Erotické dopisy Jindřicha VIII. Anně Boleynové: Posedlost jejím tělem zničila jeho vztah s papežem

Vatikánská knihovna je známá jako místo, kde se uchovávají nejcennější rukopisy křesťanského světa, dokumenty papežských kanceláří a teologické spisy. Jen málokdo by zde hledal vyznání vášně anglického panovníka. Přesto právě zde, mezi svazky střeženými generacemi archivářů, leží sedmnáct dopisů Jindřicha VIII. adresovaných Anně Boleynové.

Jde o výjimečný soubor. Část je psaná anglicky, část francouzsky a každý z listů nese otisk královy ruky, jeho city i obavy. Nejde o úřední texty, ale o osobní vyznání muže, který byl zamilovaný až po uši.

Není jasné, jak se dopisy do Říma vlastně dostaly. Podle jedné domněnky je odvezl papežský legát Lorenzo Campeggio, když se v roce 1529 vracel z Anglie. Jiná možnost říká, že byly Anně odebrány až po její popravě a do Vatikánu se dostaly jako cenný dokument. Přímé důkazy pro žádnou z těchto verzí ale neexistují. Objevila se i další hypotéza, že dopisy byly Anně ukradeny už během jejího života a následně předány papežské kurii jako mocná „zbraň“ proti Jindřichovi v době, kdy usiloval o anulování manželství s Kateřinou Aragonskou. Pro papeže mohly být důkazem královy zaujatosti a vášnivé náklonnosti k jiné ženě, což oslabovalo jeho žádost o rozvod.

Jezuitský historik Christopher Grene si v 17. století poznamenal, že dopisy Jindřicha VIII. pro Annu Boleynovou byly tehdy ještě v Anglii. Do Vatikánu se tedy dostaly později, pravděpodobně prostřednictvím jezuitů s vazbami na anglické katolíky. Dnes tyto listy leží v samotném centru katolické církve. Král je přitom psal ženě, kvůli níž se s Římem rozešel a vytvořil vlastní církevní autoritu.

Dopisy vznikly v letech 1527 až 1529. V té době byl Jindřich stále ženatý s Kateřinou Aragonskou, ale jeho pozornost už patřila Anně Boleynové. Navenek byl stále oddaným katolíkem. Roku 1521 dokonce získal od papeže čestný titul Obránce víry. Tehdy nechal sepsat spis, v němž tvrdě vystoupil proti učení reformátora Martina Luthera a hájil všech sedm svátostí katolické církve. Papež Lev X. jeho horlivost ocenil a udělil mu tuto zvláštní poctu.

O to větší obrat nastal, když se o pár let později rozhodl Kateřinu opustit a usiloval o sňatek s Annou. Tentýž muž, který kdysi hájil nerozlučitelnost manželství, se snažil své vlastní manželství zrušit a tím se dostal do sporu s papežem. Titul Obránce víry dostal Jindřich od papeže jako poděkování za obranu katolické církve, ale přesto si ho angličtí králové ponechali a používají ho dodnes.

První dopisy Anně napovídají, že Jindřich váhal a cítil se nejistý. Muž, který byl zvyklý na rychlé úspěchy u žen, si tentokrát stěžoval, že neví, zda jeho city nejsou jednostranné.

V jednom z listů napsal: „Už víc než rok jsem zasažen šípem lásky, a přesto si stále nejsem jist, zda mám místo ve vašem srdci a náklonnosti.“

Anna se zpočátku držela zpátky. Nechtěla být jen další královou milenkou, ale usilovala o sňatek a postavení královny. Jindřich se proto snažil o to víc. Posílal jí dary a dokonce jí věnoval zvěřinu ze svých honů.

V jednom listě jí sděluje: „Posílám vám jelena, kterého jsem včera večer ulovil vlastní rukou, a doufám, že až z něj budete jíst, vzpomenete si na lovce.“

Čtenář, který projde všech sedmnáct dopisů, vidí, jak se vztah postupně mění. Z úvodních prosebných a zdrženlivých vyznání se stávají řádky plné vášně.

