Krásná svářečka z filmu Flashdance: Jennifer Beals dnes praktikuje kung-fu i v 61 vypadá úchvatně

V roce 1983 vstoupil do kin romantický tanební film Flashdance a stal se kultovním snímkem osmdesátých let. Hlavní hvězdou se stala tehdy osmnáctiletá Jennifer Beals, která ztvárnila Alex Owens, svářečku snící o kariéře profesionální tanečnice. Dnes, více než čtyři dekády po premiéře, zůstává tento snímek jedním z nejpamátnějších filmů své éry a Jennifer stále vypadá úchvatně.

Jennifer Beals se narodila 19. prosince 1963 v Chicagu jako dcera učitelky základní školy Jeanne Anderson a majitele obchodů s potravinami Alfreda Bealse. Rozpustilé, vlnité vlasy, nevinný pohled, rošťácký úsměv a spousta energie. Přesně takovou dívku hledala produkce. Její otec byl Afroameričan, matka Irka, což v ní vyvolávalo pocit odlišnosti. Když jí bylo devět let, otec zemřel.

Divadelní talent se u Beals projevil už na střední škole Francis W. Parker School v Chicagu. Dva klíčové okamžiky ji inspirovaly k herectví. Účinkování ve školním představení Šumař na střeše a návštěva představení Balm in Gilead v divadle Steppenwolf, kde dobrovolně uváděla diváky na místa.

Po střední škole nastoupila na prestižní Yale University, kde studovala americkou literaturu. Právě během studií na Yale se její život navždy změnil. Dostala příležitost účinkovat ve Flashdance, kvůli čemuž si dokonce odložila jeden semestr.

Cesta k hlavní roli nebyla jednoduchá. Křehce provokativní Jennifer Beals získala hlavní roli v osmnácti letech, když během náročného konkurzu porazila čtyři tisíce dalších uchazeček. Do finálového kola castingu se dostaly tři kandidátky. Jennifer Beals, Demi Moore a Leslie Wing. Podle různých zdrojů existují dvě verze příběhu o tom, jak byla Beals nakonec vybrána.

Jedna tvrdí, že tehdejší prezident společnosti Paramount Michael Eisner požádal sekretářky ve studiu, aby po zhlédnutí zkušebních natáčení vybraly svou favoritku. Jednomyslně zvolily Beals.

Druhá verze, kterou uvádí scenárista Joe Eszterhas, je kontroverzní. Podle něj Eisner požádal „dvě stě nejtvrdších mužů na place, týmisty a osvětlovače a gripy“ se slovy „Chci vědět, kterou z těchto tří mladých žen byste si nejraději vzali do postele“. Takový přístup by dnes rozhodně neprošel a prezident by na hodinu letěl ze své funkce. Flashdance však měl konečně svou hlavní hrdinku a Jennifer se otevřela brána do velkého světa Hollywoodu.

Hudební film si sice prošel negativní kritikou lidí z oboru, ale u diváků bodoval na plné čáře. Kouzelná svářečka, která si splní svůj největší sen, je plný skvělé hudby, tance, lásky a samozřejmě končí pořádným happyendem. Jennifer předvedla nejen herecký talent, ale také dokonalou postavu.

Kdo by si však myslel, že dnes legendární scéna, kdy tančí před komisí, je zcela v režii krásné herečky, tak se hluboce mýlí. Elaborované taneční sekvence ve filmu byly dílem několika dublérů. Hlavní taneční dublérkou byla francouzská herečka Marine Jahan, breakdance v závěrečné adiční scéně předvedl tanečník známý jako Crazy Legs, a gymnastické prvky, včetně skoků ve vzduchu během pomalého záběru v adiční scéně, provedla profesionální gymnastka Sharon Shapiro.

Vše samozřejmě vypadá naprosto autenticky, ale Jennifer sama přiznává, že tančit vůbec neumí. Beals později potvrdila své taneční limity, když odmítla nabídku účasti v pořadu Dancing with the Stars. „Nejsem tanečnice. Požádali mě a já řekla ne. Mohli byste přistavit k mým dveřím náklaďák plný peněz a já bych to neudělala,“ přiznala Beals v rozhovoru.

