Stalin chtěl Gottwalda vyhnat z Pražského hradu a nahradit ho Slánským, vyplývá z tajné zprávy CIA

Sovětský svaz se rozhodl, že si podmaní všechny země, do kterých jeho armáda vstoupila. Pravidla, která Moskva nastavovala, se totiž leckdy nedala dodržovat a nejvíce na to dopláceli především nevinní lidé, na kterých se tento režim podepsal. Tlak byl opravdu náročný a čelili mu opravdu všichni. A nejednalo se o pouhý tlak vysoce postavených představitelů, ale především o intenzivní nátlak politického vedení komunistické strany, které se chovalo nedůstojně a někdy velmi arogantně. CIA ve svých spisech hovoří o dvou skupinách lidí, kteří se na tomto tlaku podíleli. Takzvaní realisté byli přesvědčeni o tom, že kolaps kapitalismu nastane až po další válce, a proto považovali její vypuknutí za neodvratné.

Právě tito realisté očekávali, že se ozbrojený konflikt se Západem odehraje v tom pravém okamžiku a skončí vítězstvím, a to ještě předtím než se nepřátelské státy stačí znovu vyzbrojit. Tento triumf by pak měl umožnit pokračování v globální komunistické revoluci. S tím však nesouhlasili někteří státníci, kteří se domnívali, že za konflikty může vedení Komunistické strany. Naopak oportunisté spoléhali na to, že přezbrojení Západu povede k jeho finančnímu bankrotu a následnému hospodářskému rozpadu.

Jak se dochovalo ve zprávě CIA, ve složce, jež nese název Krize v Komunistické straně Československa, vztahy byly napjaté několik let. Hned na úvod této zprávy je zmíněno, že se komunisté potýkali s ekonomickými problémy, za které dle všeho mohly přehnané požadavky, které pravidelně přicházely z Moskvy. Prezident Gottwald sice každý jednotlivý požadavek přijal, ale nesplnil ho tak, jak si představovali. A právě to mohl být podle CIA důvod, který vedl v nepříliš vzdálenou budoucnost dosáhnout radikálního spojení Československa s Moskvou.

Jak se ale ukázalo, představitelé komunistické strany bojovali ještě s dalšími problémy. Zpráva CIA byla vydána jen tři týdny po zatčení jednoho z nejmocnějších mužů tehdejší doby, Rudolfa Slánského. Ten byl v roce 1951 nejprve odvolán z funkce generálního tajemníka ÚV KSČ, následně byl degradován na místopředsedu vlády, a nakonec byl umístěn do vyšetřovací vazby, z níž nebyl nikdy propuštěn. Dle dochovaných záznamů byl Slánský v roce 1952 popraven. Pro komunisty přestal být důvěryhodný v ten moment, kdy začal dělat mnoho věcí na vlastní pěst a obcházel vládu. Jeho snahou bylo nahradit Antonína Zápotockého, s čímž mu pomáhal tehdejší sovětský velvyslanec v Praze Michail Silin.

Poté, co se přišlo na tajné kroky Slánského, začala Moskva vyvíjet mnohem větší nátlak nejen na Gottwalda, ale také na Zápotockého. Ani jeden z nich jejich požadavkům nechtěl vyhovět. Moskva totiž požadovala, aby v Československu narostla industrializace tak, že by překročila úroveň z roku 1938 o téměř 25 % a aby produkce převyšovala ekonomické výsledky z roku 1945 o více než 33 %. „Souviselo to s potřebami hospodářského potenciálu sovětského bloku států. Gottwald a Zápotocký byli náhle postaveni před nelehký úkol donutit československé dělníky přijmout nepopulární opatření v podobě těžší práce, nižších mezd a menších sociálních výhod. Tímto programem riskovali další zhoršení svých pozic, již tak podkopávaných Slánského intrikami a odporem slovenských separatistů,“ píše se ve zprávě CIA.

Klement Gottwald a Antonín Zápotocký navíc čelili vážnému problému v podobě výrazného poklesu hospodářské produkce na přelomu let 1950 a 1951. Přesto si mohli připsat první menší úspěch, když se jim podařilo přimět Moskvu k odvolání velvyslance Silina z Prahy. Takový úspěch však slavili jen chvíli, protože Moskva se nevzdávala a měla s Československem jasné plány. A do této funkce si brzy nasadila někoho jiného.

Podle závěrečné části zprávy americké rozvědky CIA byl vůdce v Kremlu Stalin připraven na velké změny a nová politická opatření, která by nastaly v případě selhání komunistického vedení v Praze. Stalin chtěl donutit Klementa Gottwalda k rezignaci a na jeho místo měl jmenovat zaslepeného stoupence Sovětského svazu, tehdy 73letého Zdeňka Nejedlého, někdejšího ministra školství.

A své plány měl i s Antonínem Zápotockým. Zápotocký měl být přeřazen na méně významnou pozici a jeho místo ve vedení vlády by zaujal Slánský. Tato teorie byla aktuální především až do září roku 1951, jenže se situace změnila po Slánského zatčení o dva měsíce později. Stalinovy plány se naštěstí neuskutečnily, ale naše země si ani tak nepolepšila. Tehdejší vedení Československého státu nebylo o moc lepší než původně plánované osazení.

Zdroje: JSTOR, painsley.com, RadioPrague, TimeMagazine, soviethistory