Důchodoví provokatéři, kteří jsou mimo běžnou realitu

V posledních týdnech se tady na platformě Seznam Médium objevila řada článků, které se zabývají životem českých důchodců, a to často velmi podivným nebo dokonce parodickým způsobem. Mám pocit, že cílem těchto článků je pouze vyvolávat negativní emoce, hádky a nebo nepochopení mezi mladou a starší generací.

O jakých článcích mluvím? Za všechny zmíním například tyto:

Podobné články mají většinou společné to, že z jedné netypické, podivné či extrémní situace dělají zobecňující závěry. Snaží se vyvolat dojem, že provokativní důchodce vykreslený v článku představuje typického a většinového důchodce. Vyvolávají ve čtenáři dojem, že důchodci v Česku jsou špatní, směšní, netolerantní nebo nespokojení.

Ve skutečnosti to tak není. Starobních důchodců je momentálně bezmála 2,4 milionů. A jistě, v takovém ohromném počtu se bezpochyby najde řada podivných, nesympatických i svérázných jedinců, taková je zkrátka statistika. Když vedle sebe postavíte 100 náhodných lidí, je velká šance, že mezi nimi bude osoba se zrzavými vlasy, protože se odhaduje, že tvoří zhruba 1 až 2 % populace. A když náhodou tato zrzavá osoba bude zrovna protivná a věčně si stěžující, také hned neusoudíte, že jsou takoví všichni lidé se zrzavými vlasy.

Podobné je to s nespokojenými a dalšími důchodci. Vedle toho jednoho, s nimž měl špatnou zkušenost autor nějakého článku, třeba ho předběhl ve frontě v obchodě, je mnoho důchodců, kteří jsou milí. A vedle jednoho důchodce, který si stěžuje na nízkou penzi a mrzký život, je násobně více těch, kteří jsou spokojení a svůj život v důchodu si užívají. (Pokud jde o výši důchodů, dokonce můžeme i přesně říct a doložit, že počet lidí s průměrným a nadprůměrným důchodem je vyšší než těch, kteří mají nízký důchod a příjmově se pohybují na hranici chudoby.)

Zvláště v posledních dnech vzbudil velké emoce i debaty příběh důchodkyně Adély, který přinesl portál Proženy.cz. Jde přesně o ten typ důchodkyně, která se vymyká průměru a stěžuje si na neuspokojivou finanční situaci, kterou mnozí jiní považují za velmi nadstandardní. I já jsem dostal dotazy, co si o jejím příběhu myslím a jak ho hodnotím. A musím říct, že k němu žádné konkrétní stanovisko nemám, protože pokud se paní Adéla cítí jako chudá, má na to právo.

Byl jsem však překvapen mnoha reakcemi, které její příběh zobecňovaly a snažily se tvrdit, že si důchodci žijí nad poměry. Nebo že jsou důchodci nevděční a podobně. A to na základě jednoho anonymního příběhu, jehož autenticitu nelze ověřit. (A stejně tak nelze ověřit příběhy pana Jana a paní Aleny, o nichž pojednávají články zmíněné v úvodu). Jsou vůbec tito stěžující si důchodci skuteční a máme se jimi zabývat a diskutovat o nich?

Napsal jsem do redakce portálu Proženy.cz a požádal jsem ji o podrobnější informace ke vzniku článku o paní Adéle. Ptal jsem se třeba na to, zda jde opravdu o skutečnou osobu a jestli její tvrzení ověřovali, nebo zda jde o informace z anonymního dotazníku, který mohl odeslat kdokoliv. Bohužel žádná odpověď mi nedorazila, což nebudí příliš mnoho důvěry. Je klidně možné, že se redakce nechala nachytat nějakým provokatérem.

Sám jsem před několika lety, když jsem pracoval v Blesku, připravil reportáž o panu Petrovi (dnes už bohužel nežije), který živořil s velmi nízkým důchodem a přivydělával si prodejem Nového prostoru. Šlo ale o reálnou osobu, která se mnou hovořila na kameru a bylo možné se jeho případem zabývat. Diskuse, kterou jeho příběh tehdy vyvolal, měla reálný základ.

Ale příběhy chudých, nenasytných či zlých seniorů, které se objevují, jsou bohužel anonymní, smyšlené a často je píšou i lidé skrývající se za pouhou přezdívkou. Možná je jejich cílem pouze provokovat, aby získali větší pozornost. Proto bychom měli k podobným provokativním příběhům i autorům přistupovat obezřetně a neměli bychom se nechat snadno strhávat k emotivním reakcím, které ve výsledku jen vyvolávají špatnou náladu ve společnosti.

Budu rád, když mi v diskusi pod článkem napíšete, jak podobné příběhy a názory na důchodce vnímáte.