Článek
V prosinci 1968 ležela na podlaze mnichovské vily dvě nehybná těla. Dvacetiletá česká herečka Jana Nováková a její o pětačtyřicet let starší manžel Eugen Gruber. Ještě před rokem jí sliboval splnit každý sen. Přitom všechno začalo tak nadějně.
Jana Nováková přišla na svět 25. září 1948 v Praze. Už jako malá holka byla nezvykle pohybově nadaná, věnovala se baletu a gymnastice. Později přidala tenis, golf, jízdu na koni i vodní lyžování. Původně toužila studovat medicínu a dva roky navštěvovala zdravotnickou školu. Pak ale přestoupila na dvanáctiletku, tehdejší obdobu gymnázia. Zároveň se v ní probudila láska k literatuře a poezii. Psala vlastní verše a při jejich tvorbě ji vedl dokonce básník František Hrubín. Obdivovala Gregoryho Pecka, Marcella Mastroianniho, Audrey Hepburnovou i Kim Novak. Zájem o svět filmu a módy v ní sílil, až ji nakonec přivedl na půlroční kurz pro manekýnky. A právě ten jí otevřel dveře do branže, o které do té doby jen snila.
Krásná Jana Nováková porazila stovky konkurentek
Jana se poprvé objevila před kamerou v roce 1966, kdy ji režisér Jan Němec obsadil do epizodní role ve filmu O slavnosti a hostech. Ten rok se pro ni stal zlomovým. Dostala hned několik filmových nabídek, většinou ale šlo o drobné epizodní role. Zahrála si ve snímku Martin a devět bláznů, mihla se jako dáma na módní přehlídce v muzikálové komedii Dáma na kolejích, kde hlavní roli ztvárnila Jiřina Bohdalová, a objevila se i v sci-fi Konec srpna v hotelu Ozon. Skutečnou šanci prorazit jí ale přinesl konkurz na roli Mabel, okouzlující anglické sekretářky sira Hanibala Morrise, v hudební parodii Fantom Morrisvillu režiséra Bořivoje Zemana.
Na konkurz se tehdy přihlásilo kolem čtyř set uchazeček. V poslední pětici se ocitla vedle mnohem známějších a zkušenějších hereček, jako byly Olga Schoberová, Jitka Zelenohorská, Jana Drbohlavová nebo Zuzana Buriánová. Přesto to byla právě sedmnáctiletá Jana Nováková, kdo nakonec zvítězil. Na roli se důkladně připravovala, studovala anglickou literaturu, chování a zvyky lidí ve dvacátých letech minulého století. Před kamerou pak působila naprosto přirozeně po boku takových legend, jako byli Oldřich Nový a Květa Fialová.
Právě Vlasta Fabiánová, zkušená herečka a pedagožka na DAMU, si Janiny houževnatosti všimla a doporučila jí, aby se přihlásila ke studiu herectví. Jana ale v té době ještě studovala dvanáctiletku a pochybovala, že by od vedení školy získala potřebné doporučení. Přijetí na DAMU proto odložila s tím, že se přihlásí, až školu dokončí. Dvanáctiletku nakonec úspěšně absolvovala, ke studiu herectví se ale už nikdy nevrátila, protože filmové nabídky přicházely jedna za druhou a Jana nechtěla ztrácet čas. V šedesátých letech se o ní mluvilo jako o vycházející hvězdě, která svým talentem a krásou zastiňovala i zavedené konkurentky.
Svatba herečky s podnikatelem Eugenem Gruberem
Ve stejném roce, kdy Jana sbírala první filmové zkušenosti, se odehrála i událost, která nakonec určila celý její další osud. Během natáčení koprodukčního amerického snímku Lyžařská horečka ve Vysokých Tatrách se seznámila s Eugenem Gruberem, zámožným mnichovským podnikatelem. Gruber tam tehdy pobýval se svou třetí manželkou a synem a zotavoval se po náročné operaci.
Nejprve si Jany všiml Gruberův syn a představil ji rodičům. Jana se ale okamžitě soustředila na jeho otce, kterému nebylo těžké zamotat hlavu. Bohatý Němec ze staré školy věděl, jak na mladou ženu zapůsobit, a začal si Janu okamžitě předcházet a svádět. Zahrnoval ji dárky, pozorností a sliby o kontaktech ve filmovém průmyslu. To Janě imponovalo.
Na svůj věk měla mimořádně jasnou představu o tom, jak si chce zařídit život. Přitahovaly ji Gruberovy peníze i jeho konexe a viděla v něm vstupenku na Západ, za železnou oponu, kam se z Československa dostal málokdo. Toužila prorazit herecky i v zahraničí a věřila, že jí k tomu sňatek s bohatým cizincem dopomůže. Na Gruberovi si spočítala i to, že evidentně nebyl příliš stálý, pokud šlo o ženy, a navíc byl nemocný. Další rozvod už byl ve vzduchu.
