Článek
Stanislav Hložek zůstal většině lidí v paměti jako usměvavý zpěvák, který na jevišti stál po boku Petra Kotvalda a zpíval Holky z naší školky. I dnes, když má po sedmdesátce, vychází na pódium s lehkostí – jen už nemá osmdesátková saka a účes, ale jistota v projevu mu zůstala. Diváci si pořád říkají o stejné hity a on jim je dál zpívá. Za bezstarostným obrazem oblíbeného zpěváka se ale schovává život, ve kterém za slávu zaplatil hodně vysokou osobní cenu.
Na začátku osmdesátých let zažíval vrchol kariéry. Holky z naší školky zněly z každého rádia, prodávaly se statisíce desek a Hložek patřil k nejznámějším tvářím československé popmusic. Zatímco na střeše obchodního domu Kotva přebíral zlatou desku za milion prodaných nosičů, doma se mu rozpadalo první manželství a o pár let později přišla ztráta, která ho poznamenala na celý život. Tehdy se naplno ukázalo, že slávu a zároveň rodinu se ne vždy podaří udržet pohromadě.
Rodinné štěstí nevydrželo nápor slávy
Stanislav Hložek se poprvé oženil už v devatenácti letech, ještě jako student stavební průmyslovky. S manželkou Danou přivítali dceru Danu ještě předtím, než odmaturoval, brzy nato se narodil syn Stanislav. Postupem času se ale ukázalo, jak moc je to pro všechny vyčerpávající. Skutečnost byla totiž mnohem náročnější. Manželka Dana zůstávala s dětmi ve Zlíně, zatímco on většinu času trávil na cestách mezi koncerty a natáčením. I když po každém zájezdu nebo vystoupení sedal do auta a vracel se na Moravu, doma byl jen krátce a většina zodpovědnosti za rodinu ležela na ní.
Když se Hložek vydal na profesionální dráhu do Prahy, kde začal zpívat v Orchestru Karla Vágnera po boku Hany Zagorové a Petra Kotvalda, jeho rodina zůstala na Moravě. Koncerty, turné, natáčení, televizní vystoupení – to všechno znamenalo, že doma trávil ještě méně času. Postupně jim docházelo, že žijí každý úplně jinak, ona v rytmu dětí a domácnosti, on v rytmu kapely, cest a stále větší popularity. „Rodina dostávala na frak, byl jsem pořád někde v luftu. Děti vyrostly jako z vody, s manželkou nám to přestalo klapat,“ přiznal zpěvák v pořadu 13. komnata. Snažil se situaci zachránit, opakovaně manželku přemlouval, aby se s dětmi přestěhovala za ním do Prahy, ona však nechtěla.
Rodina se nakonec do Prahy přece jen přestěhovala, brzy se ale ukázalo, že hlavní problém nebyla vzdálenost, ale to, jak moc se od sebe během let odloučení vzdálili. „V bytě na sídlišti Jižní Město se mojí ženě nelíbilo a i když jsme se oba poctivě snažili, už jsme se vzájemně nepřiblížili,“ vzpomíná dnes Hložek ve své knize Zběsilé osmdesátky. Rozvádět se ale nechtěl, byl vychováván k tomu, že rodina je základ všeho a rozpad manželství považoval za osobní selhání. Situace se táhla, atmosféra houstla a vzájemné odcizení sílilo.
Láska přišla nečekaně po telefonu
Osudový zlom přišel v okamžiku, kdy už bylo jasné, že manželství je u konce. Jednoho dne zazvonil Hložkovi telefon a v sluchátku se ozvala produkční z agentury, se kterou spolupracoval. „Měla krásný hlas, byla velmi milá a příjemná, říkal jsem si, že to musí být krásná žena. Pak jsem ji potkal osobně a zamiloval se,“ vzpomíná na moment, který změnil jeho život. Žena se jmenovala Alena a později se stala jeho druhou manželkou.
„Bylo to období, kdy mně moje první žena asi podvacáté zase vyhazovala tašky, tak jsem se naštval, vzal si jednu tašku, kytaru a odjel jsem,“ vzpomíná Hložek v pořadu 13. komnata na okamžik, kdy definitivně odešel. S první manželkou se od té doby nestýká, s dětmi z prvního manželství však udržuje dobrý vztah dodnes.
S Alenou si začali budovat nový společný život. Svatbu měli okázalou – za svědky jim šla samotná Hana Zagorová se svým manželem Štefanem Margitou. Hložek s novou partnerkou založili vlastní agenturu a Alena ho jako produkční doprovázela na všechny akce. Brzy se navíc začali těšit na prvního společného potomka.
Ztráta syna, se kterou se nesmířil
Období, na které chtěli jednou vzpomínat jako na nejšťastnější, se během pár hodin změnilo v těžce zvladatelnou ztrátu. Alena byla těhotná a těsně před porodem ještě s manželem odjela na plánovanou akci do Jihlavy. „Říkali jsme si, že je poslední před porodem. Alence se najednou udělalo špatně a odvezli ji do porodnice,“ popisuje Hložek den, který se mu navždy vryl do paměti. Porod přišel předčasně. Narodil se jim chlapeček Lukášek, který bohužel neměl vyvinutou jednu plíci. Jihlavská nemocnice však neměla potřebné vybavení, a tak miminko převezli do Brna, kde ale zanedlouho zemřelo.
„Byla to hrozná rána pro nás oba a od té doby nerad jezdím do Jihlavy, i když tohle město vůbec za nic nemůže,“ říká zpěvák, který se z této ztráty nevzpamatoval dodnes. „Dělal jsem všechno pro to, aby se z toho moje žena dostala, tak jsem některé věci zlehčoval,“ pokračuje s tím, jak se snažil být oporou pro manželku. Sám ale prožíval vlastní peklo. „Ale jednoduché to nebylo, i když jsem se snažil propady své vlastní duše na sobě nedávat znát. Mám takovou povahu, že svoje problémy si schovávám v sobě, světu o nich neříkám a jsem s nimi raději sám.“
Tato vlastnost byla podle Hložka typická pro lidi jeho profese. „Jsme stále mezi lidmi, kteří od nás očekávají, že je budeme bavit a zbavíme je jejich starostí, takže vlastně ani není komu se svěřit. Se svými bolestmi zůstáváme sami,“ vysvětluje prokletí, které přináší život ve světle reflektorů. „Toho trápení bylo ve mně hodně. Nemohl jsem se na nic soustředit, začali mi vadit lidé, potřeboval jsem být sám,“ přiznává období, kdy se mu všechno hroutilo.
Nový začátek s Matyášem
Čas naštěstí rány zahojil natolik, že Alena znovu otěhotněla. Za necelé tři roky po tragédii se jim narodil syn Matyáš a jejich život konečně dostal šťastnější obrat. „Nastalo uklidnění, bylo to naše kotě,“ vzpomíná nadšeně Hložek. Jméno pro syna našli náhodou. „Jednou jsme na Smíchově potkali herce Honzu Čenského s jeho malým synem, který se jmenoval Matyáš. Moje žena se do toho jména zamilovala a tak máme Matyáše také,“ vysvětluje zpěvák ve své knize. „Bylo to krásné a zdravé miminko, odjakživa muzikální, takže jsme si spolu občas zazpívali už v jeho dětských letech.“
Stanislav Hložek dnes o nejmladším synovi mluví s velkou hrdostí. Matyáš se věnuje hudbě, sportu i modelingu a v roce 2017 vyhrál soutěž Muž roku. Otec přiznává, že ho synova účast v soutěži nejdřív zaskočila. „Trochu mě svou účastí v této soutěži překvapil,“ uvedl v rozhovoru pro MF DNES. Měl obavy, aby se neobjevily řeči o protekci, připomíná ale, že porota byla rekordně početná, takže Matyáš musel porotce přesvědčit sám.
„Je to pracovitý a hodný člověk,“ říká o svém nejmladším potomkovi, který se věnuje nejen modelingu, ale i zpěvu a sportům. „Vždycky jsme ho vedli k tomu, aby dělal všechno, a nijak jsme ho neomezovali. Věnoval se různým věcem, od gymnastiky přes fotbal, hokej… z každého sportu něco člověku zůstane, a já jsem za to rád,“ vysvětlil pro ŽivotvČesku.cz.
Cena za slávu byla příliš vysoká
Vedle rodinných zvratů formovala Hložkův život i realita tehdejšího hudebního byznysu. Na plakátech vypadal jako jedna z největších hvězd země, finanční podmínky ale vypadaly úplně jinak, než by se podle milionových nákladů desek mohlo zdát. Přestože se Holky z naší školky staly jedním z nejprodávanějších hitů v historii české popmusic s více než dvěma miliony prodaných nosičů, zpěváci na tom finančně nijak závratně nevydělali. „Za první prodaný milion jsme s Petrem Kotvaldem dostali 32 tisíc korun,“ prozradil realitu Stanislav Hložek v rozhovoru pro Rádio O 106 s tím, že auto tehdy stálo šedesát tisíc. Za jeden koncert ve vyprodané sportovní hale dostávali v osmdesátých letech čtyři stovky, když průměrný plat byl kolem 2600 korun. „Já si tenkrát ještě musel přivydělávat jako projektant, bral jsem tuším 2100 korun měsíčně,“ vzpomíná zpěvák.
Z honorářů si tehdy interpreti museli sami platit všechny náklady – dopravu, kostýmy a dokonce i recepce pro novináře. „Například na oslavách jednoho milionu prodaných desek s hitem Holky z naší školky museli s Petrem Kotvaldem zaplatit i raut pro novináře a hosty,“ popsal Hložek. Tak to nařídila agentura Pragokoncert, která je zastupovala.
Největší výdělek z hitu měl samozřejmě autor hudby Karel Vágner, který si podle Hložka díky Holkám z naší školky pořídil dům v Průhonicích. „Karel je kamarád. Řekl mi – Stando, kdyby došlo k nejhoršímu a vyhodili tě z domu, máš kam jít, máš u mě jeden pokoj. Druhý má Kotvald,“ cituje Stanislav Hložek v pořadu 7 pádů Honzy Dědka slova skladatele.
Stanislavovi Hložkovi je dnes přes sedmdesát a většinu času tráví s rodinou. Žije se svou druhou manželkou Alenou, dcera Dana učí v Novém Strašecí, syn Stanislav pracuje v Praze jako stavař a nejmladší Matyáš se věnuje hudbě, modelingu i sportu. „Jsme velká rodina a to je pro mě největší radost,“ říká Hložek. Bolest ze ztráty syna Lukáška z něj nikdy úplně neodešla, naučil se s ní ale žít. Sedmdesátiny slavil v roce 2024 koncertem v pražské Lucerně, kde zazpíval své nejznámější písničky a poprvé otevřeněji mluvil i o věcech, kterým se dřív vyhýbal. Za hity, které zná celá země, dnes stojí muž, kterého formovala nejen sláva, ale i ztráty a rodina, kterou má kolem sebe.
Zdroje: idnes.cz, zeny.iprima.cz, lifee.cz, kafe.cz, ceske-novinky.cz, denik.cz
