Článek
Hlasy pro komunisty a tu jejich „rádobykoalici“ (které však pro to, aby se dostala do Evropského parlamentu, stačilo přesáhnout 5 %, což v našich parlamentních volbách už stačit nebude) tedy chápu podstatně méně.
Za prvé myslet si, že „se starými šašky je možné zahrát zbrusu nový tyjátr“ (ono toto pořekadlo existuje i ohledně nevěstince, ale to sem nemůžu psát), je samozřejmě naivita první velikosti. Komunisté nám snad více než 40 let jednoznačně ukazovali, jak „úspěšně“ dokážou vést stát či cokoliv dalšího, takže očekávat od nich, že se najednou - asi „mávnutím kouzelného proutku“ - stanou něčím skvělým, normální člověk fakt nemůže.
A kecy na téma „co všechno se za komunistů vybudovalo“ si fakt nechte na koledu. Ve Francii, Německu, Rakousku, Norsku, Švédsku, Finsku nebo třeba v Belgii nikdy žádní komunisté nevládli - a přesto jsou tam vybudované přehrady, elektrárny, železnice i dálnice, přičemž ty železnice a dálnice jsou daleko kvalitnější než ty naše. Od druhé světové války se v těchto zemích také postavily statisíce až miliony nových bytů a stovky škol i nemocnic - a opět, často v neporovnatelně lepší kvalitě než ty naše.
Takže byty, přehrady, školy, silnice ani nemocnice nejsou žádnou „zásluhou“ komunistů, tato (i další) infrastruktura se totiž u nás stavěla už za „císaře pána“ i za první republiky a staví se zkrátka v každém civilizovaném státě bez ohledu na to, zda tam vládnou komunisté, konzervativci, liberálové, sociální demokraté, křesťanští demokraté nebo třeba (jako v zemích Perského zálivu) ropní šejkové.
A za druhé Konečná za své poslední funkční období v Europarlamentu udělala pro tuto zemi i své voliče - slušně řečeno - velké nic. Takže vy všichni, kteří jste této koalici dali své hlasy v bláhovém domnění, že pro vás „něco udělá“, jste pouze a jen Konečné a politickému turistovi Dostálovi zaplatili měsíční plat ve výši mnohanásobku průměrné mzdy - přičemž většina z vás nevydělává ani ten průměr. Asi jim těch několik miliónů ročně přejete - fajn, vaše věc.
Díky Konečné a zejména díky politickému turistovi Dostálovi lze ovšem jenom doufat, že ultralevicoví pojašenci, kteří dosud byli členy, příznicvi a voliči Pirátů, „změní dres“, neboli od Pirátů definitivně odejdou a tedy tam od neobolševiků bude konečně klid. Což není úplně špatná perspektiva. Vzhledem k tomu, že pro městské liberály zde jiná strana vlastně neexistuje - TOP09 se totiž „úspěšně“ rozpouští v koalici Spolu, ovšem valná většina městských liberálů není „dvakrát odvázaná“ jak z osob sympatizujících s marxisemem a trockismem, tak ani z ultrakonzerv typu Saša Vondra a Marek Benda.
Co se Turka týče, tak toho zkrátka volili všichni nostalgici po 90. letech - a to jak ti, kteří „divoké devadesátky“ zažili jako dospělí a už vydělávající lidé, tak i ti, kteří v té době byli jen žáky či studenty, ba dokonce i takoví, kteří tuto dobu znají pouze z filmů nebo vyprávění. Konec konců, když mohla už někdy od 60. let nastat vlna jisté nostalgie po první republice - která částečně trvá až dodnes, ačkoliv těch, kteří tuto dobu skutečně zažili, každý rok ubývá, a když v Rakousku dodnes existuje značná nostalgie po „starém dobrém mocnářství“ (ačkoliv jeho skuteční pamětníci jsou dávno mrtví), proč by nemohli také nostalgií po 90. letech minulého století trpět lidé, kteří tu dobu osobně nepamatují?
Slyšela jsem mnoho peprných žertíčků na téma, že jediné, co chybí Turkovi „k dokonalosti“, je už jenom fialové sako a bílé ponožky v mokasínech. A něco na tom bude. Turka zkrátka obdivují všichni, kteří za nejlepší léta naší novodobé historie považují právě ty „devadesátky“ - tedy dobu, kdy se mohlo prakticky cokoliv, a to včetně porušování zákonů. O něčem svědčí, když se Turek bez problémů stýká (když ne rovnou kamarádí) s bývalým vexlákem a mafinánem, který nakonec zaplatil nějakým pochybným existencím za odkrouhnutí své vlastní manželky. Což bylo přesně ve stylu „morálky“ 90. let - proč přijít při rozvodu o polovinu miliónového majetku, když stačí zaplatit pár tisícovek nájemným vrahům, kteří to vyřeší stylem „není člověk, není problém“?
