Marta Gottwaldová: Nevzdělaná robustní služka, která se stala první dámou, překvapila svou lidskostí

Marie Holubová se narodila 17. září 1899 v Kopřivnici jako nemanželské dítě chudé vdovy Rosalie. Z prosté dívky bez vzdělání se později stala manželka komunistického vůdce a první dáma Československa. Tato žena bez formálního vzdělání se musela během života vypořádat s mnoha výzvami, které jí osud připravil - od těžkého dětství bez otce až po nečekané setkání s mladým vojákem, které navždy změnilo směr jejího života.

Marie, která si později začala říkat Marta, neměla na růžích ustláno. V křestním listě zůstalo jméno otce nevyplněno a ona se ho nikdy nedozvěděla. Vyrůstala v chudobě, a aby se postavila na vlastní nohy, pokusila se vyučit číšnicí. Učení však nedokončila a začala se živit jako služebná.

Osudovým okamžikem jejího života se stalo setkání s mladým desátníkem Klementem Gottwaldem, který po první světové válce sloužil v nedalekém městě Příbor u 4. dělostřeleckého pluku. Podle svědectví Gottwaldových spolubojovníků nebyl tento mladík nijak zvlášť aktivní v navazování vztahů s děvčaty. „Za děvčaty nechodil. Měl pořád kolem sebe knihy a dlouho do noci se učil. Leda si někdy vyšli do města, ale fasovali tak málo peněz, že s nimi byli za dvě hodiny hotovi.“ vzpomínal jeden z jeho tehdejších kamarádů.

Přesto se s Marií seznámil, pravděpodobně na některé z tanečních zábav. Jejich vztah měl rychlé následky - 5. srpna 1920 Marie porodila dcerku, kterou pojmenovala Marta. Gottwald otcovství nepopíral, ale oženit se s matkou svého dítěte nechtěl. Mladá matka tak zůstala s dcerou sama.

Klement Gottwald mezitím hledal své místo v životě. Po propuštění z armády v listopadu 1920 vystřídal několik zaměstnání a nakonec zakotvil v redakci komunistických novin na Slovensku. Marie ho několikrát navštívila, ale neměla pochopení pro jeho politické ambice a revoluční nadšení. Její svět byl mnohem prostší - chtěla především stabilní rodinný život.

Zlom nastal v roce 1924, kdy se noviny, pro které Gottwald pracoval, přestěhovaly do Moravské Ostravy. Tehdy se konečně začali všichni tři scházet pod jednou střechou. Marie prokázala mimořádnou vytrvalost a trpělivost. Navzdory častým policejním prohlídkám a nepříjemnostem, které s sebou život po boku komunistického aktivisty přinášel, mu zůstávala věrnou oporou. Ačkoli jí politika sama o sobě nebyla blízká, pomáhala mu přenášet zprávy a kryla ho při policejních výsleších.

„V soukromí se z nich stal pevný tandem, ve kterém se jeden o druhého opíral až se sourozeneckou intenzitou,“ píše Pavel Kosatík ve své knize o manželkách československých prezidentů. „Pro Gottwalda měla zřejmě neocenitelný význam: ať byla, jaká byla, vztah k ní z něho dělal člověka. Bez ní by byl jen chladným aparátnickým strojem, plně zaměstnaným v politickém boji. Ona v něm, právě proto, že nestačila a nemohla ho následovat do jeho světa, zachraňovala špetku lidskosti.“

Oficiální sňatek uzavřeli až 21. března 1928 v Praze, kdy jejich dceři bylo už osm let. V této době se také Marie začala představovat jako Marta - údajně proto, aby ji v redakci Rudého práva, kde pracoval její manžel, odlišili od mnoha jiných Marií.

Když se Gottwald v roce 1929 dostal do čela komunistické strany a pronesl v parlamentu svůj známý projev o „zakroucení krku“ nepřátelům revoluce, začalo být jasné, že život po jeho boku nebude nikdy poklidný. V roce 1934 musel před zatčením uprchnout do Moskvy, kam ho následovala i Marta s dcerou.

Pobyt v Sovětském svazu byl pro Martu zlomový. Z pražské hospodyně, která musela vycházet se skromným rozpočtem, se rázem stala po materiální i společenské stránce privilegovanou osobou. Poprvé si uvědomila, že život vedle stranického vůdce může přinášet i výhody. Po krátkém návratu do Československa se rodina v roce 1938 po Mnichovu vrátila zpět do Moskvy, kde opět žila v relativním přepychu.

Pamětníci vzpomínají, že přes své výsadní postavení zůstala Marta přátelská a štědrá. I v těžkých válečných časech po roce 1943 nosila jídlo ze zvláštních obchodů pro stranickou elitu a rozdávala ho potřebným. Byla prý veselou a hlučnou společnicí, ráda hrála karty, ale těžce snášela, když si z ní někdo dělal legraci.

Po návratu do Československa v roce 1945 už Marta zažívala zcela jiný život než před válkou. Namísto pronajatých bytů na periferii bydleli Gottwaldovi v hotelu Alcron a později ve vile u Prašného mostu. Po únoru 1948 a následném zvolení Klementa Gottwalda prezidentem republiky se z Marty stala první dáma.

V této roli se snažila napodobit elegantní a kultivovanou Hanu Benešovou, ale nikdy nedosáhla její přirozené noblessy. Chybělo jí vzdělání i společenské vystupování, a tak působila často nepatřičně až směšně. Jako robustní žena bez vkusu nosila drahé kožešiny i v letních vedrech a nechávala si šít modely, které se na její korpulentní postavu naprosto nehodily. Jak poznamenal jeden z tehdejších svědků, vypadalo to spíš jako karikatura první dámy než skutečná reprezentace státu.

Lidé si ji pamatují také pro její trvání na oslovení „milostivá paní“ místo očekávaného „soudružko“. Hradní personál byl tímto požadavkem překvapen, ale musel se podřídit. Zároveň Marta nikdy nezapřela svůj původ - zamykala spíž a nutila kuchařky, aby zpracovávaly zbytky jídla z předchozího dne, protože byla zvyklá šetřit.

Vztahy s manželem nebyly vždy idylické. Podle svědků mezi nimi často docházelo k napětí a hádkám. Přesto plnila důležitou roli v Gottwaldově životě - snažila se kontrolovat jeho nadměrnou konzumaci alkoholu, i když ne vždy úspěšně. Podle šéfa prezidentovy ochranky „Soudruh Gottwald se téměř s nikým nestýkal. Byl velmi upjat na Martu“ a téměř s nikým jiným se nestýkal.

Navzdory všem kontroverzím spojeným s její osobou projevila Marta Gottwaldová v době politických procesů na počátku 50. let i svou lidskou tvář. Po justiční vraždě Rudolfa Slánského v roce 1952 materiálně podporovala jeho vdovu Josefu, s níž se spřátelila už během moskevského pobytu.

Sama Marta se nikdy nestala členkou Komunistické strany Československa, což jí někteří straničtí kolegové jejího manžela vyčítali. On sám to však komentoval pragmaticky: „Takhle je to snad i lepší.“

Radost jí přinášela především rodina, zejména její vnoučata. S vnučkou „Batulkou“ se ráda fotografovala a trávila s ní mnoho času.

V posledních letech života se Martino zdraví zhoršovalo. V roce 1948 podstoupila operaci štítné žlázy, ale později se u ní objevil karcinom dělohy, který byl diagnostikován příliš pozdě. Když lékaři v roce 1952 zjistili rozsah onemocnění, bylo už prakticky nemožné účinně zasáhnout.

Náhlá smrt Klementa Gottwalda 14. března 1953, pouhé dva týdny po pohřbu Stalina v Moskvě, ji těžce zasáhla. Za několik měsíců zhubla o neuvěřitelných 60 kilogramů. Svého manžela přežila jen o sedm měsíců - zemřela 28. října 1953, přesně na výročí vzniku Československa.

Přestože básník Vítězslav Nezval její odchod oslavil oslavnou básní, Marta Gottwaldová se nestala osobností, za kterou by celý národ upřímně truchlil. Z historického pohledu zůstává kontroverzní postavou - ženou bez vzdělání a kultury, která se ocitla na vrcholu společenského žebříčku, ale nikdy se s touto rolí nedokázala plně ztotožnit.

Zdroje: cs.m.wikipedia.org, www.idnes.cz, www.novinky.cz, www.reflex.cz