Článek
Opravdu mě už unavuje, jak si někteří stále „melou svou“ na téma, že většina lidí nemá ani na bydlení a na jídlo, natož pak na kulturu nebo cestování.
Slovy Pancéřové holky: „Nejsem Večerníček, abych se opakovala“. Takže jen ve stručnosti:
1) Pokud se člověk naučí vařit, náklady za jídlo - a podotýkám dobré a zdravé jídlo - na jednu osobu klidně může mít do 2000 Kč měsíčně. Pokud šikovně využívá akce a další možnosti (samosběr ovoce a zeleniny, sběr hub a lesních plodů apod.), tak i méně. Při vícečlenné domácnosti je to ještě méně, protože náklady na čas a energii při uvaření jedné porce jsou prakticky stejné jako při uvaření osmi porcí a co se „materiálu“ týká, velká balení potravin jsou při přepočtu na jednotky - (deci)litry, (kilo)gramy - vždycky výhodnější. Další podrobnosti najdete v tomto článku, kde jsem si dala tu práci s tím, že jsem náklady na potraviny přesně spočítala.
2) Pokud platí člověk vysoký nájem nebo sice bydlí ve vlastním, ale hradí vysoké zálohy za energie, má si požádat o příspěvek na bydlení. Podrobně o tom píšu v tomto svém článku, kde jsou také odkazy na oficiální kalkulačku MPSV, kde si každý může orientačně spočítat, zda má na příspěvek nárok a kolik by asi tak mohl dostat. Na příspěvek má nárok daleko více lidí, než si myslíme - i majitelé vil na Ořechovce nebo lidé s průměrným platem či důchodem mohou na tento příspěvek dosáhnout. V jejich případě už nebude moc vysoký, ale každá stovka dobrá, ne? Na ulici ji nenajdete.
3) Spousta kultury je zadarmo nebo za dosti symbolické vstupné. Např. zcela zadarmo jsou koncerty pod širým nebem v rámci různých městských slavností, vinobraní, adventních trhů apod., většina muzeí a podobných institucí (hvězdárny, zoologické a botanické zahrady) má alespoň jeden den v roce vstup zdarma, mnohé tyto instituce mají vstup zdarma i častěji. Některé menší galerie mají také vstupné zcela zdarma - v centru Prahy např. galerie v Rudolfinu nebo malá soukromá galerie na nábřeží dva tři domy od kavárny Slavia. Koncerty v kostelech (zejména varhanní) jsou velmi často za „vstupné dobrovolné“, to stejné platí pro amatérská divadla a koncerty nebo projekce amatérských filmů. Také malá klubová kina nemívají příliš vysoké vstupné, přinejmenším na některá promítání.
4) Cestovat se dá opravdu jen za pár korun - nejsem první ani poslední, kdo mluví o tom, že se dá vyjet někam do zahraničí, kde člověk za byt a stravu pár hodin denně pomáhá s péčí o zvířata na nějaké farmě, při sběru ovoce nebo jiných plodin apod. a zbytek času se - dle toho, kam se přesně vypravil - válí na pláži, leze po horách, objevuje památky atd. A dopravit se na místo je možné velmi levně, dlouho dopředu koupené jízdenky jsou vážně „za pusu“ a pro koho je i to moc, může to zkusit třeba přes tzv. „spolujízdu“. Odvážnější můžou samozřejmě vyzkoušet i autostop.
Zkrátka, kdo chce hledá způsoby, kdo nechce, hledá výmluvy.
