Článek
Smrt Jana Masaryka
Dne 10. března 1948, několik dní po únorovém komunistickém puči, otřásla Československem zpráva o úmrtí ministra zahraničních věcí Jana Masaryka. Jeho tělo bylo nalezeno pod okny Černínského paláce v Praze, což již v dané době vyvolalo spekulace o příčině jeho smrti. Oficiální verze hovořila o sebevraždě, avšak dodnes panují silné pochybnosti a mnozí považují jeho smrt za vraždu, byť definitivní důkaz stále chybí. Několik dní po Masarykově úmrtí se národ sešel, aby se s tímto významným státníkem rozloučil na pohřbu, který se stal nejen smuteční událostí, ale především politickým symbolem.
Pohřeb Jana Masaryka se konal 13. března 1948 a proběhl v atmosféře velkého napětí, které souviselo s právě proběhlým převratem. Masaryk byl nejen synem zakladatele Československa Tomáše Garrigue Masaryka, ale i respektovaným politikem. Masaryk během druhé světové války působil v exilu, a i po válce zůstal jedním z nejvýraznějších představitelů nové vlády. Doba se ale měnila a stále více se blížil zlom směrem k další totalitě. Jan Masaryk přesto zůstával symbolem demokratických hodnot bez ohledu na to, že minimálně jeho role v únorových dnech byla poněkud nešťastná a diskutabilní.
Pohřeb
Rakev s tělem Jana Masaryka byla vystavena v Černínském paláci a smuteční projevy se konaly v Pantheonu Národního muzea. Pohřbu se samozřejmě účastnil prezident Edvard Beneš s manželkou Hanou, ale i všichni komunističtí představitelé od Klementa Gottwalda přes Antonína Zápotockého po Vlado Clementise nebo generála Ludvíka Svobodu. I od nich zazněla řada patetických projevů, ve kterých zdůrazňovali jeho sympatie s komunismem a snahu o vybudování socialistické společnosti. Byl to samozřejmě nesmysl, ale lidé se tehdy mohli leckde dočíst i to, že „náš Honza byl uštván svými proradnými přáteli ze západu“.
Ve smutečním průvodu, který šel následně přes Václavské náměstí, kolem Národní divadla, přes Most Legií a dále, se vystřídalo na 250 000 lidí. Občas byly samozřejmě slyšet tiché projevy nesouhlasu s novým režimem, který podle mnohých nesl za Masarykovu smrt odpovědnost. Rakev s tělem Jana Masaryka nakonec doputovala do Lán, kde byla uložena do rodinné hrobky. Nad Lány přeletěla vojenská letadla, pohřeb byl ukončen a republika vstoupila do nového, temného období.
Závěr
Masarykův pohřeb byl nepochybně jednou z posledních demonstrací národní jednoty a pro mnohé i loučením s demokracií. V tomto ohledu ale nebyl úplně posledním, tato pochybná výjimečnost připadla pohřbu Edvarda Beneše, který zemřel jen o několik měsíců později, kdy již po své druhé abdikaci žil prakticky v domácím vězení ve své vile v Sezimově Ústí. Pokud si snad 13. března 1948 ještě někdo neuvědomil, v jaké nové realitě se Československo ocitlo, dne 8. září 1948 už to došlo každému.