Není ani nic divného na tom, že Turka výrazně podporoval Václav Klaus st. - protože Turek ztělesňuje ty samé „hodnoty“, které kdysi představoval i on (ostatně celá strana Morotisté sobě je tak trochu „z dílny“ Institutu Václava Klause). Tedy to, že ze všeho nejdůležitější je mít peníze - a je jedno, jakým způsobem je člověk získá (propagace pití bazénové desinfekce je z tohoto hlediska „zcela košer“, konec konců, Klausův velký přítel Petr „Nejsemzopice“ Hájek podobné věci propaguje též) a poté svůj majetek dávat okázale najevo všemi možnými způsoby. Je to ono známé Klausovo heslo, že „nezná špinavé peníze“ - v čemž však nebyl Klaus nijak originální, své slavné „non olet“ (v překladu „nesmrdí“) řekl už římský císař Vespasianus svému synovi poté, co zdanil veřejné záchodky.
Ovšem kam se římský císař hrabal na Václava Klause! Tomu nesmrděly ani peníze od neexistujících Indů a mrtvých Maďarů, stejně jako od (možná až moc) živých vexláků a mafiánů, případně od podivných týpků, co ve velkém rozkrádali podniky - čímž posílali na dlažbu stovky poctivých dělníků, a svými podvody ožebračovali stovky až tisíce dalších slušných lidí (viz Klausova prezidentská amnestie pro darebáky spojené s kampeličkami a H-systémem).
Ano, devadesátá léta neznamenala pouze svobodu, ale také podvody, jaké jsme do té doby znali pouze z nějakých amerických detektivek, čachry tak velkého stylu, že jsme si je dosud neuměli představit ani v nejdivočejších snech, ba dokonce i mrtvoly v sudech v Orlické přehradě. Zkrátka „divoký východ“ se vším všudy. A Václav Klaus dodnes nebyl schopný sebeméně uznat, že ne všechno, co se dělo v devadesátkách, bylo fajn (a už vůbec ne to, že by na tom negativním snad měl nějaký díl viny).
Další věcí je, že ta devadesátková doba byla výrazně patriarchální, kdy v těch „nejvyšších kruzích“ byla ženám vyhrazena v podstatě pouze funkce statusového módního doplňku, který vyjadřoval bohatství, prestiž a společenské postavení jeho „majitele“. Ve stručnosti řečeno - ideálem ženy byla misska, ne Marie Curie. A přesně na tuto strunu Turek také brnká - každý, jehož největším životním snem je mít „obrovskej bourák“ a (jak to zpíval Ivan Hlas) „po boku krásnou slepici“, musí „žrát“ nejen volební program strany Motoristé sobě, ale hlavně (sebe)prezentaci Filipa Turka.
V podstatě na voliče této koalice působí úplně to stejné, co svými videoklipy - a také svou vizáží a chováním v běžném životě - evokují černošské raperské hvězdy, tedy že životní prioritou jsou značkové hadry, krásná fára a neméně krásné milenky (a že kolikrát ta fára mají vyšší (umělou) inteligenci než ty milenky, to je už vedlejší).
Takže ano, tato koalice byla ideální volbou pro každého, kdo touží po světě, kde peníze jsou až na prvním místě, ekologie je sprosté slovo a ženě je vyhrazeno v podstatě jenom místo líbivého módního doplňku, maximálně tak „paní domu“ v obří vile za městem, která pokud se náhodou už moc nudí, tak tedy může dělat nějakou tu charitu. A s tímto vším jde velmi dobře dohromady i to zastydle pubertální provokování s hajlováním a „politicky nekorektními“ kecy o Hitlerovi.
S touto koalicí tedy sympatizují v podstatě dvě kategorie lidí - a je úplně jedno, jakého jsou věku a vzdělání. Těmi prvními jsou nabobové a zlatokopky, kteří zkrátka chtějí své bohatství ostentativně dávat najevo a okázale spotřebovávat bez ohledu na nějaké životní prostředí, protože buď pevně věří v to, že žádná klimatická změna neexistuje, nebo je jim ukradená o půlnoci, neboť jsou přesvědčení, že jejich blahobytu se nijak nedotkne (a co je jim po ostatních, že). Těmi druhými jsou potom takoví, kteří k podobným lidem vzhlíží jako ke svým idolům a v životě ze všeho nejvíc touží se těmi naboby a zlatokopkami stát.
