Ráj neřestí v devadesátkách: V Discolandu Sylvie se střídali Karel Gott, veksláci i dívky z Perlovky

Cesta Ivana Jonáka za slávou a bohatstvím začala dlouho před revolucí. Narodil se 7. března 1956, ve stejný den jako T. G. Masaryk. Už jako náctiletý navštěvoval klub Olympia ve Spálené ulici a divadlo Semafor, kde rád sedával v prvních řadách, aby „mohl koukat herečkám pod sukně“.

První střet se zákonem přišel v 70. letech – do vězení se dostal nikoliv za kšefty načerno, ale za vztah s nezletilou dívkou. Jonák tvrdil, že šlo o nedorozumění, jelikož dívka mu údajně lhala o svém věku a její matka o jejich vztahu věděla.

Po propuštění vystřídal různé profese. Pracoval jako vyhazovač, popelář, vekslák a především taxikář načerno. Svůj první vůz Tatra 603 z druhé ruky později doplnil o škodovku. Seznámil se s jednou starší společnicí, která se starala o bývalé lehké ženy z Perlovky, a večer postával se svým vozem u Lucerna Baru, odkud pak tyto dámy rozvážel.

Když přišla sametová revoluce, pohyboval se kolem Václavského náměstí a stal se dokonce „pokladníkem“ Nezávislého sdružení revolucionářů. V poštovních pytlích údajně shromáždil několik milionů korun vybraných od lidí do kasiček. Peníze měly být podle jeho „svérázné logiky“ využity „eticky a morálně“ na boj proti komunistům. Jonák také prohlašoval, že diskotéka se „stane základnou politiků a další síly pro zformování nebo zrekonstruování politické strany, co pak vyhraje volby a komunisty zakáže“.

Cesta k vlastnímu podniku se otevřela, jakmile Jonákova choť Ludvika navázala spolupráci s německým obchodníkem s auty Helmutem Hugerem, který výstavbu několikapatrové diskotéky v Libni financoval na úvěr téměř 400 tisíc marek (asi devět milionů korun). Budovu pak vlastnili všichni tři – Huger 40 procent, Ludvika a Ivan po 30 procentech.

Při výstavbě se na ničem nešetřilo. Jonák chtěl dostavět budovu za každou cenu – co nejlepší a největší. Výsledkem byl klub s plochou přes 500 metrů čtverečních, ačkoliv vlastně ani neexistovaly plány, podle kterých by se stavělo.

Sylvie přivítala první návštěvníky při velkolepém otevření 1. dubna 1992. Ivan Jonák dal svému podniku jméno po své mladší dceři Sylvii, bar, který byl uvnitř, nesl jméno té starší – bar Veronika. Na diskotéku se vešlo kolem 900 lidí a v baru mohlo zhruba 100 hostů sledovat kabaretní vystoupení.

Podnik brzy získal pověst nejluxusnějšího zábavního klubu v Praze, který svému majiteli vydělával údajně až milion korun za večer. Program nabízel taneční párty, nepřetržitě otevřená kuchyně servírovala mimo jiné vyhlášenou svíčkovou a o hudební produkci se starali zkušení DJové. Kabaretní vystoupení vrcholilo striptýzem.

Stopadesátikilový Ivan Jonák s typickým účesem „deka“ (vepředu byznys, vzadu párty) vylepšeným trvalou, v bílém obleku na míru a zlatými prsteny na každém prstu, se stal symbolem bezbřehé svobody devadesátých let. V jednu dobu vlastnil 23 aut a byl známý svými extravagantními zvířaty.

DJ Uwa, který v klubu působil dva a půl roku, vzpomínal: „Bylo to místo setkávání pro všechny generace, pro všechny možné lidi – politiky, zpěváky, umělce, herce, obyčejné lidi i lidi s pofiderní minulostí. Zažil jsem tu ty nejkrásnější chvíle.“

V Discolandu se scházeli bývalí veksláci, podnikatelé, členové podsvětí, politici i hvězdy showbyznysu. Mezi VIP hosty patřil Karel Gott, Lucie Bílá, Michal David, ale také tehdejší premiér Václav Klaus. Podle pamětníků to byla „nabubřelá vekslácká diskotéka napůl s bordelem, kde byste shrnuli veškerý nevkus 90. let a jejich kočičí zlato“. Lidé tam nechodili tancovat, ale spíše se předvádět: „Byl to společenský styk pro lidi určité kategorie – pro lidi, kteří do ní patřili, nebo chtěli patřit.“ Dalo se čekat, že důležití bossové pražského zločineckého prostředí, jako byl především kmotr František Mrázek, k Jonákovi chovali hlubokou zášť.

