Spisovatelka Obermannová promluvila o svém důchodu. Její slova mohou znepokojit i ostatní seniory

Spisovatelka Irena Obermannová letos otevřela téma, které je v Česku až překvapivě časté. Člověk dosáhne důchodového věku, podá žádost a místo úlevy přijde nervozita. Dny běží, rozhodnutí nikde a v hlavě se začnou rojit otázky, zda se něco neztratilo, zda úřad neudělal chybu a kolik vlastně vůbec přijde na účet. Přesně to byl i případ známé autorky, která popsala, že na vyřízení starobního důchodu čekala téměř tři měsíce a neměla jasnou představu, kdy dostane výsledek ani jak vysoká penze jí bude přiznána.

Na podobných příbězích je dobře vidět jedna věc. Lidé si často pletou dvě odlišné situace, tedy zdržení při vyřízení žádosti a nízký důchod kvůli nízkým odvodům. To spolu sice může souviset, ale rozhodně to není totéž. V praxi je to podobné, jako když někdo čeká na rozsudek a zároveň se bojí jeho obsahu. Jedna otázka zní kdy, druhá kolik.

Obermannová podle svého vyjádření neútočila ani tak na samotnou částku, spíš na celý průběh. Sama připomněla, že velkou část života pracovala jako OSVČ, takže s vysokou penzí ani nepočítala. Nejvíc jí vadilo vleklé vyřizování a pocit, že člověk nemá v ruce skoro nic jistého. To je mimochodem moment, který dobře znají i jiní budoucí důchodci.

Jenže tady je potřeba zůstat nohama na zemi. Česká správa sociálního zabezpečení má podle pravidel na vydání rozhodnutí o starobním důchodu lhůtu 90 dnů. Pokud tedy někdo čeká necelé tři měsíce, ještě to samo o sobě neznamená, že úřad pochybil. Zní to nepříjemně, ale z hlediska systému je to stále standardní proces. Kritika by byla na místě ve chvíli, kdy lhůta uplyne a rozhodnutí stále nikde.

Právě tohle je podle mě pro běžného člověka zásadní. Kdo podává žádost v roce 2025 nebo 2026, neměl by počítat s tím, že vše bude hotové za pár dní. Reálné nastavení je jiné a je lepší se na něj připravit předem, než pak zbytečně propadat panice.

Další častý omyl je představa, že orientační výši důchodu sdělí člověku až úředník při sepisování žádosti. Tak to ale dnes fungovat nemusí. ČSSZ provozuje Informativní důchodovou aplikaci IDA, přes kterou se lze přihlásit třeba bankovní identitou nebo datovou schránkou. Člověk tam vidí evidované doby pojištění a zároveň i orientační výpočet budoucí penze.

Právě to je nástroj, který může ušetřit spoustu stresu. Pokud si budoucí důchodce zkontroluje údaje včas, ví aspoň rámcově, na čem je. A když mu něco nesedí, může to řešit dopředu. Komu třeba chybí některé roky pojištění, tomu se hodí i přehled, kdo nemá nárok na starobní důchod a za jakých okolností může vzniknout problém.

Z praxe je dobře vidět i rozdíl mezi zaměstnancem a podnikatelem. Zaměstnanec, za kterého většinu administrativy dlouhé roky řeší zaměstnavatel, bývá ve výhodě. U OSVČ je situace citlivější. Kdo od 90. let odváděl minimum, nemůže na konci čekat zázrak. U takového člověka se penze může pohybovat třeba kolem 15 až 17 tisíc korun měsíčně, podle délky pojištění a dalších okolností. Není to univerzální částka, ale jako modelový příklad je velmi výmluvná.

Vidím to opakovaně. Mnoho lidí začne řešit důchod až ve chvíli, kdy už chtějí podat žádost. Jenže tehdy je pozdě na klidnou přípravu. Najednou se dohledává studium, péče o dítě, náhradní doby, staré potvrzení nebo chybějící evidence. A z rutinního kroku je najednou nervák.

Přitom základní postup není nijak složitý:

Kdo dlouhodobě nepracoval, měl výpadky nebo pečoval o rodinu, měl by si dopředu ujasnit i to, jak získat důchod, když nechodil do práce. V praxi totiž právě tady vzniká nejvíc nejasností.

Obermannová si postěžovala i na čekání na pobočce a nutnost dohledávat podklady. To je pochopitelné, ale dnes už nejde o jedinou cestu. Žádost o důchod je možné podat také online přes ePortál ČSSZ. A právě tady se podle mě láme chleba.

Elektronické podání má jednu podceňovanou výhodu. Pokud se člověk přihlásí přes bankovní identitu nebo datovou schránku, úřad o něm ví dopředu víc než při běžné rezervaci návštěvy. K žádosti lze rovnou připojit potřebné přílohy a v některých případech řešit doplnění i na dálku. Výsledek nemusí být vždy bleskový, ale často je celý proces přehlednější.

To je důležité hlavně pro lidi, kteří už teď vědí, že jejich případ nebude úplně jednoduchý. Týká se to třeba rodičů, kteří řeší výchovné k důchodu v roce 2026, nebo těch, kteří zvažují, zda si po přiznání penze nechat nějaký přivýdělek během důchodu.

Kolem důchodů koluje řada mýtů. Jeden z nejčastějších říká, že když úřad dlouho mlčí, důchod bude automaticky zamítnutý. To není pravda. Jiný mýtus zase tvrdí, že kdo celý život podnikal, důchod vlastně ani nedostane. Ani to neplatí automaticky. Rozhodující jsou konkrétní odvody, délka pojištění a doložené doby.

Pokud už problém nastane, vyplatí se vědět i to, co dělat při zamítnuté žádosti o starobní důchod. Lidé často chybují v tom, že rezignují hned po prvním negativním výsledku, místo aby si nechali vysvětlit důvod a doplnili, co chybí.

Stejně tak je dobré myslet na širší souvislosti. Někteří senioři po přiznání penze dál pracují, jiní řeší práci z domova pro seniory, další překvapí daň z důchodu a kdy se platí. A kdo pracoval v cizině, například řeší finance po práci v Německu. Důchod zkrátka není jen jedna žádost na přepážce. Je to celý soubor rozhodnutí, která na sebe navazují.

Příběh známé spisovatelky má jednu velkou hodnotu. Připomněl, jak křehký je okamžik, kdy člověk končí aktivní pracovní život a čeká, co přijde dál. A také ukázal, že největší nepřítel nebývá vždy jen stát, ale často také neinformovanost a přehnané očekávání.

Kdybych to měla říct úplně jednoduše, člověk by si měl před podáním žádosti položit pár otázek. Má v evidenci všechny roky? Nechybí mu studium nebo péče? Ví, zda chce řádný, nebo předčasný důchod? A má aspoň orientační představu, kolik dostane? Právě tyto drobnosti rozhodují o tom, zda bude odchod do penze klidný, nebo se promění v několik týdnů zbytečného stresu.

Velkou roli navíc hraje i to, že důchodový systém se dál mění a debaty nekončí. Stačí sledovat, jak se řeší třeba to, že vláda chce omezit zásluhovost důchodů, nebo jaké dopady mohou mít technické změny typu změny výplaty důchodů o Velikonocích 2026. Kdo má o svých penězích jasno, bývá v těchto situacích mnohem klidnější.

A ještě jedna poznámka na závěr. Lidé těsně před penzí často současně řeší i další úřední povinnosti, třeba kontrolu z finančního úřadu kvůli daňovému přiznání nebo otázku, jak se důchod kombinuje s náhradou mzdy či podporou. O to víc se vyplatí mít vše připravené dopředu a nenechávat nic na poslední chvíli.

Další důležité články naleznete na webu ByznysTrendy.cz.