Na tyto lidi přesně sedí stará anekdota (kterou většina z nich nejspíš nepochopí), jak jeden zbohatlík pozval do své zbrusu nové luxusní vily všechny své bohaté sousedy a teď jim hrdě předvádí, co všechno tam má. V jeden moment jeden z těch hostů už to jeho vychloubání není schopný překousnout a tak se nakloní ke své manželce a polohlasně praví: „To je ale parvenu!“ Hostitel to však zaslechne a kontruje: „Žádný barvený, všechno je to echtovní.“
Vzhledem k tomu, kolik lidí u nás sleduje - a dokonce i obdivuje - různé rádoby celebrity, které sice nic pořádného neumí, jejich talent i vzdělání jsou na bodu mrazu, ale pořád se natřásají ve světle reflektorů, jejich ksichty na nás jukají z kdejakého bulvárního plátku a také velmi okázale spotřebovávají, mě vcelku překvapuje, že tato koalice nezískala hlasů více. Vypadá to, že z lidí, kteří sledují kdejaký drb o všech těch zbytečných existencích jako je Agáta, Shopaholic Adel, rodina Štikových, Paris Hilton nebo klan Kardassianek, je většina buď zase tolik neobdivuje, případně mají při volbách zásadní přednost jejich osobní zájmy, které dle jejich názoru lépe zastanou zcela jiné strany.
Z mého hlediska nesmírným pozitivem je, že koalice Přísahy a Motoristé sobě nechce vystupovat z Evropské unie ani tuto instituci nějak zásadně „bourat“. A také - na rozdíl od Václava Klause i Jana Zahradila (který se vyjádřil, že z ODS asi přestoupí právě k Motoristům) - ani jeden ze zvolených europoslanců za tuto koalici nevyjadřuje žádné přehnané sympatie vůči Rusku a/nebo Číně. Lze tedy očekávat, že přinejmenším Filip Turek se zařadí do frakce evropských konzervativců, dost pravděpodobně se do této frakce zařadí i druhá zvolená europoslankyně této koalice, Nikola Bartůšek.
Jen tak na okraj - je velmi vtipné, když za prosazování „dob kdy svět byl ještě v pořádku“, se bude „bít jako lev“ právě dáma, která kategoricky odmítá příjmení s ženskou koncovkou „ová“. Ačkoliv cizince si zjevně nevzala, dosud žila (a žije) zde v ČR a k tomu všemu její příjmení je typicky české. Jestli jí tedy budou „na Západě“ komolit jméno na „Bartusek“, „Bartuček“, „Bartuzek“ nebo na třeba na „Bartuzkova“ na můj vkus vyjde tak nějak nastejno - ona si ovšem (čert ví proč) myslí opak.
Vzhledem k tomu, že část europoslanců zvolených za Spolu ve frakci evropských konzervativců také skončí, lze doufat, že pravicově-konzervativní křídlo časem z ODS přejde k Morotistům, čímž by se politická scéna u nás mohla trochu „vyčistit“ a především zásadně zpřehlednit. Pokud by k Motoristům odešly typy jako obdivovatel Orbána Saša Vondra, ultrakonzervativní katolík (a největší parazit naší politiky) Marek Benda nebo mafián Pavel Blažek, který se bratříčkuje s fanatiky z Aliance pro rodinu a Hnutí pro život (o tom, co jsou tyto bandy zač, jsem už psala několikrát, např. zde, zde či zde), vůbec by to nebylo špatné. Ze Spolu by se tak konečně stala jistá obdoba německé koalice CDU/CSU.
V zásadě tedy „volební úspěch“ Kateřiny Konečné znamená pouze teplé místečko (kde se jeden prací vážně nepřetrhne) a několik miliónů příjmu jak pro ni, tak i pro politického turistu Dostála. Ovšem co se prospěchu pro české občany týče, nebude z něj vůbec nic, jelikož frakce, ve které Konečná zatím působila a má v úmyslu tam i nadále setrvat, nebude mít ani 40 členů ve více než sedmisetčlenném Evropském parlamentu - a tedy prosadí velkou nulu. Ve které frakci nakonec skončí Dostál, to těžko říct, možná nakonec zamíří k socialistům, zeleným nebo dokonce k liberálům.
Ještě větší volební úspěch Filipa Turka pak také znamená především příjemné teplé místečko s minimem práce a spoustou peněz pro něj osobně i pro paní Bartůšek. Oba se zařadí nejspíš do konzervativní frakce, kde budou sedět mj. i s částí europoslanců zvolených za Spolu. Tato frakce je větší, takže její hlas je v Evropském parlamentu občas i slyšet - byť k přijetí většiny návrhů bohatě stačí dohoda mezi evropskými socialisty a evropskými lidovci.
Jediným skutečným důsledkem vcelku slušného volebního zisku koalic vedených Konečnou a Turkem, které zatím vidím, je (IMO velmi vítaná) perspektiva brzkého pročištění naší politické scény. Od Pirátů by tak mohly už konečně vypadnout všechny marxistické, trockistické a anarchokomunistické elementy a z ODS zase klausovští pohrobci a elementy proorbánovské i ultrakatolické.
Na podobná témata:
