Článek
Dává to asi stejný „smysl“, jako kdyby spousta mužů najednou začala psát články na téma, jak přesně by se měly ženy chovat v těhotenství a jak by měly rodit - protože od své maminky, manželky nebo přítelkyně slyšeli vyprávění o těhotenství a porodu. Přesto se stále znovu a znovu nacházejí osoby ženského pohlaví, které tyto názory mají.
Asi nejlepší reakcí na tyto kecy dam na téma, jak „vojna dělá z mužů chlapy“, co jsem zde v diskusích četla, byl příspěvek muže, který na té vojně určitě byl. Napsal něco v tom smyslu, že pokud by měli mít muži znovu povinnou vojnu, aby se z nich „stali chlapi“, tak by tím pádem ženy ve věku od nějakých 18 nebo 19 let zase měly být povinně na rok či dva zavřené do nějakého kláštera, kde by se od rána do večera učily vařit, prát, uklízet a starat se o mimina.
Já k tomu ještě dodávám - a kde by je (přinejmenším první půlrok až rok) protivné staré panny ustavičně buzerovaly a šikanovaly úplně stejně, jako na vojně „mazáci“ šikanovali „zobáky“. A samozřejmě, že by z tohoto lágru měly slečny vycházky jen jednou za čas - a na sex se svými partnery by si musely na pěkných pár týdnů až měsíců nechat zajít chuť.
Opravdu nechápu, k čemu podle těchto „myslitelů“ (obojího pohlaví) mladému muži do života prospěje to, že jej někdo bude několik týdnů až měsíců šikanovat, denně na něj někdo bude řvát a k tomu všemu ještě bude žít v nuceném celibátu. Opravdu jsou všechny tyto popsané hovadiny nutné pro to, aby se dotyčný mladý muž naučil pořádně skládat prádlo?
A jen tak mezi námi, to ho to prádlo nemohla už dávno naučit skládat jeho matka? Fakt je trapné myslet si, že co vlastní rodina ve výchově 18 nebo 20 let zanedbávala, tak to najednou - asi „mávnutím kouzelného proutku“ či co - někdo jiný najednou napraví. A proč by to jako měl dělat? Co si kdo ze svých dětí (ne)vychoval, to z nich má. Nebo to snad někdo cizí chodil do českých rodin z mladých mužů vychovávat ty věčně omílané „líné mamánky“? Kdepak, byli to jen a pouze jejich vlastní rodiče, a zejména jejich matky, kdo z nich ty lemply udělali.
Jiný muž, který také na té vojně byl, napsal - dle mého názoru velmi trefně, že vojna ještě nikdy nikoho nepřevychovala. Že vojna pouze v každém umocní a zafixuje jeho současný charakter a jestli něco zvýrazní, tak spíš ty negativní rysy. Kdo byl před vojnou „Mirek Dušín“, tak takový na vojně akorát přijde o iluze, zatímco kdo byl před vojnou flink a netáhlo, ten se na vojně rozhodně pracovat nenaučí. Jediné, co takovému lemplovi vojna „dá“, je schopnost ještě lépe práci předstírat, všemožně ji „ojebávat“ nebo se, jak jen to jde „zašívat“. A kdo byl před vojnou křivák, ten se z vojny vrátí jako křivák ještě větší nebo rovnou jako kriminálník.
To hlavní „specifikum“ vojny oproti normálnímu světu byla - a doufám, že v moderní profesionální armádě už není - skutečnost, že nevzdělaní primitivové najednou měli obrovskou moc nad lidmi, kterým svým intelektem či schopnostmi nesahali ani po kotníky. Takže těm nešťastníkům teď najednou mohli „vrátit“ všechny své (skutečné či domnělé) ústrky a životní prohry. Nějak mi nepřijde, že je zrovna rozumný nápad dát buranovi s pěti třídami obecné moc nad univerzitním profesorem nebo akademickým malířem. A už vůbec nechápu, v čem to má být přínosné pro toho profesora či malíře.
Ano, když ne dříve, tak přinejmenším 24. února 2022 jsme byli nuceni přijít o poslední naivní představy o tom, že žijeme v bezpečném světě. Ne, nežijeme. A nemluvím teď o nepříjemných faktech typu že kdesi v Africe milióny lidí trpí hladem a epidemiemi nebo že ve spoustě afrických a asijských zemí probíhá občanská válka. Starosti nějakých „křováků z pralesa“ jsou většině Čechů ukradené o půlnoci. Ale mít válku pár hodin cesty autem, to už vážně není legrace. Ještě navíc když ji rozpoutal šílený diktátor, který má v jedné ze svých laboratoří stále uchovávaný virus pravých neštovic, sklady s chemickými zbraněmi a (což je úplně nejhorší) ruku na tlačítku odpalujícím jaderné střely.
Sice pravda, když se tak člověk podívá na to, v jakém stavu ruská vojenská technika je, tak si říká, že z těch šesti tisícovek jaderných hlavic, které Rusko údajně má k dispozici, v použití schopném stavu bude sotva tisícovka. Přičemž ještě ne všechny jsou v bojové pohotovosti, takže i kdyby se někdo v Rusku fakt strašně ožral a odpálil je, tak v prvním sledu by jich bylo asi jen pár desítek. Přičemž lze počítat s tím, že možná třetina těch raket by bouchla rovnou v silech a další třetina až polovina z těch, co by se přece jenom vznesly k nebi, by spadla ještě na ruském území. Ale ani představa, že ve finále třeba jen deset nebo patnáct by nakonec opravdu letělo na své cíle, člověka zrovna neuklidňuje - a to i při vědomí existence protiraketového deštníku.
