Článek
Odhodlaný národ
V pondělí již v Československu běžela třetím dnem všeobecná mobilizace. S tím logicky souvisela i další nařízení, která se s tímto výjimečným stavem, kdy byla válka na spadnutí, pojila. Zavedena byla cenzura, omezeno bylo telefonické spojení a odhodlání dosáhlo maxima.
Mobilizovaná armáda už zaujala obranná postavení a byla připravena na obranu hranic. To, že k tomu nakonec nedostala příležitost, je věc druhá. Mnichovská dohoda a její přijetí nemělo nic společného s armádou a kdyby došlo k útoku třeba právě 26. září, což bylo považováno za možné, bojovala by jistě srdnatě.
Tento fakt je sice dobře známý (doufejme), ale stojí za to jej neustále opakovat. To, jak byli naši předci připraveni k obětem, by mělo být inspirací i nám. Do této situace potom večer pronesl v Berlíně Adolf Hitler projev, který byl vysílán do řady zemí světa, v němž jasně ukázal, že se plánů na získání Sudet nevzdá. Pojďme se tedy nyní podívat na to, co přesně Hitler posílal toho večera do světa.
Hitlerův projev
V první části svého projevu se Adolf Hitler věnoval Polsku. Mluvil o tom, jak tyto dva národy musí existovat vedle sebe. Přitom se nezapomněl pochválit za to, jak rychle a skvěle dokázal vyzbrojit německou armádou, která „má ty nejnovější a nejmodernější zbraně, které existují… vybudovali jsme pro sebe nejlepší protiletadlovou obranu i tu nejlepší protitankovou obranu, jaké kdy byly spatřeny…“
Projev pokračoval zmínkami o Alsasku-Lotrinsku i Rakousku, za jejichž získání si Hitler neopomněl přivlastnit zásluhy. Potom přišlo na řadu Československo…
Hitler začal vysvětlovat, že:
„…střední Evropa byla v roce 1918 rozervána, když se jistí šílení státníci rozhodli překreslit politickou krajinu. Atomizované nové státy byly ve střední Evropě svévolně vytvořeny tak, že zcela ignorovaly původ svých národů, jejich národních tužeb a ekonomických potřeb…“
Protože v roce 1938 byl již prezident Masaryk mrtev, Hitler mířil veškerou svojí verbální municí na prezidenta Beneše a označil jej za hlavního viníka všech problémů:
„…právě tomuto procesu Československo vděčí za svou existenci. Český stát se zrodil jako lež a jméno otce této lži bylo Beneš.“
Hitler pokračoval:
„…neexistuje nic takového jako Československý národ a Slováci mají malou touhu být s Čechy… a protože se tento stát nezdál být životaschopným, jednoduše vzali tři a půl milionu Němců navzdory právu a přání Němců na sebeurčení. Protože to evidentně nestačilo, tak Češi přivedli další milion Maďarů a přidali několik Podkarpatských Rusů a několik stovek tisíc Poláků.“
Útoky na Edvarda Beneše neustávaly:
„…(Beneš) upevnil tento stát na základě lží a vybudoval režim teroru. Němci se pokusili protestovat proti tomuto svévolnému znásilňování svého lidu a byli hromadně popraveni. Od té doby se vede válka s cílem vyhladit tam Němce. Téměř 600 000 Němců bylo vyhnáno ze svých domovů! Celý vývoj od roku 1918 je toho důkazem jediného: pan Beneš je rozhodnut pomalu, ale jistě vyhladit Němce. Do určité míry se mu to daří. To on uvrhl nespočet lidí do nevýslovného zoufalství.“
Edvard Beneš, Hitlerův úhlavní nepřítel.
Hitler také neopomněl dále dramatizovat situaci Němců v Československu:
„…kojenecká úmrtnost je u nich nejvyšší… míra nezaměstnanosti se jich dotýká opravdu hrozně…“
V řeči se potom Hitler vrátil ke svému projevu z Norimberka ze začátku září, po němž následovalo povstání sudetských Němců, které československé úřady potlačily:
„…tehdy jsem v Norimberku vznesl svůj požadavek… požadoval jsem dvacet let po prezidentu Wilsonovi právo na sebeurčení, které se pro ně musí stát skutečností. A pan Beneš opět odpověděl jeho obvyklým způsobem: více mrtvých, více uvězněných. Němci byli nuceni uprchnout.“
Po dalších výhružkách následovala chvála britského premiéra Chamberlaina:
„…děkuji panu Chamberlainovi za jeho úsilí. Ujistil jsem ho, že německý národ si nepřeje nic jiného než mír. Přesto jsem mu také řekl, že nemohou ustoupit za linie vytyčené naší trpělivostí.“
Nemohl samozřejmě chybět slib toho, že nic dalšího Německo požadovat nebude:
„…jakmile bude tato otázka vyřešena, pro Německo již nebudou existovat v Evropě žádné další územní spory! Dále jsem ho (Chamberlaina) ujistil, že se již nebudu zajímat o Československo, jakmile tato země vyřeší své vnitřní problémy, tedy poté, co se Češi vypořádají s ostatními menšinami pokojným způsobem, a ne prostřednictvím útlaku. A to mu zaručuji! Nechceme vůbec žádné Čechy!“
Závěr
Celý projev je samozřejmě mnohem delší, tohle je ale jeho základní osa. Nás by dnes neměla ale tak děsit jeho historické zasazení, mnohem strašidelnější je fakt, že podobnou až stejnou rétoriku slyšíme znovu, tentokrát z východu. Opět slyšíme, že Rusko jen chce návrat toho, co mu právoplatně náleží. Slyšíme, že Rusko touží po míru, ale ostatní jej natolik utlačují, že zkrátka válčit musí.
Naši předci slyšeli od Hitlera, že vznik Československa byl chybou, kterou je třeba napravit. My dnes od Vladimíra Putina slyšíme, že náš vstup do NATO byl omyl, který je třeba napravit. A potom? Potom bude samozřejmě klid a mír, protože Rusko nemá žádné další požadavky…
Navzdory často opakovaným rčením se historie neopakuje, neboť každá doba je jiná, stejně jako lidé, kteří v ní žijí. Přesto nám ale předkládá velmi podobné vzorce, a je na nás, jestli je včas rozpoznáme. Pánové Chamberlain a Daladier nepoznali, co Hitler skutečně chce. My můžeme čerpat z jejich zkušenosti. Dokážeme to?
Zdroje informací: https://www.jstor.org/stable/25642340
