Článek
Máme doma prvňáčka (dítě A). V souvislosti s tím exponenciálně vzrostl počet kroužků, kterých se účastníme (A+B+C). Poprvé v životě jsem si musel zapsat do kalendáře detailní rozpis všech činností, které moje manželka dokázala našim dětem vymyslet a sehnat. Jedna z jejích kamarádek po tom, co ji s dětmi potkala na třetím společném kroužku během jednoho týdne, o ní prohlásila, že: „Taky vymetá, co se dá a kde se dá, a že to přece není možný.“ Pravda, možná vymete kdejakou nevyužitou pavučinu (kroužek), pro děti je to ale z hlediska rozvoje všech jejich schopností k nezaplacení.
Pro mě osobně je to noční můra, protože svým flagrantním vztahem k flegmatismu a neřízenému chaosu, nedokážu naplánovat souvislejší akci, než je závodní obědové menu na příští týden. I tak mívám často problém si na to vzpomenout a musím pak držet vynucenou hladovku.
Chci si ale zlepšit reputaci. Ukončit nekonečné období letargie a méněcennosti. Chci ze sebe navždy sloupnout nepříjemnou nálepku nekňuby, který se ve všem musí spoléhat pouze na manželku. I proto jsem se minulý pátek nabídl, že to budu tentokrát já, kdo bude dělat celý den kurýra a kdo všechny naše děti rozveze. Vychytrale v pátek hlavně proto, že by v tento den mělo být teoreticky méně kroužků (kdo by si dobrovolně chtěl zadělat den před vytouženým volnem) a zároveň poté následuje víkend, kdy se dá celá záležitost snadno rozdýchat.
Alfa samec jede se smečkou do školy
Ono by se dalo i jít jenže v rozpoložení, kdy vás nikdo neposlouchá, každý si dělá, co chce, resp. nikdo kromě vás nedělá nic a všechno to vrcholí těsně před odchodem z bytu prohlášením: „Musim kadit!“, je varianta šáhnutí po klíčích od auta jediná možná. Přesuneme se o kus v čase, přeskočíme nezáživné scenérie zoufalého žebrání v autě a pokusy o převrat, kdo bude vrchním DJem dětských písniček, než se dojede ke škole, a rovnou zaparkujeme u školy. To nejlepší, nejbližší místo rovnou u vrat!
Aby vaše dítko A splnilo roli plnohodnotného prvňáčka na 100 % a zinkasovalo ten správný počet pochvalných razítek a jedniček potřebuje nutně školní aktovku. Dcera se otočí pětkrát kolem své poloosy zmíněnou aktovku, ale i tak nevyčaruje. Aktovka se v autě nenachází. Aktovka zůstala doma. To znamená jediné. Zařazení zpátečky a strategický ústup z pracně vydobytého nejlepšího místa.
Úvod etapy nám úplně nevyšel podle představ, nesmíme ale házet předčasně aktovku do žita. Den je ještě dlouhý. Nyní přichází poměrně napínavá scéna jako vystřižená z akčního béčkového filmu. Blížíme se svižným tempem k našemu pit stopu (vchodovým dveřím), kde nás již nadšeně očekává mechanik (manželka) s aktovkou v ruce jedné a s dalším dítkem v ruce druhé. Zpomalujeme, ale nezastavujeme. Pouze spouštíme okénko na škvíru nezbytně nutnou pro efektivní doplnění školního vybavení. Manželka háže. Aktovka letí. Prolétá otvorem. Odráží se od hlavy alfa samce a dopadá na sedadlo spolujezdce. Jako kdyby tam seděla již odjakživa. Druhé kolo je před námi.
O trochu později se podaří navzdory několika překážkám ranní maraton úspěšně dokončit, a alfa samec se tak může naplno vrhnout do pracovního procesu. Kdyby ovšem jen tušil, že se jednalo jen o jakousi nepatrnou předehru. Slabý odvar toho, co má ještě přijít.
Alfa samec jede se smečkou na kroužek
Krátce po poledni inkasuje alfa samec dítko C, to v kočárku, a je tímto uvolněn z pracovního kolotoče. Naivně si v tu chvíli myslí, že se jedná o velkou výhodu a že takový pohodový pátek už dlouho mít nebude. Nyní si pojďme přiblížit, jak by to v rodinách s tím správným alfa samcem, respektive tam, kde převládá duševní pohoda, nastolený pořádek, řád a efektivní plánování (pan prezident?), mělo vypadat.