Jejich vztah nabíral na intenzitě a Gruber se kvůli Janě se svou třetí manželkou na konec rozvedl. V roce 1967, kdy se Jana naposledy objevila v českém filmu jako harfenistka v hudební revui Ta naše písnička česká, si ji Gruber vzal za ženu. Novomanželé se usadili v Mnichově. Bylo jí devatenáct let, jemu přes šedesát. Všechno vypadalo jako začátek nového života plného možností.
Film Nebeští jezdci a Gruberova chorobná žárlivost
Jana se v Mnichově zabydlela v přepychové vile a díky manželovým kontaktům začala získávat role i v německém filmovém průmyslu. Natočila komedii Bengelchen liebt kreuz und quer a odehrála několik epizodních rolí v televizních kriminálkách a seriálech. Vypadalo to, že se jí vyhlídky na mezinárodní kariéru začínají naplňovat.
Zároveň udržovala vazby na českou filmovou branži, a tak ji v roce 1968 oslovil režisér Jindřich Polák s nabídkou role ve válečném dramatu Nebeští jezdci o osudech československých letců v Británii za druhé světové války. Teprve dvacetiletá Jana v něm ztvárnila Patricii Watkinsonovou, příslušnici pomocných ženských sborů britského letectva WAAF a lásku palubního střelce Študenta. Jejím hereckým partnerem byl mimo jiné Jiří Bednář.
Jenže už během natáčení v Československu se naplno projevila Gruberova chorobná žárlivost. „Když se točily postelové scény, vymínil si, že bude u toho. Na Janu hodně žárlil,“ vzpomínal po letech Jiří Bednář. A když se chystala slavnostní premiéra filmu v Praze, Gruber své ženě zakázal se jí zúčastnit. Nebyl to ojedinělý případ. Režisér Jürgen Roland, který s Janou pracoval na jednom z německých projektů, musel Gruberovi zakázat přístup do hamburského studia, protože tam opakovaně ztropil žárlivé scény a narušoval natáčení. Gruber nebyl tak nemocný, jak si Jana původně myslela, a rozhodně jí neměl v úmyslu dopřát svobodu. Byl silný alkoholik a chorobný žárlivec. Vadil mu každý muž, který se na jeho mladou manželku jen podíval. Žádný přepych nemohl zakrýt, že se manželství proměnilo v peklo.
Vražda Jany Novákové v mnichovské vile
Jana se navzdory manželovu tlaku odmítala podřídit. Hádky se stupňovaly. Na podzim 1968 se při práci na dalším německém filmovém projektu zamilovala do mladého studenta a začala vážně uvažovat o rozvodu. Konečně potkala někoho ve svém věku, kdo jí nabízel náklonnost bez podmínek a neustálé kontroly. Rozhodla se, že takhle dál žít nechce, a začala plánovat odchod. Jenže Gruber byl rychlejší. Dne 4. prosince 1968 při jedné z nočních hádek dostal záchvat zuřivosti. Začal Janu škrtit a poté na ni čtyřikrát vystřelil z pistole. Nakonec obrátil zbraň proti sobě. V prostorném mnichovském bytě tak ležela na podlaze dvě nehybná těla.
Zpráva o smrti Jany Novákové se v německých médiích šířila rychle. V českém tisku vyšla o den později jen velmi stručná zmínka, která v záplavě politických událostí roku 1968 téměř zapadla. Jméno vraha zůstalo mnoho let utajeno a bližší okolnosti nebyly nikdy uspokojivě vysvětleny. Spekulovalo se nejen o Janině nevěře, ale také o špionáži a nelegálním obchodu se zbraněmi, kvůli němuž byl Gruber opakovaně prověřován českými i německými tajnými službami.
Zapomenutá hvězda českého filmu
„O tragické smrti Jany Novákové jsem se dozvěděl od svých německých přátel. Byl jsem v šoku. Mohla udělat skvělou kariéru. Vždyť jí bylo teprve dvacet,“ shrnul své pocity režisér Nebeských jezdců Jindřich Polák.
Jana Nováková se nedožila ani premiéry svého posledního filmu. Kariéra, kterou si tak pečlivě budovala, skončila dřív, než mohla skutečně začít. Přesto její jméno dnes většině diváků nic neříká. V šedesátých letech ji označovali za herecký objev roku, za vycházející hvězdu, která zastiňuje i zavedené krásky. Za pár let na ni téměř všichni zapomněli. Zůstalo jen pár filmů, pár fotografií a nevyřešené otázky kolem prosincové noci, kdy se luxusní mnichovská vila proměnila v místo činu, které nikdo nechtěl důkladně vyšetřovat.
