že jim na tomto místě zbývá jen několik minut života.
Pietní místo ruzyňských kasáren. Ve zdi jsou dodnes patrné díry po kulkách.
Nacisté ani chvilku neváhali a poté, co do těchto kasáren odvezli poslední studenty, došlo k jejich segregaci. Do práce se nacisté pustili hned večer. Členové fašistické organizace Vlajka a cizinci byli propuštěni na svobodu, stejně jako ti, kteří byli mladší 20 let. Ostatní členové takové štěstí neměli, a ještě téhož večera byli zavražděni popravčí četou kolem osmé hodiny večerní. Následující den byli ostatní přeživší studenti deportováni do koncentračního tábora Sachsenhausen. Díky diplomatickým snahám prezidenta Emila Háchy byla většina z nich po půl roce propuštěna a mohla se vrátit domů.
Zemřeli zde i vysoce postavení činitelé
O ještě krutější způsoby a likvidaci se postaral říšský protektor Reinhard Heydrich, který dal všem jasně najevo, kdo je pánem. Jeho vláda byla nekompromisní a neodpustil jediné špatné slovo. Heydrich se nebránil popravě vysoce postavených činitelů. V ruzyňských kasárnách došlo 28. září k tragickému aktu nacistického režimu, když byli popraveni dva významní představitelé českého odboje – armádní generál Josef Bílý a divizní generál Hugo Vojta. Jejich poprava byla přímým důsledkem rozhodnutí Reinharda Heydricha, tehdejšího zastupujícího říšského protektora, který si byl vědom jejich klíčové role v odboji proti nacistické okupaci. I tak se ale rozhodl českým občanům ukázat, že odpor se nevyplácí.
V Ruzyni umírali i jiní čeští hrdinové, mezi nimi jeden ze Tří Králů Josef Balabán. Na tomto místě bylo dohromady za několik měsíců fungování této budovy popraveno více než 247 Čechů. Jednalo se především o ty občany, kteří se snažili postavit nacistickému Německu a bojovat za svůj rodný domov a lidská práva. Pražská Ruzyně tak není jen místem, které je do dnešního dne spojováno především s mezinárodním letištěm, ale jedná se především o pietní místo, kde si dodnes můžeme připomenout padlé muže, kteří bojovali za to, aby na tomto světě bylo znovu lépe.
Zdroje: čtidoma, aktuálně.cz, radioprague, army.cz