Historička Sandra Vasoli k tomu řekla: „Na začátku je velmi zdvořilý. Používá láskyplná oslovení, ale taková, která byla tehdy považována za vhodná – ‚má paní a přítelkyně‘. Teprve později se dopisy stávají odvážnějšími, protože Anna začala jeho náklonnost opětovat.“

Proměna se netýkala jen obsahu, ale i stylu. Z pečlivých, formálních vět se staly důvěrnější a osobnější řádky. Král už nepůsobil jako prosebník, ale jako muž, který si dovoluje otevřeně psát o touze.

Nejznámější z dopisů vznikl v létě 1528, kdy Anglii sužovala epidemie potivice. Král v něm napsal: „Kéž bych mohl večer být v tvém objetí a políbit tvoje hezké kachničky.“

Výraz „hezké kachničky“ byl tehdy slangovým označením pro ženská ňadra. Historička Sandra Vasoli k tomu dodala, že Jindřich mluvil otevřeně o Anniných prsou a přiznal, že by si přál, aby místo jejího bratra seděla po jeho boku ona sama. Podobně intimních narážek je v dopisech více.

V jednom z listů například napsal: „Mým nejdražším přáním je strávit s tebou jen jednu noc, abych poznal, co na tobě vidí všichni ostatní.“

Jindy se svěřil: „Mé srdce patří jen tobě, lásko má, a doufám, že mi brzy dovolíš ukázat ti, jak velká je má touha.“

A v dalším dopise čteme ještě otevřenější vyznání: „Tvé krásné tělo a něžné dary mě tak uchvátily, že nemohu myslet na nic jiného než na tebe.“

Z těchto řádkůd je patrné, že král toužil nejen po Annině přízni, ale i po jejím těle. Dopis s „kachničkami“ se stal tak známým, že když BBC natáčela dokument s Lucy Worsley přímo ve Vatikánské knihovně, archiváři tento list nepovolili ukázat. Podle nich byl příliš intimní, a proto musel zůstat mimo záběr kamer.

Dopisy nejsou jen něžnými vyznáními. Král v nich zároveň probírá i své politické starosti. Zmiňoval knihu, v níž shromáždil argumenty pro zrušení manželství s Kateřinou Aragonskou. Píše také o příjezdu papežského legáta Campeggia, o jednáních, která nikam nevedla, nebo o morové epidemii, jež zasáhla Londýn a královský dvůr.

Na jednom listu toužil po polibku, na dalším řešil osud království. Anne tak četla něžná vyznání i úvahy o církevní politice – všechno v jednom svazku dopisů.

Když byly dopisy poprvé zveřejněny v 18. století, vyvolaly pozdvižení. Najednou bylo možné nahlédnout do soukromí panovníka, který je v dějinách spojován spíše s mocí a tvrdostí.

Největší pozornost vzbudil dopis s výrazem „hezké kachničky“. Čtenáře udivovalo, že si král dovolil tak otevřeně psát o Anniných ňadrech. Ostatní listy však ukazují spíše jinou stránku vztahu – touhu po blízkosti, vyjádření oddanosti i obavy z odloučení. Tyto dopisy vznikly výhradně pro Annu a nebyly určeny veřejnosti, proto v nich král nepoužíval oficiální dvorský styl, ale psal tak, jak to skutečně cítil.

Dopisy zachycují vztah, kvůli němuž Jindřich opustil Kateřinu Aragonskou, rozešel se s papežem a stal se hlavou nové církve. Anne Boleynová se po letech nejistoty dočkala koruny a dala život dceři Alžbětě, která později usedla na anglický trůn. Její vlastní život skončil v roce 1536 na Toweru, kde byla po obvinění z nevěry a spiknutí popravena.

V učebnicích bývá Jindřich VIII. vykreslován jako krutý panovník, který neváhal poslat na smrt své manželky a ministry. Sedmnáct listů uložených ve Vatikánu ale odhaluje i jeho druhou tvář, muže schopného něžnosti a touhy.

Zdroje: express.co.uk, thesun.co.uk, the-tls.com, gutenberg.org, chatgpt.com