Článek
Bylo jaro roku 1961, Praha se pomalu probouzela ze zimního spánku a na Vinohradech žila osmnáctiletá dívka, která netušila, že se její život brzy změní. Olga Schoberová, narozená 15. března 1943, pracovala jako fakturantka v podniku Technomat a občas si přivydělávala focením reklam. Byla to právě její krása, která jí otevřela dveře do světa filmu a showbyznysu.
Vše začalo sérií náhod. Když její o tři roky starší sestra Eva nemohla na jednu fotografickou zakázku, poslala místo sebe Olgu. Ta okamžitě zaujala a brzy se začala objevovat v reklamách, včetně té na plzeňské pivo. Jejího půvabu si všiml režisér Antonín Kachlík, který ji v roce 1963 obsadil do menší role v komedii Bylo nás deset. V té době chodila s kreslířem Kájou Saudkem, který jí údajně poradil, aby se obarvila na blond.
Od Limonádového Joea k Playboyi
Skutečný průlom v její kariéře přišel s filmem Limonádový Joe (1964), kde ztvárnila roli neposkvrněného anděla Winnifred. Film ji nejen proslavil v Československu, ale také jí otevřel dveře do zahraničí. Stala se první Češkou, jejíž fotografie se objevila na titulní straně amerického časopisu Playboy, a to hned v roce 1964. Je třeba dodat, že na rozdíl od toho, co se tehdy říkalo, fotografie byly velmi cudné a Olga na nich byla oblečená.
Díky Československému Filmexportu, který byl tehdy jedinou oficiální cestou, jak se herci ze socialistické země mohli dostat k práci v zahraničí, začala dostávat nabídky na natáčení v zahraničí. Během své kariéry natočila celkem 26 československých, amerických, italských a německých filmů.
Její mezinárodní věhlas vzrostl zejména po rolích ve filmech Kdo chce zabít Jessii? (1966), kde ztvárnila vynálezkyni antigravitačních rukavic se spoře oděným tělem, a v historickém dramatu Lucrezia Borgia (1968). V zahraničí byla často přirovnávána k Brigitte Bardotové a Ursule Andressové.
Jak sama o sobě s odstupem času řekla: „V době, kdy jsem byla populární, jsem si to neuvědomovala. Jedině teď když se dívám na fotografie, tak si říkám: Proboha, vždyť já jsem byla skutečně hezká.“
Hvězdná setkání a lásky
Při natáčení filmu Tajemství čínského karafiátu v roce 1963 poznala svého prvního manžela, amerického herce a kulturistu Brada Harrise. Vzali se v roce 1967 a o dva roky později se rozvedli. Z tohoto manželství má dceru Sabrinu, která nyní pracuje jako filmová stylistka a kostymérka.
Její milostný život byl poměrně bohatý. Byla partnerkou mnoha osobností české kultury – kromě již zmíněného Káji Saudka to byli také výtvarník Theodor Pištěk, psychiatr Miroslav Plzák, zpěvák Josef Laufer či režisér Juraj Jakubisko. O vztahu s Jakubiskem později prozradila: „S Jurajem mi bylo tři roky moc fajn. Byl milý, vtipný. Bylo to v době, když už mi to s prvním manželem moc neklapalo a vlastně jsme se ani moc neviděli.“
V roce 1968 se účastnila slavnostního večera v londýnském divadle Odeon, kde byla představena britské královně Alžbětě II. a princi Filipovi. Stala se jednou z nejfotografovanějších osobností této události a britský tisk dokonce spekuloval o vzájemné náklonnosti mezi ní a princem Charlesem.
Druhým manželem Olgy Schoberové se stal v roce 1972 hollywoodský producent John Calley, kterého poznala na večírku u Barbary Streissandové, kam ji vzal Miloš Forman. Rok po svatbě se Calley stal prezidentem studia Warner Brothers, ale překvapivě to Olžinu hereckou kariéru neposunulo kupředu.
Život v luxusu
Po sňatku s Calleym začala Olga Schoberová vést život americké smetánky. Bydlela v rozlehlé luxusní vile v Beverly Hills a přátelila se s řadou hollywoodských hvězd - Clintem Eastwoodem, Robertem Redfordem, manželi Trumpovými, Paulem Newmanem a dalšími. Díky sňatku získala americké občanství a mohla tak střídavě pobývat i v Československu.
V sedmdesátých letech se ještě vrátila do českého filmu, aby si zahrála v komedii Pane, vy jste vdova (1970), v Jakubiskově trezorovém snímku Dovidenia v pekle, priatelia (1970) a Lipského parodii na rodokapsy Adéla ještě nevečeřela (1977). Jejím posledním filmem byl dobrodružný Vrak (1983).
Postupně se vzdala filmové kariéry, především kvůli svému osobnímu vztahu s manželem. Ten však nevydržel. Na přelomu 80. a 90. let už žili odděleně a v roce 1992 se rozvedli. John Calley si poté vzal o třicet let mladší herečku Meg Tilly.
Návrat do Prahy a život v opuštění
V devadesátých letech se Olga Schoberová vrátila do Prahy, kde žije dodnes v ústraní, bez kontaktů s tiskem či filmem. Na začátku 90. let několik let pečovala o svou nemocnou matku, a poté se rozhodla zůstat natrvalo. Rozhovory poskytla jen zcela ojediněle, například v roce 2012 časopisu Instinkt, kde prohlásila: „Byla jsem jen hezká a to je všechno. A proto si teď spokojeně můžu žít.“
O tom, jak těžké je získat rozhovor s touto legendou, svědčí i zkušenost novináře a spisovatele Ondřeje Suchého, který by o ní rád napsal biografii. Přestože se s ní po dlouhém vyjednávání sešel, a to dokonce v doprovodu jejího právníka, rozhovor nakonec odmítla se slovy: „Zapomeňte na všechny ty rozhovory. Jsou zkreslené, plné hloupostí a nepravd.“
Negativní zkušenosti s bulvárními novináři, kteří jí před časem zazvonili u dveří a začali ji fotografovat neupravenou a nečekanou, jen přispěly k tomu, že se ještě více uzavřela před světem šoubyznysu a pozorností médií.
Na rozdíl od mnoha svých kolegyň se Olga Schoberová rozhodla stárnout přirozeně, s grácií. Nemá potřebu předstírat věčné mládí. Slávy si užila dost a nyní, v úctyhodném věku 82 let, si užívá klid a soukromí. Možná je to i proto, že poznala i odvrácenou stranu popularity – neuvěřitelné množství pomluv, falešný obdiv i závist.
Jisté je, že Olga Schoberová zůstává ikonou české kinematografie, symbolem přirozené a smyslné krásy, který nikdy na plátně nezestárl. A přestože nikdy neměla velké herecké ambice, dokázala zanechat nesmazatelnou stopu v dějinách československého filmu i za jeho hranicemi.
Zdroje: cs.wikipedia.org, www.csfd.cz/, www.i60.cz, www.denik.cz
