Článek
A dokonce se nedostali ani na jednu ze škol, na které přijímací zkoušky dělali.
Takže, co teď s tím dál?
Možností je samozřejmě celá řada - tou asi první je sen o vysokoškolském studiu na nějakou dobu (či dokonce úplně) vzdát a začít pracovat. Před 20, 30 či dokonce ještě více lety přesně tuto strategii zvolila naprostá většina neúspěšných. Toto řešení je velmi dobré pro absolventy středních průmyslových škol a zejména pak pro ty, kteří ukončili nějaký učební obor s maturitou - případně mají výuční list z učebního oboru bez maturity, kterou si posléze dodělali. Řemeslo má opravdu to příslovečné „zlaté dno“, takže zde se otvírají možnosti poměrně značné.
Horší situaci mají absolventi gymnázií, umělecky zaměřených středních škol i absolventi různých obchodních akademií, středních managerských škol apod. Naprostá většina úřadů požaduje nyní po svých zaměstnancích nejméně bakalářské vzdělání - a to samé platí i pro velkou část pracovních pozic různých těch office managerů/managerek a asistentů a asistentek v korporátech, ba dokonce i v menších firmách. Pokud jste podobnou práci nevykonávali jako brigádu při škole - aspoň jako „záskok“ na dva tři týdny v době dovolených, ideálně na nějaký čtvrtinový či třetinový úvazek i během roku - budete mít při pracovních pohovorech výrazný hendikep.
Další možností je „vydat se na zkušenou“ do světa. Toto řešení bylo nesmírně populární především v 90. letech a těsně po roce 2000, kdy se málem každý druhý stával au-pair nebo odjel na pár týdnů sbírat jahody do Španělska, potom zas na měsíc sbírat pomeranče do Itálie, pak dva měsíce pracoval v nějaké restauraci v Anglii apod. I v dnešní době jsou podobné varianty schůdné - a možností, které se nabízejí, je mnohem více. Nemusí už jít jenom o málo kvalifikované práce na farmách, v obchodech, restauracích a hotelích, případně o úklid či hlídání dětí (nebo domácích mazlíčků - i tyto varianty se dnes nabízejí), ale dají se sehnat i vcelku kvalifikované profese, a to dokonce na částečný úvazek, takže je pak i dost času na chození na nějaké ty jazykové kursy a cestování po dané zemi.
Tato varianta je určitým řešením na způsob „chytré horákyně“ - tedy člověk nepůjde rovnou do klasické práce, ale zůstane zhruba rok kdesi „na pomezí“ mezi prací a studentským životem. Další výhodou je, že se tak člověk zpravidla dobře naučí nejméně jeden cizí jazyk - dle volby destinací a frekvence jejich střídání to mohou být i dva či tři - a může k tomu též procestovat pěkný kus světa, což je taky fajn. S přihláškou na vysokou školu to holt zkusí příští červen - a pokud by to náhodou zase nevyšlo, buď bude mít v záloze nějaký ten „finanční polštář“ pro studium na soukromé vysoké škole, nebo aspoň potenciálnímu zaměstnavateli nabídne přece jen nějaké pracovní zkušenosti a velmi dobrou znalost jednoho, dvou či dokonce tří jazyků, což jsou při pohovoru určitě „plusové body“.
Je také možné zkusit nějakou tu vyšší odbornou školu. Spousta z nich počítá s tím, že se na ně budou hlásit neúspěšní uchazeči o vysokoškolské studium, a proto má i druhé, tedy záříjové či říjnové, přijímací zkoušky. Poměrně značnou komplikací - přinejmenším pro některé mladé lidi či jejich rodiny - může být skutečnost, že ne všechny vyšší odborné školy jsou bezplatné, případně se školným tak nízkým, že se dá zvládnout (v nejhorším případě při kombinaci školy s prací na nějaký ten částečný úvazek).
Velmi podobným řešením jsou také soukromé vysoké školy. Spousta z nich je přímo „zařízená na to“, že bude brát neúspěšné uchazeče o studium na veřejných vysokých školách, takže opět mívají přijímací zkoušky v září či dokonce ještě později. Zde už bývá školné poměrně vysoké, takže je ve finančních možnostech pouze zlomku neúspěšných uchazečů. Jak jsem psala výše, ideální možností je pro lidi, kteří to na veřejnou vysokou školu zkoušeli už jednou a po neúspěchu odešli pracovat jako brigádníci do zahraničí, odkud si přivezli nějaké ty úspory. Dalším problémem je, že kvalita soukromých vysokých škol je velmi nevyrovnaná - některé jsou dobré či dokonce velmi dobré, jiné nestojí za nic. Naštěstí se dnes přece jen poměrně snadno dají sehnat informace o tom, zda má vůbec smysl se na tu či onu školu hlásit.
Poslední možností pak je zkusit tzv. druhé kolo přijímaček (v září) na nějakou veřejnou vysokou školu. Každý rok se najde pár fakult, které podobné možnosti nabízejí. Důvodem je to, že vysoké školy i jednotlivé fakulty dostávají peníze od státu především v závislosti na počtu studentů, takže je zájmem každé z nich mít studentů co možná nejvíce. Výhodou tohoto řešení je samozřejmě skutečnost, že studium bude bezplatné. Nevýhodou potom pochopitelně to, že se nemusí jednat o příliš kvalitní vysokou školu.
Asi je každému jasné, že lékařské fakulty, fakulty informatiky, přírodovědecké fakulty, technické a chemické fakulty, stejně jako jaderka nebo matfyz zcela určitě „druhé kolo“ přijímaček na podzim pořádat nebudou. Nepořádá je dokonce ani Vysoká škola ekonomická - přičemž své pochybnosti o její kvalitě a zejména o kvalitě některých jejích fakult jsem už jednou vyjádřila.
Nevím - a opravdu nemám čas to dohledávat - jak jsou na tom jiná města a jiné univerzity, ale mám jistou povědomost o situaci na Univerzitě Karlově v Praze, kde je možné na některých fakultách ještě to druhé kolo přijímaček stihnout. Zde bych jako zásadní plus vypíchla to, že v případě Univerzity Karlovy se jedná o nejlépe hodnocenou českou vysokou školu v mezinárodním srovnání. Jak jsem už psala v tomto článku, ve velmi respektovaném žebříčku 2000 nejlepších univerzit světa aktuálně zaujímá 247. pozici a v žebříčku 500 nejlepších univerzit Evropy se zase vyskytuje na 86. příčce. Není to sice bůhvíjaká „hitparáda“ a bylo by rozhodně fajn, kdyby se v obou žebříčících posunula výše, ovšem v rámci bývalých „postkomunistických“ států je na tom rozhodně nejlépe - stojí daleko výše než všechny univerzity v Polsku, Maďarsku, Slovinsku, Chorvatsku, Rumunsku, Bulharsku, na Slovensku nebo v Pobaltí (a o zemích, které se stále nacházejí mimo EU, radši ani nemluvit).
V onom žebříčku 2000 nejlepší univerzit světa dokonce Univerzita Karlova předstihuje i nejlepší irskou universitu (University of Dublin) a nejlepší řeckou univerzitu (v Athénách). Nejlepší rakouská univerzita (ve Vídni) je pouze o 50 míst výše (v rámci hodnocení jsou to jen dvě desetiny procenta), nejlepší portugalská univerzita (v Lisabonu) je o 36 příček výše (ovšem v tom evropském žebříčku je zase o 11 pozic pod Karlovkou) a dokonce i tak slavné vysoké školy jako nejstarší evropská univerzita v Bologni, jezuity založená a staletí spravovaná Katolická univerzita v Lovani nebo Lomonosovova Univerzita v Moskvě jí „utíkají“ pouze o 20-40 míst, tedy zhruba o jednu desetinu procenta. Znamená to tedy, že v evropském ani v mezinárodním prostředí není Univerzita Karlova rozhodně vysokou školou neznámou - a lze i říci, že je školou v zahraničí dosti respektovanou. Diplom z ní tedy má určitou váhu i mimo území ČR.
V rámci Univerzity Karlovy všechny tři její teologické fakulty - tedy Katolická teologická fakulta, Evangelická teologická fakulta i Husitská teologická fakulta - letos otevírají druhé kolo přijímacích zkoušek, které se bude konat v září. Na Evangelickou teologickou fakultu je nutné podat přihlášku do 4. srpna (další podrobnosti pak zde), na Husitskou teologickou fakultu do 9. srpna (více podrobností tady) a na Katolické teologické fakultě máte pro podání přihlášky čas až do 15. srpna (další podrobnosti zde).
Většina z vás se asi otáže něco jako: „Proč bych, proboha, měl(a) lézt zrovna na teologii?“
Jistě, člověku, který neplánuje kariéru kněze, pastora, kazatele nebo pastoračního asistenta ve farnosti to moc smysl nedává - a už vůbec studium na libovolné teologické fakultě nedává smysl nevěřícímu. Je ovšem nutné si uvědomit, že teologické fakulty životní realita dávno donutila pochopit, že pokud by byly určeny pouze budoucím duchovním či řeholníkům, nevydělaly by si ani na tu příslovečnou „slanou vodu“. Proto se snaží otevírat i takové obory, které zaujmou širší veřejnost.
