Článek
Úvahy ohledně nedostatečného počtu zubních lékařů se nevedou jen v Česku, ale podobné je to i v sousedním Německu. A přestože široká veřejnost pociťuje nedostatek nabídky ze strany zubních lékařů, odborná veřejnost se již nějakou dobu obává opaku. Toho, že přichází doba, kdy bude zubních lékařů nadbytek a trh, by se měl v tomto směru regulovat, aby si zubní lékaři příliš nekonkurovali.
Lidé mají zuby stále zdravější…
Lidé mají zuby stále zdravější, například v Norsku se za 23 let snížil počet návštěv na jednoho lékaře o 23 %. Počet lidí, kteří vyžadovali složitější ošetření, jako jsou korunky, můstky, protézy, vyčištění kanálků a vytržení zubu, od roku 1992 do roku 2015 v Norsku poklesl dokonce o 50 %. A také téměř 60 % dvanáctiletých Norů nemá v ústech žádnou plombu.
Norsko není jedinou zemí v Evropě, kde klesá výskyt zubního kazu. U německých adolescentů byl pozorován během 40 let kontinuální pokles kazivosti o více než 80 %. V posledních dvou desetiletích byl pozorován pokles kazivosti také u dospělých Evropanů a v menší míře u seniorů.
A zdá se, že budoucnost se ponese v podobném duchu. Například tato studie z roku 2015 odhaduje pokles počtu orálních problémů, které budou zubní lékaři v severním Německu u svých pacientů řešit. Změní se také jejich skladba. Přibude paradentózy a ubude zubních korunek, můstků a protéz. Výsledná celková poptávka po práci zubních lékařů poklesne do roku 2030 o 25 % až 33 %.
Jak je tomu v Česku můžeme jen odhadovat, protože poslední ucelenější epidemiologické šetření v oblasti orálního zdraví v Česku vzniklo naposledy v roce 2003.
... a zubních lékařů stále přibývá.
Oproti tomu zubních lékařů neustále přibývá. V již zmíněném Norsku jsou počty studentů zubního lékařství stejné, jako v šedesátých letech a například v daleké Austrálii promuje každý rok 1200 zubních lékařů, přitom jen 550 jich odchází do důchodu. V taktéž zmíněném Německu mezi lety 2000 - 2019 počet praktikujících zubních lékařů vzrostl o téměř 15 %. V České republice podobně vzrostl počet úvazků zubních lékařů mezi lety 2004 - 2021 o 16 % z čísla 6493 na hodnotu 7531.
A to se jedná o počet úvazků, což je číslo, které o celkové kapacitě zubních ordinací vypovídá daleko více než samotný počet zubních lékařů, protože započítává pouze praktikující lékaře a zohledňuje zkrácené úvazky a případnou jinou profesní neaktivnost.
Je třeba říci, že jsou i země, kde byl nárůst počtu zubních lékařů ještě více dramatický. Uveďme třeba ještě Portugalsko, kde mezi lety 2010 a 2020 vzrost počet zubních lékařů o 66 %.
Co budeme dělat se všemi těmi zubaři?
Změna poměru mezi poptávkou po zubní péči a nabídkou ze strany zubních lékařů se musí podepsat na fungování některých zubních ordinacích. Až do roku 1990 mohla například zubní ordinace v Kanadě ekonomicky fungovat s 1000 pacienty, nicméně dnes už potřebuje pacientů 2000. V důsledku konkurence mezi zubními ordinacemi se také zkrátily čekací doby na ošetření, poklesl tlak na zvyšování cen a zubní ordinace se musely naučit pohybovat na konkurenčním trhu. Téměř 40% soukromých amerických zubních lékařů uvedlo pro průzkum v roce 2014, že nejsou tak zaneprázdněni, jak by chtěli být. Též se odhaduje, že přebytek počtu zubních lékařů v USA se v roce 2040 bude pohybovat mezi 32 % až 110 %.
Ze strachu ze vzrůstající konkurence zaznívají hlasy, že počet absolventů stomatologie by měl klesnout, nebo alespoň jejich distribuce ve společnosti by měla být regulována, aby museli působit v místech, kde jich je nedostatek, …
Špatná distribuce a nerovnoměrné rozložení
... protože ze vzrůstající nabídky zubních lékařů se netěší rovnoměrně všichni. Častokráte v bohem a bohatstvím zapomenutých regionech nabídka zubních lékařů klesá, či stagnuje. Zubní lékaři se přirozeně kumulují ve větších bohatších městech, kde obsluhují prioritně majetnější klientelu, o kterou soupeří. Dá se říci, že problém nedostatku zubních lékařů je spíše problémem sociálním. Ať už jde o Indii, nebo o severoamerické Ohio, či Louny. Nižší nabídka zubních lékařů v regionech způsobuje obecný pocit jejich nedostatku.
Ve světle těchto skutečností odborná veřejnost hovoří o špatné distribuci zubních lékařů a nerovnoměrném rozložení ordinací. Základní tezí je, že zubních lékařů je celkově dost a jejich celkový počet se nemusí zvyšovat, jen jich je třeba dostat do míst, kde opravdu schází.
Vyřešením špatné distribuce, bychom měli vyřešit i pocit nedostatku počtu zubních lékařů. A vedlejší „příjemnou“ odměnou bude pro zubní lékaře snížení konkurence ve velkých městech, která by je mohla třeba časem donutit ordinovat i odpoledne a večer.
Cukrem i licencí
Cest, jak řešit distribuční problém zubních lékařů, se nabízí spoustu. Mezi mírnější se řadí zdůrazňování nižších životních nákladů a pořizovacích cen zubních ordinací na venkově, stálost klientely, různé finanční pobídky místních samospráv a případné změny ve vzdělávání zubních lékařů, kdy se lékařské fakulty a stomatologické školy pokouší přijímat více uchazečů z nedostatečně zubními lékaři obsluhovaných regionů.
Také vznikají různé terénní programy, kdy studenti zubního lékařství provádějí praxi ve venkovských komunitách. To vše proto, aby někteří studenti nalezli zalíbení v tomto životním stylu, regionu a po ukončení studia se do této komunity vrátili.
Protože efekt těchto opatření je mnohdy diskutabilní, existují i tvrdší opatření. Mnohdy to jsou opatření ze strany zdravotních pojišťoven, kdy v regionech s dostatečně nasmlouvanou kapacitou klesá ochota pojišťoven uzavírat smlouvy s dalšími poskytovateli. Což by mělo vytlačit poskytovatele zdravotních služeb do oblastí, kde ještě dostatečná kapacita nasmlouvaná není.
Nebo systém licencí, která by opravňovala zubního lékaře v dané lokalitě nabízet své služby, jak navrhuje za řešení nerovnoměrné distribuce už zmíněný článek z roku 2015, který predikuje poptávku po zubní péči v severním Německu.
Při spojení slov lékař a licence musí člověku vyvstat na mysl Milton Friedman …
Co když snaha o rovnoměrné rozložení nepřinese řešení, ale jen vyšší cenu
... a jeho zděšení ze světa v němž stát přiděluje moc členům profese, kteří zavádí v podstatě středověký cechovní druh regulace ve jménu boje za vyšší standardy bezpečnosti, kvality, jakož i lepší informace pro spotřebitele. Ale samozřejmě třeba i ve jménu boje za rovnoměrnější rozložení zubních lékařů. Všechna tato opatření, které snižují konkurenci, mnohdy přinášejí pouze vyšší cenu práce, neefektivní alokaci zdrojů a v důsledku toho vyšší ceny pro všechny spotřebitele, nebo veřejné rozpočty.
Zdroje:
