Článek
Brněnský rodák Pavel Kříž byl od útlého věku přitahován herectvím, a proto není divu, že se stal členem dětského sboru Divadla na provázku. Už v teenagerských letech se v něm ale začala projevovat jiná touha pomáhat lidem. Aby mohl získat lékařské vzdělání, rozhodl se v posledním ročníku základní školy pro studia na gymnáziu. Z politických důvodů ho nevzali. Vystudoval tedy fotografii a herectví se věnoval v nejrůznějších amatérských divadelních souborech.
Začátek herecké kariéry
Razantní změna nastala v roce 1981, kdy si tohoto mladíka „s velkýma modrýma smutnýma očima“ všimnul režisér Dušan Klein a obsadil ho do role studenta gymnázia Štěpána Šafránka ve svém úspěšném filmu Jak svět přichází o básníky.
„Nikdy jsem si nemyslel, že bych se mohl stát skutečným hercem. Díky Básníkům se mi od základu změnil život. Při mém úplně prvním natáčení jsem si připadal jako na jiné planetě,“ vzpomínal později Kříž.
Po tomto filmu se okamžitě zařadil mezi nejpopulárnější československé herce, kteří si našli své místo ve filmařském prostředí stejně jako v bezpočtu dívčích srdcích. V roce 1983 se objevil v titulní roli kováře Mikeše v úspěšné pohádce O statečném kováři. V roce 1984 opět vsadil na osvědčenou spolupráci s Kleinem a úspěšně se vrátil na filmová plátna, nyní již v roli medika Šafránka v dalším díle básnické série s názvem Jak básníci přicházejí o iluze.
Útěk do Kanady
Roli Štěpána Šafránka si zahrál naposledy ve filmu Jak básníkům chutná život z roku 1987, těsně před emigrací do Kanady. Ve své nové vlasti se herectví zřekl a začal se věnovat medicíně.
„V Kanadě jsem našel svůj druhý domov, dostal jsem kanadské občanství. Udělal jsem tam za svým dosavadním životem tlustou čáru a vrhl se do vysněného studia na univerzitě,“ říká Pavel Kříž.
Po úspěšném studiu psychoterapie na univerzitě ve Vancouveru začal pracovat v domech pro seniory. Později se v zámoří seznámil i se svojí životní partnerkou, filmovou animátorkou Bonnie.
Potrat během cesty domů
Právě v té době se Dušan Klein, se kterým Kříže pojí i jejich židovská víra, rozhodl pro návrat k filmové branži a přípravu dalšího pokračování Básníků. Věděl, že bez Kříže to nepůjde.
„Když jsem se pustil do natáčení čtvrtého pokračování Básníků, bylo naprosto jasné, že bez Pavla to nepůjde. Musel jsem Pavla hodně přemlouvat, aby se kvůli mně a natáčení vrátil,“ nechal se slyšet Klein.
Jeho naléhání bylo nakonec úspěšné. I přes tragédii, kdy Bonnie během cesty do Čech potratila, se Kříž vrátil a v roce 1993 vznikl již čtvrtý díl Štěpánových příběhů Konec básníků v Čechách. Na plátně byl sebejistý profesionál, v soukromí se ale vyrovnával s bolestnou ztrátou.
„Tu ztrátu dítěte vzal Pavel statečně, i když vím, že se strašně oba těšili. Všechny nás to mrzelo,“ řekl režisér Dušan Klein pro deník Blesk.
Ztráta manželky Bonnie
S Bonnie se snažili žít dál, ale těžké období jejich vztah poznamenalo. Nakonec zůstal Pavel Kříž sám a musel začínat znovu. Práce v domovech pro seniory mu dávala alespoň nějaký smysl a do Česka začal jezdit častěji.
V roce 2004 na něj Klein opět naléhal a vznikl další díl Jak básníci neztrácejí naději. V něm byla hlavní Křížovou hereckou partnerkou slovenská herečka Michaela Badinková, které byly v době uvedení prvního dílu básníků pouhé dva roky.
Kromě básnické série ho bylo možné od devadesátých let vidět v celé řadě dalších filmových rolí, za zmínku stojí především Andělské oči z roku 1993, Vůně vanilky z roku 2002 či I ve smrti sami z roku 2003. Diváci ho mohli zahlédnout i v úspěšném britském seriálu Červený bedrník z roku 1999. Vedle filmového hraní ho bylo možné vidět na divadelních prknech jako člena činohry Národního divadla.
Foglar jako útěk z reality
Ve chvílích bolesti hledal útěchu v literatuře. Vyrůstal v době, kdy televize měla jen jeden černobílý program a teprve později k němu přibyl druhý. O to větší radost měl, když pro sebe objevil knihy.
„Četba pro mě není jen koníček, je to moje vášeň. Co všechno jsme spolu prožili. Na cestách ve vlaku, autobuse i v letadle. V hotelích, metru i na tramvajových zastávkách. Snažila se mě rozveselit když mi bylo smutno, pomáhala mi když jsem byl nemocný,“ napsal na portálu neztratitsevestari.cz.
Nová láska po letech samoty
Druhou šanci na štěstí mu přineslo až setkání roku 2017 s Jolanou Kijonkovou, ředitelkou domova pro seniory. Spojovaly je podobné zkušenosti i pohled na svět. O svém vztahu nijak veřejně nemluvili, a tak fanoušky překvapila až jejich svatba v roce 2019. Fanoušci si všimli prstenu na hercově ruce během festivalu v Karlových Varech. Žijí spolu v Česku, stranou zájmu médií. Jejich společné fotky ukazují spíše přírodu a soukromý klid než červené koberce.
Jednou o vánocích mu Jolana sehnala v antikvariátech Foglarovy knihy z jeho dětství, Záhadu hlavolamu, Hochy od Bobří řeky, Chatu v Jezerní kotlině.
„Chtěl jsem zase zažívat ty opojné pocity, které jsem kdysi při čtení jeho příběhů měl. A taky jsem byl samozřejmě zvědavý, jak na mě budou působit dnes, po tom všem, co jsem v životě mezitím prožil. Vždyť ta pauza byla téměř půl století dlouhá,“ popisoval své pocity.
„Neříkám, že všechno bylo stejné jako kdysi. Některé zápletky působily naivně, jiné nepravděpodobně, ale to základní se z Foglarova díla ani po letech nevytratilo. Chlapecká odvaha, čestnost, pravdomluvnost, naděje a touha po něčem ušlechtilejším, to všechno tam zůstalo. Věřte mi, že pro mě je to víc než dost,“ říkal o návratu k dětským knihám.
Pohřeb matky v Brně
Velmi smutné léto zažil Pavel Kříž letos. Pochoval maminku a oblíbený Štěpánek z filmových Básníků do toho musel natáčet nový film a tvářit se, že se nic neděje. Původně herec na konci června přiletěl z Kanady, kde mnoho let žije, do rodné země za prací. Na karlovarském filmovém festivalu měl společně s kolegy a v čele s režisérem Jiřím Strachem paradoxně představit už dříve natočený film Máma, který do konce roku odvysílá Česká televize. Jenže nakonec do lázeňského města nedorazil.
„Pavel musel odjet do Brna, kde zemřela jeho maminka. Není úplně jasné, zda se s ní stihl rozloučit, ale věděl, že na tom není dobře,“ řekl deníku Aha! přímý zdroj z rodiny.
„Odchod mámy ho velmi zdrtil,“ dodal zdroj z rodiny.
Herec a jeho bratr pohřbili maminku u Brna, v místě, kde to velmi milovala. Ještě během zařizování posledního rozloučení musel roztočit natáčení nového filmu Bardotky. Když mu novináři prostřednictvím zpráv kondolovali, přečetl si je, ale nechal je bez reakce. Nyní řeší s bratrem dědické řízení.
O vztahu s matkou Kříž nikdy veřejně příliš nemluvil. Žila v Brně, on v Kanadě, vídali se málo. Podle rodinného známého jí v posledních letech finančně pomáhal. Jak to mezi sebou Pavel Kříž a jeho matka Eva přesně měli, herec nikdy veřejně nerozebíral.
Současnost mezi dvěma kontinenty
V současné době ho lze vidět v roli Petra Boháče v seriálu televize Nova Ulice, jejímž režisérem není nikdo jiný než Dušan Klein. Věnuje se rovněž dabingu, jeho hlas jsme mohli slyšet třeba v Úžasňákovi či v Tygrově příběhu. Jako silný diabetik se rád věnuje sportu, kromě plavání především boxu a kung-fu, a provádí osvětu pro cukrovkáře.
„Žil jsem tady, potom v emigraci, teď opět v Praze a současně i v Kanadě. Už dávno jsem přišel o iluze o světě, který nás obklopuje. Rozhodně jsem však nepřišel o naději, že navzdory všemu nepříznivému, co život přináší, stojí za to žít,“ říká s úsměvem tento sympatický představitel současné herecké generace.