Jonákovy výstřelky byly legendární. V klubu jste mohli potkat medvěda Míšu, kterého Jonák venčil i v pražské Stromovce. „On byl tak chytrý, že si klec kolikrát zvládl sám otevřít. Když Míša zjistil, že tady nikdo není a nevidí ho, sebral se a utekl. Došel až k Berouskům domů a největší sranda je ta, že oni nám ho vždycky posílali samotného tramvají zpátky,“ vyprávěl DJ Uwa.

V suterénu měl Jonák v akváriu krokodýla Bohouše, který podle pamětníků postupně rostl, jak mu dovoloval prostor, a vedle něj přebýval had. Jonák byl také známý tím, že se nikdy neopíjel – dal si prý maximálně „dva, tři panáky skotské nebo sklenici vína“ a drogy ho nelákaly.

Zatímco se na parketu a v baru bavila smetánka, v zákulisí probíhalo leccos temného. Údajně se tam dalo koupit vše – zbraně, drogy, kradená auta i intimní služby. Jonák měl pod sebou v jednu chvíli až 90 lidí, mezi nimiž byli i lidé napojení na organizovaný zločin.

Provozním šéfem byl Albert Žirovnický, který si později odpykával šestnáctiletý trest za vraždu. Jako vyhazovač tu pracoval David Berdych, jeden z členů gangu vyděračů napojených na policii. V Discolandu Sylvie působili z šestatřicetičlenného Berdychova gangu kromě samotného Berdycha také Radek Trumpeš, Michal Puchar, Josef Korbela a Jaromír Prokop.

Bohémský život Ivana Jonáka plný radovánek se projevil na jeho manželství s Ludvikou, které se postupně změnilo jen na svazek dvou podílníků v byznysu. Údajně prošlo jeho postelí více než dva tisíce žen. Jeho manželce došla trpělivost, podala žádost o rozvod a chtěla Discoland prodat, vzít svou část a osamostatnit se. S tím však Jonák kategoricky nesouhlasil.

Zlomový okamžik přišel v dubnu 1994. Nájemný vrah Jiří Tokár zastřelil Ludviku ve stánku se zeleninou na panelovém sídlišti v pražské čtvrti Petrovice jedinou ranou do hrudníku. Bylo to za bílého dne, mladší dceři Sylvii bylo v té době sedm, starší Veronice jedenáct let.

Během půl roku policie obvinila v souvislosti s vraždou 10 mužů, mezi nimi i Ivana Jonáka. Zatčen byl 6. září téhož roku. Stal se také obětí dvou pokusů o vraždu – nejprve pod jeho Nissan Patrol někdo nastražil výbušný systém, následující den na něj někdo vystřelil a zasáhl ho do tváře. Kulka mu prostřelila tvář, zlomila několik zubů a poranila jazyk, ale přežil.

Jeho sláva pohasla stejně rychle, jako vzplála - Jonákova cesta do vězení byla nemilosrdně krátká. Ve vazbě pobyl dva roky, během nichž jeho byznys i pověst utrpěly nenapravitelné škody. Od počátku trval na své nevině a tvrdil, že vraždu a atentáty na něj zorganizoval německý společník Huger. V říjnu 1998 ho Městský soud v Praze osvobodil, ale Vrchní soud tento rozsudek zrušil.

V roce 2000 se případ začal projednávat znovu. Definitivně byl odsouzen na 18 let až v roce 2001. Stal se vězněm číslo 8189. Teprve v roce 2007 začal soud stíhat Hugera za organizaci dvou pokusů o vraždu Ivana Jonáka, v roce 2009 však byli všichni stíhaní zproštěni viny pro nedostatek důkazů.

Z výkonu trestu byl Ivan Jonák propuštěn 28. dubna 2014. „Obnovím Discoland Sylvie!“ prohlašoval v médiích. Byl však bez peněz, s exekucí 40 milionů korun na krku a odkázaný na pomoc kamarádů. Budova diskotéky byla navíc zatížena dvacetimilionovou exekucí a byla ve skutečnosti jen provizorní stavbou, jejíž dočasnost byla periodicky prodlužována.

Proběhla sice snaha o uspořádání brigády na obnovu Discolandu, ale velkolepé sny, které spřádal ve vězení, se pod tíhou reality rychle rozplývaly. Po necelých dvou letech na svobodě zemřel 24. února 2016, 666 dní po propuštění, na komplikace spojené s těžkou cukrovkou. Bylo mu nedožitých 60 let.

Budova bývalé slavné diskotéky změnila majitele. V roce 2023 byla částečně zbourána a podnikatel Petr Michovský, bývalý partner pražské primátorky Adriany Krnáčové, na jejím místě buduje bytový dům s restaurací v přízemí.

Z Discolandu Sylvie, který byl kdysi symbolem divokých devadesátek, zbyly jen vzpomínky pamětníků a posmrtně vydaná autobiografie jeho majitele.

Zdroje: www.extra.cz, www.prahain.cz, refresher.cz, www.blesk.cz, www.ctidoma.cz, www.blesk.cz