Dítě A (prvňáček) si můžete vyzvednout z družiny pouze za pomoci zeleného čipu v: (tento rok převratná novinka, kterou si všichni rodiče velmi pochvalují) 12:30-13, 13:30-14 případně od 15:30 hodin.
Dítě B (školkáček) si můžete vyzvednout mezi 12:30-13 hodin s čipem červeným, poté až někdy odpoledne.
Dítě C je díky bohu zatím bez čipu. Pokud nepočítáme ty od Billa Gatese v rámci hexavakcíny. Ha ha…ha. V pátek se koná pouze kroužek plavání, a to od 13 hodin, kterého se ovšem musí zúčastnit A, B, C. C pouze pasivně.
Alfa samec přenechal ráno, po extempore s aktovkou, auto raději manželce a zvolil pěší variantu s tím, že až přijde čas nejprve zamíří do školky, pak do školy a pak s luxusním náskokem na kroužek plavání. Sic! Přes celé město, i tak zbyde na přechod pohodových, nekonečných 15 minut. To by ovšem nesměl zapomenout červený a zelený čip spolu s klíči někde v odevzdaném autě. Absence červeného čipu znamená jen nepatrné zdržení a ztrátu pěti minut. Zároveň však dochází k dalšímu natažení časoprostoru tím, že se váš synek odmítá ve školce sám vykadit a samou láskou čeká až na onen kýžený moment, kdy dorazíte a pomůžete mu s jeho údělem. Máme tu 12.45. Naštěstí se dítě A nenachází daleko.
Spolknete hrdost, upíšete se čertu krví a slíbíte přísně se mračící dámě na recepci ZŠ na čest své matky, že ten skvěle vymyšlený zelený čip už nikdy vícekrát nezapomenete. Poté ale následuje zjištění, že vaše dítě A stále papinká, protože ho paní vychovatelka zapomněla poslat dřív s jinou skupinou, jak bylo domluveno. Uf! Konečně prvňáčka vyfasujete. Máme tu 13:10. Vaše děti se už měly dávno topit v bazénu na druhé straně města. Poskládáte si všechny tři kousky na kočár v chumlu, za který by se nestyděli ani bachaři spravující palandy v Terezíně a běžíte přes město s nadějí, že stihnete alespoň druhou půlku čvachtací lekce.
Děti se topí a vy máte relativně klid spočívající v nahánění dítěte C, které odmítá jakoukoli formu sezení nebo stání na jednom místě. Pak alfa samci ovšem přijdou další instrukce: „Zapomněla jsem ti, miláčku (je to dobré), říct, že dneska začínají dítěti C od 15 hodin GMT+1 zpívánky v centru Lalásek na druhé straně města a nezapomeň pak naložit ten koláč.“
Alfa samec už nemůže, nicméně do centra Lalásek se s celou smečkou ve vybraný čas dostane. Při cinkání cinkrlátky, chrastění chrastítky a zpívání chorálů: Já jsem Schnapi, maličký krokodýl, si vyslechne od ostatních maminek obdivuhodné recenze jeho osoby a povzbudivá konstatování jako: „To já bych sem svého manžela v životě nedostala.“
Alfa samec již nechce být alfa samcem
Kroužky jsou úspěšně za námi a je čas završit nejnáročnější den v životě beta samce něčím příjemným. Například návštěvou tchýně. Koláč je bezpečně naložen na podlahu vozidla, aby se nevyspal (instrukce k nakládce obdrženy cca 13.45) a jede se vyzvednout manželka. Prý jsme zapomněli koupit ještě kytici.
Při vystupování z auta dítko B seskakuje z dětské autosedačky a trefuje se naprosto přesně svou botou přímo doprostřed koláče.
Bývalý mechanik, nově jmenovaná alfa samice a zároveň manželka nominovaná na Nobelovu cenu za plánování, s námi po zbytek výletu odmítá komunikovat až do chvíle, kdy jí dáme za pravdu, že bez ní by to prostě nešlo a že ten koláč osobně sežereme i s tím bahnem.
