Článek
Někdy si můžeme říkat „až se stane tohle, budu šťastný“ nebo „ke štěstí mi chybí už jen tamto“. Jako by štěstí bylo hned za dalším rohem. A pak za dalším… Když už si někdy všimneme, že jsme „toho“ dosáhli nebo „to“ máme, trvá jen chvilku. Štěstí je jako výbuch ohňostroje, krátké a silné zazáření pozitivních emocí. Úspěch, výhra, povýšení, polibek…
Oproti tomu spokojenost je dlouhodobá pestrá mozaika našeho života, skládající se z emocí, sociálních vztahů, aktivit a dalších psychologických faktorů. Naše všímavost, myšlení a životní postoje hrají klíčovou roli v tom, jak jsme v této komplexní skládačce života spokojení.
Samozřejmě, že každodenní životní situace mohou ovlivnit naše aktuální pocity (šťastní asi nebudeme), ale to, že nám ujede autobus, by nemělo ovlivnit náš celkový pohled na život.
Takže jak na to?
Martin Seligman, jeden z nejznámějších psychologů současnosti, zasvětil výzkumu spokojenosti celý svůj život. Své poznatky pak shrnul v knize Vzkvétání. A na co přišel?
Vypadá to, že lidé se sklonem k pozitivnímu myšlení mají tendenci lépe zvládat stres (o zvládání stresu si můžete přečíst v tomto článku) a nalézat radost i v malých věcech. To vede ke spokojenějšímu a zdravějšímu životu. Přesto není snadné změnit své myšlenkové vzorce. Nestačí si nalhávat, že sklenice je poloplná a ne poloprázdná. Vyžaduje to velkou všímavost a trénink, aby nám neutekla sebemenší radost.
Pozitivní emoce nás napadnou asi jako první. Je to přirozené, vyhledávat ty situace, lidi a věci, které nám přináší příjemné pocity. Někdy ale zapomínáme dělat radost sami sobě, nebo přehlížíme drobnosti, které nám ale mohou zlepšit den.
Angažovanost neboli zaujetí nějakou činností. Někdy jde o jev známý také jako stav flow. Stav, kdy se do něčeho tak ponoříme, že ztrácíme ponětí o čase, nevnímáme nic kolem sebe, plně se soustředíme na to, co děláme a využíváme všechny své síly a schopnosti naplno. Když se pak z tohoto stavu vynoříme, vidíme kus dobré práce a cítíme se unaveně, ale spokojeně.
Sociální vztahy a podpora jsou další klíčové složky životní spokojenosti. Naše vazby a propojení s druhými hrají rozhodující roli v naší životní spokojenosti. Partnerství, přátelství, rodinné vztahy, kolegiální spolupráce a komunitní (tím nemyslím online sociální) sítě jsou pilíře, na nichž stojí naše životy. Investování do kvalitních vztahů je investicí do naší spokojenosti; i když může krátkodobě kolísat a bolet, z dlouhodobého hlediska se vyplácí.
Smysluplnost, aktivity, co nám dávají smysl. Pustit se do něčeho, co nás přesahuje, pro někoho i víra v něco vyššího, třeba Boha. Něco, co dlouhou řadu dnů spojí dohromady jako korálky navlečené na jednu šňůru. Japonci to třeba znají pod názvem ikigai, spojení něčeho dobrého pro nás i pro svět, něco, co nám jde, a ještě si tím můžeme vydělat peníze.
Dosahování cílů je poslední z výčtu Martina Seligmana. Mít velké sny je snadné. Těžší je opravdu poctivě zvážit, jestli je jejich dosažení pro nás možné a za jakou cenu. Pokud usoudíme, že ano, je potřeba naplánovat cestu k jejich dosažení jako dlouhou řadu menších, a ještě menších cílů. Jako když jdeme do čtvrtého poschodí, patro po patru, schod za schodem.
Co si z toho (ne)vzít
Celkově vzato, životní spokojenost je o objevování a rozvíjení vlastní cesty. Je třeba brát s rezervou každý návod na štěstí a na život, který se vám dostane do rukou. Jde o dlouhou cestu za pochopením sama sebe, budování vztahů k sobě i k ostatním lidem, stavění žebříčku životních hodnot, vlídnosti, skromnosti…
Není to o nalezení trvalého stavu štěstí nebo extáze, spíše o vytváření zdravých návyků a postojů, které nám pomáhají překonávat výzvy a nacházet radost v každém dni. Je to o tom soustředit se na to, co je pro nás opravdu důležité. Není to o radikálních změnách, spíše o množství drobností, které dohromady dokáží spustit lavinu příjemných prožitků.
Je to o nekonečném dobrodružství každodenního života, nebo jak by řekli budhisti, oceánu v kapce rosy.
Pokud si chcete přečíst víc o pozitivních a negativních emocích, sáhněte po tomto článku.
Přečtěte si také o tzv. Jezdcích apokalypsy, způsobech komunikace, které ničí vztahy, nebo naopak o Pěti jazycích lásky, které nám napovídají, jak svým blízkým sdělovat, že je máme rádi.