Evangelická teologická fakulta tak nabízí obor Sociální a pastorační práce - vzhledem k tomu, že je stále akutní nedostatek sociálních pracovníků na nejrůznějších úrovních i v zařízeních všech možných typů, absolventi se zřejmě nemusejí obávat, že by se neuživili. Pokud by si k tomuto oboru v rámci magisterského studia přibrali ještě psychologii, mohou si být jistí, že budou jednou vydělávat více než dobře.
Husitská teologická fakulta se zase už dlouhá léta kromě husitské teologie specializuje také na teologii pravoslavnou a rovněž - což je pro běžné lidi asi zajímavější - na religionistiku a judaistiku. Tu druhou jmenovanou lze studovat spolu s filosofií, přičemž přijetí na tento sdružený studijní obor (přesněji dva - u jednoho je primárním filosofie, u druhého judaistika) je dokonce možné bez přijímací zkoušky (více k tomu zde). Při studiu judaistiky (v kombinaci s čímkoliv) se ovšem musíte připravit na to, že se budete muset naučit hebrejsky - v rámci religionistiky zase po vás nejspíš budou vyžadovat učení se latině nebo řečtině. Jste-li talent na jazyky - nebo dokonce jste měli na gymnáziu latinu, mohl by některý z oborů na této fakultě být právě pro vás.
Katolická teologická fakulta se zase už před mnoha lety hodně zaměřila na milovníky historie a umění, kteří se mohou jak v bakalářském, tak posléze také v navazujícím magisterském studiu vrhnout na obory Dějiny křesťanského umění a Dějiny evropské kultury. Tyto obory může studovat opravdu i absolutní „neznaboh“, neopohan nebo dokonce satanista (vím o takových). Na váš světonázor se vás u přijímacích zkoušek ani u žádné ze zkoušek v průběhu studia vážně nikdo ptát nebude.
Zní to docela dobře, takže jaký je v tom „háček“? U křesťanského umění v podstatě žádný. Na fakultě učí řada opravdu špičkových uměnovědců a pořádají se několikrát ročně velmi zajímavé exkurze - občas dokonce i do zahraničí (osobně jsem byla na moc hezké třídenní exkurzi v Maďarsku). A co se týče samotného studia, tak za posledních deset let se v rámci tohoto studijního oboru změnilo jenom velmi málo: Pokud jste začali studovat v akademickém roce 2014/15, bylo v rámci celého bakalářského studia nutné získat 101 kreditů za povinné předměty, 61 kreditů za povinně volitelné a dalších 18, které bylo nutné získat, bylo zcela dle volby studentů - tedy bylo je možné získat i na jiných fakultách v rámci Univerzity Karlovy, zatímco začínali-li jste se studiem v akademickém roce 2023/24, bylo to 112 kreditů za povinné předměty, 50 kreditů za povinně volitelné a zbývajících 18 bylo opět na volbě každého studenta (zajímají-li vás další podrobnosti, můžete si provést porovnání zde a zde).
Jistým „háčkem“ může být skutečnost, že odborní pracovníci muzeí a galerií jsou dost mizerně placení. Na straně druhé, pokud umíte dobře jazyky, můžete v tomto oboru zkusit štěstí v Německu, Rakousku, Francii nebo Itálii, kde jsou ty platy o poznání lepší.
Horší „háček“ je však v případě dějin evropské kultury. Pokud jste začali studovat v akademickém roce 2014/15, bylo v rámci celého bakalářského studia nutné získat 90 kreditů za povinné předměty, 72 kreditů za povinně volitelné a dalších 18, které bylo nutné získat, bylo zcela dle volby studentů - tedy opět, bylo možné udělat si nějaké zkoušky třeba na fildě nebo klidně i na přírodovědě či matfyzu, zatímco v případě začátku studia v akademickém roce 2023/24 to už bylo 130 kreditů za povinné předměty, pouhých 32 kreditů za povinně volitelné (v podstatě pouze semináře) a zbývajících 18 bylo opět na volbě každého studenta. Navíc se dosti zásadním způsobem změnily i samotné ty povinné a povinně volitelné předměty - zajímá-li vás to do detailů, zde máte ke srovnání rozvrh akademického roku 2014/15 s rozvrhem akademického roku 2023/24.
Podle starší akreditace totiž bylo možné se profilovat buď více směrem k historii a pomocným vědám historickým (jako heraldika, genealogie, paleografie, numizmatika aj.) nebo směrem k literárním dějinám, zatímco dnes musí absolvent oboru ovládat obojí. Bakalářské studium je však pořád ještě - tedy na můj vkus - celkem v cajku. Pochopitelně za předpokladu, že za prvé jste schopní a ochotní naučit se latinsky a za druhé že buď ze střední školy vcelku slušně umíte německy, nebo jste schopní a ochotní se němčinu na úroveň vysokoškolské zkoušky doučit - podle starší akreditace byl totiž cizí jazyk volitelný, kdy jste si vybírali mezi angličtinou, němčinou, francouzštinou a italštinou (většinou v závislosti na tématu zpracovávané závěrečné práce).
Ovšem nejsem si už vůbec jistá, jestli bych někomu po dokončení bakalářského studia Dějin evropské kultury doporučovala pokračovat i v navazujícím magisterském. Když jsem studovala já (vzhledem k tomu, že už jsem měla jeden doktorát, šla jsem rovnou do navazujícího magisterského), tak situace byla následující: za povinné předměty bylo nutno za celou dobu studia získat minimálně 39 kreditů, za povinně volitelné minimálně 68 a za zcela volitelné minimálně 12 - a samozřejmě bylo možné je získat na libovolné fakultě Univerzity Karlovy (já jsem mimo jiné měla také zkoušku a seminář z astrobiologie na přírodovědě). V akademickém roce 2023/24 (a pro následující akademický rok to určitě nebude jiné) už to ovšem bylo prakticky obráceně: za povinné předměty minimálně 77 kreditů, za povinně volitelné minimálně 31 kreditů a jenom u předmětů zcela dle volby studenta je to stále minimálně 12 kreditů (detailnější porovnání studijních plánů k dispozici zde a zde).
Můj názor je zhruba tento: pokud jste se nedostali na vysokou školu, máte aspoň trochu pozitivní vztah k historii i (staré) literatuře a nevadí vám povinná latina ani němčina, zkuste bakalářské studium Dějin evropské kultury. Pokud jej úspěšně dokončíte, vyberte si jako navazující magisterský naprosto libovolný obor. Třeba ten, který jste původně chtěli studovat.
Ono se to málo ví, ale s bakalářským diplomem můžete studovat jakýkoliv navazující magisterský na libovolné veřejné vysoké škole v ČR - možná i na mnoha soukromých, ale zde fakt přesně nevím, jaká je provázanost.
Takže - dejme tomu - můžete mít bakaláře z Dějin evropské kultury (nebo z Dějin křesťanského umění nebo třeba z té Filosofie a judaistiky na Husitské teologické fakultě) a jako navazující magisterský obor jít studovat klidně antropologii, botaniku, zoologii, buněčnou biologii, evoluční biologii, matematickou analýzu, teoretickou fyziku, astronomii a astrofyziku nebo třeba částicovou a jadernou fyziku. Pokud uděláte přijímačky, tak vás vezmou - a je už jenom na vás, jestli to studium zvládnete, nebo ne.
A ne, není to žádná sci-fi. Při přijímačkách do navazujícího magisterského studia komisi zajímá především to, jaké chcete mít téma dilmové práce a jestli jste už s někým domluvení, aby vám ji vedl. Pokud během svého bakalářského studia budete chodit na jeden dva semináře a uděláte si zkoušku nejméně z jednoho předmětu na příslušné fakultě, kam byste chtěli okračovat na to navazující magisterské - tedy se tam s nějakými dvěma třemi vyučujícími seznámíte a předběžně se s někým z nich domluvíte, aby vám diplomku vedl, tak máte zhruba 70-80% pravděpodobnost, že vás na ten navazující magisterský obor vezmou. Jsem toho jasným důkazem - s tituly ze dvou humanitních fakult od září nastupuji na navazující magisterské studium na přírodovědě. Doknce jsem se na Festivalu fantazie jedno odpoledne podílela na náběru pokusných vzorků. Bylo mi řečeno něco ve smyslu když už seš u nás na katedře, tak bys nám s tím tady mohla helpnout. Takže asi tak.
Jen tak na okraj - na Katolické teologické fakultě loni poprvé otevřeli a letos také otevírají bakalářský obor zvaný Filosofie a etika. I na tento obor se ještě lze přihlásit (a loni do něj vzali každého, kdo se přihlásil, takže předpokádám, že to letos nebude o moc jiné), ale osobně bych to moc nedoporučovala. Část lidí, která se kolem něj motá - samozřejmě ne všichni, to bych jim křivdila, jsou tam i moc fajn lidi - jsou dosti pochybné existence velmi názorově blízké Hnutí pro život a Alianci pro rodinu (o tom, co si o nich myslím, jsem tady psala už několikrát).
Ovšem pokud jste kvůli zisku titulu ochotní papouškovat prakticky cokoliv, i věci, se kterými bytostně nesouhlasíte, je tento obor pro vás „to pravé ořechové“.
V tom případě hodně štěstí! (A nemyslím to ironicky - budete ho potřebovat.)