Možná nejslavnější kus oblečení z filmu vznikl úplnou náhodou. Ta proslulá mikina s dírou u krku? Jennifer ji omylem zničila v sušičce doma. „Bylo to založeno na módní nehodě. Měla jsem svou oblíbenou mikinu na střední škole a dala jsem ji do sušičky příliš dlouho a na příliš vysokou teplotu. Takže se část u krku zmenšila a nemohla jsem si ji přetáhnout přes hlavu, tak jsem prostě vystřihla díru. A nosila jsem ji na zkoušku kostýmů pro Flashdance a režisér Adrian Lyne ji opravdu miloval, stejně jako kostýmní návrhář Michael Caplan, takže udělal mnohem lepší verzi pro film,“ vysvětlila Beals.

Kasovní trhák uspěl také v roce 1984 na Oscarech. Píseň „What a Feeling“ si odnesla zlatou sošku. Z mladičké herečky se stala obletovaná hvězda, ale k údivu všech se Jennifer rozhodla nejdříve dostudovat.

Navzdory obrovskému úspěchu a lukrativním nabídkám se Beals rozhodla vrátit na Yale a dokončit vzdělání. Během studií natočila jen jeden film. The Bride se Stingem. Odmítla dokonce roli ve filmu St. Elmo's Fire od Joela Schumachera, protože dávala přednost studiu.

„Nikdy mě nezajímalo něco jen proto, jak mě to zbohatí nebo proslaví. Odmítla jsem tolik peněz a moji agenti z toho šíleli,“ vzpomínala později na svá rozhodnutí.

Po promoci na Yale v roce 1987 s titulem z americké literatury se Beals vrátila k herectví. Spolupracovala s předními herci své generace. S Nicolasem Cagem ve Vampire's Kiss (1989) a dvakrát s Denzelem Washingtonem, nejprve v Devil in a Blue Dress (1995) a později v The Book of Eli (2010).

Zlomovým momentem v její televizní kariéře se stal seriál The L Word, kde ztvárnila Bette Porter, lesbu s vysokoškolským vzděláním a ředitelku uměleckého muzea. Beals si vyžádala, aby byla postava smíšeného rasového původu (stejně jako ona sama), což umožnilo, aby Kit Porter v podání Pam Grier mohla být Bettinou nevlastní sestrou.

„Myslím, že poté, co jsem šest let hrála Bette Porter v The L Word, jsem se cítila jako čestný člen komunity,“ řekla Beals o své podpoře LGBTQ+ práv. V roce 2012 obdržela ocenění Ally For Equality Award od Human Rights Campaign za vynikající podporu leseb, gayů, bisexuálů a transgender komunity.

Ve svých jednašedesáti letech vypadá Jennifer neskutečně a štíhlá brunetka se stále udržuje ve formě. Je praktikantkou kung-fu, sanshou a kickboxu, pravidelně se věnuje triatlonu a udržuje si tak perfektní fyzickou kondici. Jako nadšená fotografka vystavuje své práce pod manželským jménem Dixon. V roce 1989 fotografovala prezidentské volby na Haiti a aktivně sleduje společenské dění.

Štěstí a pohodu našla u druhého manžela, kanadského podnikatele Kena Dixona, za kterého se vdala v roce 1998. Společně vychovávají dceru narozenou v roce 2005 a Kenovy dvě děti z předchozího manželství. V roce 2022 se navíc stala kanadskou občankou.

Co se týče herectví, Jennifer se vrátila k Bette Porter v novém seriálu The L Word: Generation Q, který běžel od roku 2019 do 2023. Teď už jen nehrála, ale celý projekt produkovala. Objevila se taky v The Book of Boba Fett, kde si zahrála modrou mimozemšťanku.

Více než čtyři dekády po premiéře se na Flashdance vzpomína jako na ztělesnění osmdesátek. Jennifer Beals dokázala, že někdy stačí jediná role a z neznámé vysokoškolačky se stane hvězda, na kterou se nezapomene.

Zdroje: en.wikipedia.org, theguardian.com, nypost.com, nypost.com, elle.com