Stačil by jaderný hřib nad jedním jediným evropským městem, aby nám tady veselo vážně nebylo. Ovšem ani konvenční válka proti Rusku by nebyla žádná selanka - a není vůbec vyloučeno, že by k ní mohlo dojít. Takže být schopní se bránit by naší zemi rozhodně nebylo na škodu.
Ale nemyslím si, že je rozumným nápadem nadělat z většiny mladých mužů - a případně i z mladých žen - kanónenfuter. Rádoby bojový styl „nas mnogo“ si může dovolit leda Čína. Jak vidno, ani tomu Rusku, které tuto strategii stále používá, to příliš velké úspěchy nepřináší. A to je jich pořád asi 130 nebo 140 miliónů, zatímco nás není ani desetina.
Takže tudy cesta nepovede. Do dnešní armády nebudeme potřebovat ani tolik „blátošlapy“, jako spíš piloty, řidiče, dělostřelce a operátory bojových dronů. Zejména v případě těch operátorů bojových dronů to rozhodně nemusejí být chlapci a děvčata s perfektní fyzičkou - naopak, i obtloustlí, vychrtlí a obrýlení by se zde mohli velmi dobře uplatnit.
Navíc co by se možná hodilo stejně, nebo možná ještě o něco víc, je armáda hackerů, schopných se nepříteli nabourávat do systémů a působit tam zmatky, případně jej odposlouchávat a prolamovat jeho kódy. Přičemž hacker už ani omylem nemusí vypadat jako týpek z náborového plakátu, co visí na rekrutačním středisku. A jen tak mezi námi, člověk, který měl úplně největší zásluhu na prolomení kódu nacistické Enigmy, byl za prvé homosexuál a za druhé byl od pohledu téměř typickým „geekem“ s fyzičkou nic moc. Jak vidno, když přijde na věc, i „rachitická troska s propadlým hrudníčkem“ či „bytost s růžovou kabelčičkou, která ani neví, jakého je pohlaví“ může být ve finále užitečnější než jednotka nějakých „rambů“.
Jenže kde vzít v případě vypuknutí válečného konfliktu ty armády hackerů a operátorů dronů? (O pilotech, řidičích, tankistech, dělostřelcích nebo sniperech ani nemluvě.) Počty mužů a žen, které máme v profesionální armádě, stačit nebudou - a příslušníci aktivních záloh to taky nezachrání. Do armády i aktivních záloh se pořád hlásí daleko méně lidí, než bychom potřebovali - a jak jsem o tom už jednou velmi podrobně psala, osobně se tomu ani moc nedivím.
Povinná vojna na půl roku - o které tady většina jejích příznivců pořád „básní“ - za těch pár týdnů rozhodně z nikoho nevycvičí skvělého hackera, natož pak pilota nebo tankistu. Pokud si to někdo myslí, měl by se zase vrátit zpátky na zem. Navíc z hlediska ekonomického by taková povinná vojna byla mnohem nákladnější, než si většina lidí umí představit, a její rychlé zavedení by dokonce mohlo vyvolat ekonomickou krizi - což je asi to poslední, co by nám teď ještě chybělo.
Podle mého se na to musí jít úplně jinak. Jedinou možností, jak mít v případě potřeby velké množství pilotů, tankistů, dělostřelců, operátorů dronů nebo i těch hackerů či expertů přes šifrování, je vychovávat si je pořádně od dětství, a to po celá léta. Ano, mluvím o tom, že je nejvyšší čas obnovit - v moderním pojetí, vhodném pro potenciální války 21. století - organizaci podobnou někdejšímu SVAZARMu.
Tedy mám na mysli to, že by se z armádního rozpočtu zase začaly pro děti, mládež i dospělé financovat takové zájmové kroužky, jejichž náplň by sice byla zajímavá a zábavná, ale dovednosti těmito zájmy nabyté by byly v případě potřeby velmi dobře vojensky využitelné. Chození do těchto kroužků by bylo za poplatek spíše symbolický, takže by se takovéto zájmové činnosti mohly účastnit i děti ze sociálně slabších rodin.
Podpora a propagace těchto zájmových kroužků by pak mohla začínat už na školách. A stejně tak by školy ve spolupráci s místními a krajskými samosprávami i s armádou mohly pořádat různé sportovně-branné dny, kde by se opět soutěžilo především v disciplínách vojensky využitelných. Což by pak byla další propagace jak „svazarmovských“ zájmových kroužků, tak také případného budoucího vstupu do armády či aktivních záloh. Pokud by totiž nějaký kluk nebo holka zjistil(a), že mu/jí velmi dobře jde třeba střelba nebo pilotování dronu, není zas až tak nepravděpodobné, že by se tomu chtěl(a) věnovat i dál - aspoň jako koníčku, pokud ne jako profesi.
A kolik kluků - a asi i holek - třeba toužilo být v dětství piloty? Ovšem kdo není z hodně bohaté rodiny, ten moc nemá šanci udělat si průkaz, byť aspoň na ten ultralight, o vrtulníku ani nemluvě. Takhle by se však mohli učit pilotovat i takoví, jejichž rodiče by na komerční pilotní kurs určitě neměli - a v případě války bychom najednou měli dostatek osob schopných sednout za knipl. Stejně by tomu mohlo být i s tankisty a řidiči obrněných transportérů - který kluk jako malý nechtěl aspoň jednou zkusit řídit tank či otéčko?
A tak by se dalo pokračovat dál a dál.
Nahnat celý populační ročník do kasáren (která navíc v dostatečné míře už ani nemáme) není rozumný nápad - i kdyby to mělo být „jen“ na půl roku. Zato probudit v lidech, a především v mladých, zájem o hobby, která se dají v případě potřeby vojensky využít, to je ta správná cesta!
