Článek
Tohoto názoru byli totiž už starověcí Egypťané nebo Sumerové.
Pro ty první bylo „fujky fuj“ prakticky veškeré tělesné ochlupení s výjimkou řas, obočí a vlasů u obou pohlaví plus bradky u mužů - ovšem málokdy měli cokoliv z toho opravdu svoje „přírodní“ - obočí a oční linky si malovali, dále nosili paruky a faraoni si bradku lepili. Důvodem mohla být jejich až přehnaná čistotnost - vyšší vrstvy se koupaly několikrát denně, obyčejní lidé - včetně dělníků stavějících pyramidy (ne, nebyli to otroci, ale naopak velmi kvalifikovaná a dobře placená pracovní síla) se pak koupali aspoň jednou denně.
Vyšší egyptské vrstvy si ovšem - jako ostatně vyšší vrstvy všech zemí a dob - dost potrpěly na složité honosné účesy, což by ovšem s koupáním se nejméně 3× denně moc dohromady nešlo. Mít tedy složitý účes v podobě paruky, kterou před vstupem do lázně odložím na stojánek a poté, co z lázně vylezu a pořádně se osuším, si ji znovu nasadím, bylo tudíž nesmírně praktické.
Obyvatelé Mezopotámie považovali za „pro lidi přijatelné“ řasy, obočí, vlasy, trošku ochlupení kolem intimních partií a u mužů ještě vousy a maximálně mírně ochlupený hrudník. Stejný názor jako Sumerové a Babylóňané měli také zakladatelé naší civilizace, tedy Řekové a Římané. Stačí si přečíst Ovidiovo Ars amandi, aby bylo jasné, co si už tehdy mysleli o ženách, které mají chlupatá podpaží - o chlupatých nohách se tento vrcholný římský básník ani nezmiňuje, protože dokonala hladká lýtka měli tehdy i všichni své cti dbalí mužové, ba dokonce i mnozí otroci (např. gladiátoři v cirku zcela povinně).
Středověk byl sice notný krok zpět k barbarství, ale přesto ten původní antický ideál krásy stále tak nějak přetrvával. Nevím o jednom jediném zobrazení ukřižovaného Ježíše, na kterém by tento měl chlupatý hrudník. To samé šípy prošpikovaný svatý Šebestián, případně jiný světec, který je tradičně zobrazován více či méně odhalený. Dokonce ani na poušti žijící sv. Jan Křtitel zahalený jen v kusu kůže, stejně jako poustevník svatý Antonín nejsou téměř nikdy zobrazováni s chlupatým hrudníkem, a s chlupy na rukách nebo na nohách pak ani náhodou.
A když se podíváme na obrazy libovolných žen v šatech bez rukávů od středověku až po polovinu dvacátého století - ani jedna z nich nemá v podpaží nějaké „roští“, o chlupech na rukách samozřejmě ani nemluvě. Jediný obraz ženy s chloupky v podpaží, který si pamatuji, je Kájou Saudkem kreslená reklama na pěnu značky Ozamex ve filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku - ovšem tam to možná byla z jeho strany záměrná parodie.
Ba dokonce ani žádní ti renesanční, barokní či ještě později vytvoření bůžkové a héroové se žádnou zvláštní chlupatostí nevyznačují, spíše naopak. Přitom libovolné jiné detaily autoři těchto soch ztvárnil dokázali, takže to rozhodně není o tom, že by to „nešlo“.
Myslíte snad, že tvůrci těchto soch - kdyby chtěli - by nebyli schopní své hrdiny vytvořit s chlupatýma rukama, nohama nebo aspoň hrudníky?
Pochybuji o tom, že by firmu Gilette založili už ve starověkém Egyptě a Wilkinson by byl obchodním projektem Templářů. Tedy to zřejmě nebyli výrobci žiletek, kteří by se už před stovkami a tisíci let z důvodů marketingu snažili lidi přesvědčit, že chlupy jsou odporné.
A v dnešní době? Ryze prakticky vzato se tělesné ochlupení daleko lépe, pohodlněji, příjemněji a současně i trvaleji už několik desítek let odstraňuje laserem, nikoliv žiletkou. Naprostá většina lidí po pěti až šesti laserových zákrocích už nemusí vzít do ruky žiletku po zbytek života - což se tedy těm výrobcům žiletek těžko vyplatí. Ba dokonce ani pro výrobce těch laserových „udělátek“, případně pro kosmetické salóny tyto služby provozující to vlastně moc výhodné není, když všichni jejich klienti se časem stanou klienty bývalými.
Spíš to holt bude tak, že lidé ochlupení od samého úsvitu něčeho, čemu lze říkat „civilizace“, považovali za znak čehosi zvířeckého a primitivního, co je současně také velmi ošklivé. A proto se této ošklivosti zbavovali. A to nejen v Evropě. Dokonce i národy, které mají geneticky „dané do vínku“ velmi málo tělesného ochlupení - jako např. Číňané, Japonci či původní obyvatelé Ameriky - si to málo, co jim od přírody narostlo, (opět s výjimkou vlasů, vousů a obočí) velmi nemilosrdně odstraňovali.
Tím pádem všechny ty eko-ezo-bio lesany, které se snaží své okolí přesvědčovat, jak jsou chlupaté ruce a nohy u žen „přirozené“, ba přímo „krásné“, se nás snaží vracet kamsi zpátky do paleolitu, ne-li až někam k australopitékům.
No, kdo chce „zpátky do jeskyň“, ať si jde - ale mne ať z toho laskavě vynechá.
P.S.: Ty funkce, které v pravěku mohly chlupy u lidí mít, už dávno převzalo oblečení - a navíc je dosti zajímavé, že zrovna ty kmeny, které dodnes běhají nahaté či téměř nahaté, současně patří mezi populace s minimem tělesného ochlupení. Takže ono to s tou „užitečností“ chlupů taky tak horké nebude. Pokud tedy nevěříme na bludy pseudověců jako je nositelka Bludného balvanu Strunecká - o ní a jí podobných jsem psala podrobněji zde, případně také zde.
