Jak krásné byly dívky v době Československa: Přirozený úsměv a eleganci vystřídal botox a plastiky

Za sto let se proměnil samotný význam ženské krásy. Na začátku 20. století stačil pudr, rtěnka a upravený účes, zatímco dnes ženy často podstupují zákroky na estetických klinikách. Ideály se několikrát vystřídaly od vosího pasu přes chlapeckou štíhlost až po dnešní kult bezchybné pleti. Nešlo jen o módu, ale také o odraz společenských změn. S příchodem nových technologií a jiného životního stylu se měnil i obraz toho, co má být považováno za krásné. Cesta od jemného úsměvu československých dívek k botoxovým injekcím současných žen vypovídá o tom, jak se krása z přirozené vlastnosti proměnila v komerční projekt vyžadující neustálé investice.

Vznik Československé republiky ve dvacátých letech přinesl významnou změnu v chápání ženské krásy. Zatímco před válkou se ženská krása měřila podle šířky boků a vosího pasu, ve dvacátých letech si ženy zakládaly na tom, že žádné křivky nemají. Radikální změna ideálů? Rozhodně. Tato proměna nebyla náhodná. Okázalá krása přestala být výsadou šlechty a elit a dostávala se do nižších vrstev díky masovým médiím, především filmu. Herečky se stávaly novými vzory a ženy chtěly vypadat jako ony. Moderní československá žena definitivně propadla líčení, což bylo dříve vzácné.

Pro vzhled dvacátých let byl typický co nejsvětlejší matný make-up, tenké obočí narýsované do rovné linky, horní oční linka a výrazně rudé rty. Vlasy se zkracovaly, často až na chlapeckou délku. Šaty spíše skrývaly postavu, než aby zdůrazňovaly její tvary. Do módy se dostal sport a vzorem se stala vyšší, štíhlá postava bez křivek. Tento směr ale neměl dlouhého trvání.

Třicátá léta přinesla změnu. Ženy si už mohly dovolit kulatější tvary, ale štíhlost byla pořád módní. V této dekádě už ženy nemusely mít vosí pas jako jejich babičky. Stačilo, když byl pas užší než boky. Korzet tak definitivně skončil v šatníku historie. Symbolem této doby se stala kniha „Hygiena a kosmetika praktické ženy“ od Edy Lydisové z roku 1939, která slibovala „za tři měsíce jste štíhlou a krásnou bez drog!“ Lydisová reagovala na nebezpečný trend – lékaři a šarlatáni nabízeli hubnutí pomocí drog v podobě zázračných pilulek a hormonů.

V knize se ženy mohly dočíst revoluční slib: „můžete ztloustnout nebo zhubnout, ztratit boky, zbavit se vrásek, upevnit ňadra, zeštíhlet lýtka a paže, zjasnit oči, narovnat postavu, prostě provést opravy svého těla tak, jak si budete přát“. Tělo se tak poprvé stávalo „opravitelným“ projektem.

Tyto snahy o dokonalost však přerušila druhá světová válka a následné politické změny.

Správné ženě stačil šátek do vlasů a úsměv na rtech. Zatímco ve světě se ikonou stávala smyslná Marilyn Monroe s jejími křivkami, u nás byl ideálem spíše statná pracující žena. Ženy, které se chtěly upravovat a líčit, to měly složité. Západní kosmetika byla prakticky nedostupná kvůli železné oponě, a tak si musely pomáhat improvizací. „Časy, kdy jsme šminky sháněly pod rukou a místo řasenky používaly krémy na boty, jsou naštěstí pryč. Jedno je ale jisté – české ženy si vždy uměly poradit,“ vzpomínají pamětnice.

„Na oči se používala maskara v krabičce z Polska. Tuhá černá barva se ředila a roztírala kartáčkem na řasy,“ popisuje jedna z pamětnic. Změna přišla až v šedesátých letech, kdy vznikl Ústav kosmetiky v Praze s Olgou Knoblochovou, později známou jako Lady Dermacol.

S uvolněním poměrů v šedesátých letech se měnil i pohled na krásu. Do Československa začaly pronikat západní vlivy a s nimi nové představy o tom, jak má žena vypadat. Lidé, kteří se dostali na Západ, přinášeli do země módní časopisy i vyprávění o tom, co se tam nosí. Silně se prosazoval kult extrémní štíhlosti, který zosobňovala britská modelka Twiggy, vlastním jménem Leslie Hornby Armstrong. Měřila 170 centimetrů, vážila jen 41 kilogramů a stala se ikonou své doby. Její křehká, téměř chlapecká postava a obrovské oči určily směr, kterým se začaly inspirovat miliony dívek po celém světě, včetně těch československých. Twiggy tak vtiskla tvář nové éře, kdy se krása spojovala spíše s útlostí než s ženskými křivkami.

U nás se kvůli ní ženy začaly více líčit, hlavně oči. Protože se o líčení zajímaly více, vznikla v roce 1966 firma Dermacol. Ta původně vyráběla make-up, který dokonale zakryl všechno - používali ho v televizi a ve filmu. Později už ho běžně používaly i studentky na středních školách. Jenže některé to přehnaly. Vypadaly, jako by si namočily obličej do mouky, vzpomíná Světlana Louženská, která tehdy prodávala v pražské Kotvě. Kreativita žen ale neznala mezí. Ženy si pořád musely pomáhat, jak se dalo. Řasy barvily leštidlem na boty a obočí si natíraly černým krémem.

Následující desetiletí pokračovalo v trendu experimentování s vizáží. Stále se prosazovala hubená postava, ale ženy si začínaly více zakládat na péči o pleť a vlasy. Do módy se dostaly delší rozpuštěné účesy s pěšinkou uprostřed, oblíbené byly i sukně do áčka a výraznější šperky. Přestože kosmetických prostředků bylo málo, ženy se učily více kombinovat barvy a nebály se zkoušet nové styly.

Osmdesátá léta ale přinesla změnu, dámy získaly zpět ženské tvary. Modelky přestaly připomínat „ramínka na oblečení“. Vizážisticky to byla éra experimentů. Populární byly výrazné modré stíny, růžové rtěnky a husté obočí. Tehdy platilo, že kdo neměl modré stíny, jako by nebyl. Neodmyslitelnou součástí vzhledu se stala trvalá ondulace.

Pád komunismu otevřel Československu cestu k západním ideálům krásy. Výsledkem byl návrat extrémní útlosti. Zatímco v osmdesátých letech bylo módní husté obočí, devadesátá léta přinesla tenké linky vytrhané takřka na nit. Líčení se stalo dramatičtějším. K modrým stínům přibyly konturovací tužky a tmavé rtěnky v odstínech až do hněda.Eva Herzigová se stala jednou z nejvýraznějších českých tváří, která dobyla svět a definovala nový typ krásy.

Na přelomu tisíciletí se prosadil trend extrémní štíhlosti, doplněný módou celebrit s viditelnými břišními svaly. Stal se populárním ideál velmi hubené, ale zároveň atletické postavy.

Vstup do nového tisíciletí znamenal také revoluci v oblasti estetické medicíny. Dnes se krása stala průmyslem. Obrovským průmyslem. Globální trh s botoxem má hodnotu miliard dolarů a neustále roste. Estetická medicína láká stále více lékařů z běžného zdravotnictví. Nejznepokojivější je, že klienty jsou čím dál mladší ženy. Mnohé si nechávají píchnout botox už ve dvaceti jako prevenci proti vráskám. Mezi častými důvody pro návštěvu estetického lékaře patří rozchody, změny v životě nebo snaha cítit se lépe ve své kůži.

Vedle štíhlých modelek se prosazují i plus size dámy, ale zároveň se objevují extrémně obézní modelky. Sociální sítě vytvářejí tlak na okamžitou dokonalost a ideály krásy se pod jejich vlivem mění rychleji než kdy dříve. Ženy tak žijí v permanentním stresu, protože každý nový trend okamžitě nastavuje jinou laťku. Stejný tlak pociťovaly i světové celebrity. I herečky často otevřeně hovoří o neustálých nabídkách plastických operací a kosmetických zákroků, které mají „zachovat mladistvý vzhled“. Některé přiznávají, že se snaží stárnout přirozeně, ale čelí tlaku fanoušků, médií i filmového průmyslu, který je neustále porovnává s mladšími kolegyněmi. Výsledkem je prostředí, kde je krása prezentována spíše jako povinnost než jako volba.

První česká královna krásy Růžena Brožová z roku 1910 měla úplně jiný typ krásy než dnešní modelky. Soutěže probíhaly s přestávkami od konce války až do sedmdesátých let, pak znovu od roku 1989. Zajímavé je sledovat, jak se měnil typ vítězek. Zatímco dříve vyhrávaly spíše plnější dámy s jemnými rysy, od devadesátých let dominují štíhlé modelky s výraznými rysy.

Ideály krásy se v čase střídaly od úzkého pasu přes chlapeckou štíhlost až po výrazné křivky. Vždy odrážely společenské změny i technický pokrok. Otázkou zůstává, jak bude vypadat krása příštích desetiletí a zda si znovu nenajde cestu k větší přirozenosti.

Zdroje: prozeny.cz, info.cz, cs.wikipedia.orgdspace.cuni.cz